Přistanete-li v Istanbulu na moderním a velikém letišti Gemala Atatürka („sám mramor, chróm a glás,“ jak říká jeden můj moravský kamarád), doporučuji co nejdříve dojet na kopec zvaný … teď jsem zapomněl jak, ale ono to je vlastně jedno, abyste si uvědomili, kde vlastně jste. Najdete ho. Ten kopec. Leží na asijské straně Istanbulu, je na něm televizní věž a úplný les kovových stožárů, z dálky podobných naftařským těžním věžím. Nejsou to však těžní věže na ropu, ale „těží se“ na nich informace odposlechem z éteru.

Na kopci vysokém asi jako náš Říp je veliký park. A rozhled dokola. Asi jako když koukáte z Řípu do české kotliny. Představte si že koukáte kolem dokola až někam k Ústí anebo Troskám – tedy obrazně, prostě hodně daleko, kam až dohlédnete, a ať koukáte, kam koukáte, vidíte pořád jen Istanbul. Furt kolem dokola Istanbul. Jo a kousek moře.

Tedy průlivu zvaného Bospor.

Tohle město má 15 milionů obyvatel. A většina z nich jsou vlastně venkované, kteří do města přišli v posledních patnácti, dvaceti letech. Se svými deseti dětmi na rodinu, zatímco původní a vzdělanější Istanbulané mají děti dvě. Istanbul je dneska městem venkovanů z Anatolie a Köroğlu a východního Turecka. Věřících muslimů, sice v umírněné formě, ale vychovaných v „tradiční“ muslimské společnosti.

Takže není nic divného na tom, když o víkendu v každém ze stovek městských parků, ale i třeba na nábřeží u Kennedy Caddesi, v mnohakilometrovém parku kolem moře naleznete tisíce odpočívajících Istanbulanů-venkovanů. Piknik v parku je pro tyto Turky něco jako u nás sobota a neděle na chatě anebo na výletě. Prakticky všechny starší piknikující ženy jsou oblečeny v černém čádoru. Jako tmavé vrány posedávají na trávníku obklopeny milující rodinou. Moc se nad nimi nešklebte, ještě před sto lety takhle podobně vypadaly a chodily oblékané naše babičky a tety z venkova. V černých šátcích vázaných na „babku“, v černých vestách a černých sukních až na zem. Jo a festovních černých křuskách, které při náboženské pouti nesly na ramenou se zavázanýma tkaničkami, protože aby se „ušetřily“.

Na trávnících, mezi spoustou hrajících dětí, odpočívajících mužů a grilujích se kebabů pobíhají stovky a tisíce mladých žen. V bílém jsou mladá děvčata, v barevném maminky skotačících dětí. Maminky jsou většinou oblečeny v hidžáby, děti v oblečcích od Adiddasu, Nike a podobně. Neplést si prosím hidžáb s mikábem anebo burkou! Hidžáb je oblečení původně oblíbené v Iráku a Saudské Arábii a dnes také v Íránu. Mladé dívky jej nosí často bílý anebo krémový ale i černý a často vypasovaný na tělo, starší ženy květovaný šátek a kabát volnější. Hidžáb začíná šátkem pevně utaženým kolem hlavy a krku. Následuje dlouhý kabát až na zem. Ten končí těsně nad zemí. Nohy jsou obuty do pevných bot, ale i lodiček. Mladým dívkám toto oblečení často velice sluší. Ba dokonce se dá říci, že je někdy skutečně „sexy“. Hlavně je však výrazem správného muslimského postoje k rodině, víře a společnosti. Ve městě běžně potkáte tisíce mladých žen v čistě evropském oblečení, ale tyhle milovnice pikniků jsou většinou oblečeny v hidžábu. Musí v tom být strašlivé vedro!

Jdete-li po Zlatém rohu, tam, kde jsou soustředěny významné osmanské památky a kde je draho a „turisticko“, narazíte na každém druhém kroku na mladé příslušnice nejbohatší vrstvy istanbulské společnosti. Prochází se parky kolem paláců a mešit v elegantních a luxusních hidžábech za statisíce tureckých lir. Dávají tak najevo jak svoji příslušnost k nejvyšším třídám, tak svoje „pochopení“ pro nejnovější společenský trend. A tím je hlavně turecký islám, islám a zase islám. A turecké tradice.

