Slovenský premiér Fico se obrátil otevřeným dopisem na předsedu ČSSD Paroubka. Odsoudil ostře vajíčkové útoky na mítinky ČSSD jako projevy netolerance a extremismu, kritizoval česká média a české politické strany za to, že akce s dostatečným důrazem neodsoudily. Politická soutěž se tak podle pana Fica mění v nepřátelskou agresi.

Otevřené slovo pana premiéra do českých řad mi imponuje. Nepochybuji, že tak činí v dobrém úmyslu, a proto nechám stranou skutečnost, že mluvit o extremismu je v případě ministerského předsedy, který má extremisty přímo v kabinetu, tak trochu řeč o provaze v domě oběšencově. Dopis mne inspiroval k úvaze, co bych asi tak zrovna dnes napsal panu premiérovi, abych mu jeho dobrou vůli nějak oplatil. Napadlo mne například toto:

Vaše excelence, vážený pane premiére, díky za Vaše otevřená a kritická slova. To už tak chodí, že problémy, v nichž se topíme, dokáže často snáze pojmenovat někdo zvenčí. Je to pro mne výzva, abych se Vaši přátelskou pomoc pokusil opětovat.

Se zájmem jsem si přečetl v novinách, že předseda FIDESZu Orbán hovořil na setkání s představiteli SMK o tom, že nadcházející volby rozhodnou o zastoupení Maďarů, žijících v Karpatské kotlině, v Evropském parlamentu. Pan Orbán se asi mohl vyjádřit šetrněji a s menším ohledem na probíhající volební kampaň. To nic nemění na tom, že je tu problém.

Maďarská menšina na Slovensku je v schizofrenní situaci. Na jedné straně se slovenští Maďaři cítí být součástí maďarského národa, což, ať chceme nebo nechceme, není folklorní, nýbrž politický celek. Na druhé straně jsou občany Slovenské republiky, což je rovněž významná politická vazba. Ani jedno, ani druhé se nedá zlomit bez použití brachiálního násilí, které nikdo nechce.

Slovenští Maďaři se pro toto své schizofrenní postavení sami dobrovolně nerozhodli, nýbrž do něho tak říkajíc spadli. Nemusíte mi připomínat vinu indolentních českých politiků na této situaci, jsem si jí vědom.

Nevím, co se s tou věcí dá dělat, je to záležitost kompetentních slovenských státních orgánů a institucí. Mrzí a zlobí mne, abych použil Vaší formulace, jen to, že jediné, co si v této chvíli dokážete vymyslit, je předvolební parlamentní pseudomítink (samozřejmě bez vajíček, to Vás šlechtí). Tím zase vy získáváte body v předvolební kampani. Taková politika znamená přilévání oleje do ohně a nevede k ničemu jinému, než že se mezi demokratickým Slovenskem a demokratickým Maďarskem krok za krokem nastolují vztahy, jaké mezi nedemokratickým Slovenskem a nedemokratickým Maďarskem panovaly za druhé světové války. To je krajně neblahé jak pro střední Evropu, tak pro Evropskou unii, která si s podobnými problémy vůbec neví rady.

Opakuji: necítím se jako Čech kompetentní k tomu, říkat, co mají odpovědní slovenští politici dělat, nebylo by to na místě už proto, že Češi nesou z minula za tuto nešťastnou situaci velkou spoluzodpovědnost. Chtěl bych Vás jen ujistit, že pokud se opravdu rozhodnete k jejímu vyřešení nějak kloudně přispět, můžete se spolehnout na to, že se mezi českými intelektuály najdou tací, co Vás nadšeně podpoří.

S lítostí musím konstatovat, že zatím jste toho moc nepředvedl.

V úctě Bohumil Doležal

To bych tedy napsal panu Ficovi, kdybych si byl jistý, že bude mít čas si to při svých státnických povinnostech přečíst a vůbec, že to bude k něčemu.

LN, 5.6.2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.