Evropská unie v poledních dvaceti letech tlačila na Turecko, aby se stalo tzv. “moderním sociálním demokratickým státem“. Což je ve skutečnosti všechno jiné než demokracie. Tak jako každý řízek s nějakým přídavným jménem je karbanátek, tak také každá demokracie s nějakým dodatkem je kamuflovaná diktatura. Otevřená, anebo jen ideová. To nemohlo mít dobrý konec. Turci jsou hrdí a na povýšené peskování nejsou dvakrát zvědaví.

Doslova idiotským způsobem tak pokračuje evropská a americká levice v páchání strašlivých škod na svých možných spojencích.. Po naprosté katastrofě „osvobození Afriky“ v šedesátých letech dvacátého století, která vedla k naprostému zbídačení celého kontinentu, milionům mrtvých a nekonečné sérii válek a hromadného vraždění, s nepoučitelnou arogancí sebestředných hlupáků pokračuje dál v hlásání svých „pravd“.

Dodnes se z tohoto „národního, sociálního a morálního probuzení a osvobození“ Afrika nevzpamatovala. Nepoučitelní míroví borci pak pokračovali ve svém tažení „za lepší zítřky“ v Indonésii. Tam vyvolali děsivou občanskou válku. Nestačilo jim to. Poměrně nedávno levicoví moralisté pomohli zničit Alžír. Jen co se začal vzpamatovávat z národně osvobozovacích bojů placených a podporovaných Moskvou.

Za kvikotu o potřebě „demográcie“ tam málem nechali zvítězit muslimské fundamentalisty. Alžírská muslimská a národně-osvobozenecká armáda, která se tomuto volebnímu puči postavila na odpor, byla hlasitě „kárána“ bílými politickými blouznivci. Dodnes tak v Alžíru, ještě nedávno prakticky součástí Evropy, doutná občanská válka, která už vyprodukovala statisíce mrtvých. A Alžír se propadl do ekonomické nicoty. Podobně tomu bylo v Gaze a dále a dále.

Stejný scénář předvádí EU a dnes už i moderní vedení NATO v Turecku. Začalo to jako vždy úžasnými „moderními radami“. Třeba jak ukončit konflikt s Kurdy anebo s Armény. Tedy to, co sami Spojenci v čele s Anglií nedokázali vyřešit při jednání na konci první světové války. My, tedy „západní spojenci“, jsme se tehdy na Kurky a Armény vyflajzli a dnes žádáme, aby to zařídili Turci. Už se zase k „zaostalým barbarům“ – pardon, našim nedokonale rozvinutým přátelům, že – hrnou známé západní „hraběcí“ rady. Jaké, známe my sami u nás na své kůži, že.

A hlavně - a na tom EU trvala - armáda se nesmí a nesmí zapojovat do politiky. Protože musí bejt demográcie!! To, že armáda jediná dokázal v Turecku udržet na uzdě různé pučisty, marxistické Kurdy i rozpínavé Sověty a hlavně muslimské fundametalisty, co na tom? Vždyť my, ctnostní a vzdělaní Evropané konec konců pod fanatiky, pokud vyhrají, žít nebudeme. Tak co?! A navíc, moc by se nám to hodilo, protože sami nevíme, co s našimi evropskými Turky (Německo) a vůbec muslimy (Anglie, Francie, Belgie, Holandsko), takže když se to nepovede …. je nám líto, chlapci,.. soráč, my jsme to přeci nechtěli (hi, hi do dlaně). Nám nešlo o nic jiného než o demográcii.

A tak přišla k moci politická strana „Spravedlnosti a rozvoje“, kterou vede Recep Tayyip Erdogan. Tato strana je jen další mutací náboženské muslimské strany, kterou podle tureckých intelektuálů vede, či spíše vlastní pět nejbohatších rodin v Turecku. Opírajících se o zaostalý venkov a tradiční muslimy. Pro které je dnešní svět nepochopitelný a odtažitý. A kteří tvoří v Turecku většinu. A chudobu a svět tureckého anatolského venkova si většina z Evropanů nedokáže dost dobře představit. Optimisté věří v to, že umírnění muslimové vytvoří nějaký svobodný a demokratický muslimský stát… No, mně by se to také líbilo, ale …..

Jedním z prvních politických gest, které Erdogan předvedl, bylo, že demonstrativně oslovil nejzaostalejší vrstvy. A to tím, že proklamativně prohlásil, že s ohledem na muslimské „dobré“ tradice bude jeho žena a jeho dcery - studující v USA – nosit na hlavě muslimský šátek. K tomu pak jistě patří modernizovaný hidžáb. Ihned se připojily ženy a dcery všech ministrů. Ideologickým tlakem, který sami dobře známe na své kůži, byly „přesvědčeny“ turecké ženy pracující ve státních a veřejných úřadech „dobrovolně“ si nasadit muslimské šátky. Všechny učitelky dnes nosí ty správné muslimské šátky, všechny úřednice, značná část „aktivních„ studentek se také přihlásila k islamismu. Nošení hidžábu se dokonce stalo v určitých kruzích děvčat módou. Asi jako u nás nosily nadšené svazačky modré košile a na hrudi odznak ČSM.

Demokratičtí a vzdělaní Turci jsou zděšeni. A začínají se bát. Armáda byla tlakem NATO a Unie doslova vykleštěna. Armáda, která je součástí NATO, jistěže své případné kroky musela konsultovat se svým ústředím. S NATO. Zvláště armáda stojící na hranicích s Ruskem, Irákem, Sýrií, Řeckem …

Jakmile turecká armáda naznačila, že možná zasáhne proti islamizaci země, ozval se z EU obrovský řev. Však si jej můžete pamatovat i z našich masmedií. „Co si to dovolujete?“ řičeli všichni. Mnozí s nevysloveným podtextem, že vlastně čím pro Turecko hůř, tím líp pro ně. Protože vstupem 77milionového Turecka do Unie by se rovnováha ihned vychýlila ve prospěch „nových zemí“. A to zemí majících zkušenosti s diktaturami, s levicovou realitou a diktaturami vůbec. A s jinými, často „buřičskými“ názory. Jen si představte, že by se objevil nějaký turecký Lech Kaczińsky anebo Václav Klaus! To by Brusel a Francie a Německo nemohly strpět. Takový nějaký nepřizpůsobivý exot v čele osmdesátimilionového národa! A sakra! A mohl by mít oporu jejich vlastních evropských muslimů. Turecko do Unie? NE!!!

A tak možná poradili, možná jen mlčeli, ale jednoho dne turečtí islamisté udeřili. Nejprve Erdogan vypustil zkušební balonek, když blokoval lety armády USA do oblasti konfliktů v Iráku a Afghánistánu. Pak Turky v Německu vyzval k tomu, „aby zůstali Turky“ - rozuměj muslimy - a „nestávali se Němci“- rozuměj lidmi ve víře vlažnými. Když se neozvalo nic a Evropa se bála, zasadili islamisté turecké armádě tvrdý úder.

EurActiv.cz:
24. 02. 2010. Turecká policie zadržela několik desítek vysoce postavených armádních důstojníků a spojuje je s pokusem o protivládní vojenský puč z roku 2003. (sic!!!) Informovala o tom 23. února turecká média.
Policejní razie proti ozbrojeným silám proběhla v celkem osmi tureckých městech, včetně Ankary a Istanbulu, a zařadila se tak mezi největší v dějinách novodobého Turecka. Policii se podařilo zadržet „velké ryby“ - bývalého velitele vojenského letectva Ibrahima Firtinu, bývalého velitele vojenského námořnictva Özdena Örneka a bývalého zástupce náčelníka generálního štábu armády Ergina Sayguna.
Podle vyjádření tureckého premiéra Recepa Tayyipa Erdogana bylo zatčeno na 40 důstojníků. Některá média, například zpravodajský kanál CNN-Turk, uvedla, že zadržených bylo ještě o devět více.
Důvodem pro jejich zatčení bylo podle turecké vlády podezření z pokusu o vojenský puč, který se měl odehrát v roce 2003. Všichni zadržení však tato obvinění odmítají a hájí se tím, že se jednalo pouze o cvičení v rámci vojenského semináře.

Vymyšlenost a vylhanost této konstrukce je zřejmá i laikovi. Přesto Evropa a její media, která jinak dokáží udělat aféru z čehokoliv, ani necekla.

Angela Merklová sice brzo potom narychlo odjela do Turecka, ale o čem vlastně a jak jednala, se na veřejnost nedostalo nic.

V každém případě sami mnozí Turci jsou přesvědčeni, že v Turecku proběhl tichý puč. Armáda, jediná překážka na cestě k islamizaci země, je otřesena. Ukazuje se, že Evropa opět ve své naivitě a ideologické zaslepenosti pohřbívá svého spolehlivého a vojensky významného spojence. Strach ze ztráty moci „krátkodobých“ politiků EU vede vztahy s Tureckem do zkázy.

Radovat se z toho, že takto by bylo „suchou cestou“ zlikvidováno nebezpečí vstupu Turecka do EU, což si evidentně přeje mnoho bruselských byrokratů a eurohujerů, je stejně pitomé, jako byl boj Říma a Benátek proti Byzanci. Tupá, hloupá a krátkozraká politika. Když Benátčané v čele čtvrté křižácké výpravy dobyli a vyplenili Konstantinopol - dnešní Istanbul (roku 1204), otevřeli bojovným Turkům – Osmanům dveře do Evropy. Ti pak dobyli, ovládli a islamizovali část Evropy na dlouhých 500 let.

Spoléhat se dnes na to, že Turci nesnášejí Rusko a že se moc nesnášejí s Araby, je pošetilé. Stejně tak nemají Turci rádi Angličany, kterým u Gallipoli před 100 lety nakopali zadek a stejně tak je vyhnali nakonec z Istanbulu (1920) a porazili znovu v roce 1922, když vyhnali z Turecka i Řeky.

Dnes se na zkušenosti Řecka se vstupem do EU a přijetím eura Turci odvolávají. „Co byste vy, tedy EU, po nás pořád chtěli?“ říkají. „Řecko bylo váš rozmazlený a učenlivý žáček, premiant a miláček levičáků. Papandreu starší a Papandreu mladší, ti vzorní proevropští socialisté, ti miláčci všech evropských radilů přivedli Řecko na buben. Naši armádu, která udržela Turecko svobodné celé století, islamisté, kteří ani moc neskrývají, že jsou fundamentalisty, s vaším souhlasem odzbrojili. A její generalitu zavřeli do kriminálu. Máme strach z dnešních vládců. Ale začínáme vás mít plné zuby.“

A Brusel řeší žárovky a ukládání CO2 pod zem, USA to, zda mají ženy sloužit na ponorkách a co budou dělat, když otěhotní a.... a ….. a ….. a blbost naší civilizace kvete obrovskými květy.

P. S. V diskuzi k první části článku se objevily různé nesmysly o tom, proč Turecko v roce 1952 vstoupilo do NATO. Oproti našim „informovaným„ diskutérům je to samotným Turkům jasné. I islamistům. Stalin a jeho Sovětský svaz se pokoušeli obsadit Bospor a Dardanely a vyhrožovali válkou. Takže jediným řešením bylo NATO. Doporučuji zvídavým k přečtení něco o Krymské válce, osvobození Bulharska, tzv. balkánských válkách. Pak to bude jasnější.

Obrázky:
Obr. 4 - mladé studentky v parku u Ťopkali
Obr. 5 - Istanbulské čajovny a kavárny
Obr. 6 - Modrá mešita je plná - ale turistů
Obr. 7 - Hagia Sofia v noci