Konec srpna, Madrid: Na žádost turecké vlády prostřednictvím Interpolu zatkla španělská policie slavného tureckého spisovatele Dogana Akhanliho, který byl ve Španělsku na dovolené. O několik dní dříve v Barceloně španělské úřady zadržely tureckého spisovatele Hamza Yalcina, reportéra levicových novin Odak. Mezitím byl v Turecku další spisovatel Ahmet Altan postaven před soud. Turecké úřady zabránily dalšímu tureckému spisovateli Asli Erdoganovi letět do Evropy, aby získal cenu Ericha Marii Remarqua za mír v německém městě Osnabrück.

Erdoganovo Turecko se již dostalo na titulní strany novin pro uvěznění desítek novinářů v zátahu, který přeměnil Turecko na „největší světové vězení pro novináře“. Možná je dokonce ještě odpudivější, že Turecko pronásledovalo spisovatele, kteří se vůbec neúčastní politické debaty. Erdoganova islámská vláda je nenávidí jen proto, že předávají západní myšlenky a bojují za svobodu projevu. To, co se děje v Turecku, je ještě naléhavější než to, co se děje v Íránu a Saúdské Arábii, dvou dalších islámských zemích, které pronásledují a vraždí spisovatele: Turecko je, alespoň formálně, demokracie a je považováno za islámský most do Evropy.

V srpnu na žádost turecké vlády prostřednictvím Interpolu zatkla španělská policie slavného tureckého spisovatele Dogana Akhanliho (na snímku), který byl na dovolené ve Španělsku. (Zdroj obrázku: © Raimond Spekking / CC BY-SA 4.0 přes Wikimedia Commons)

Nacisti pálili knihy. Turecký prezident Erdogan používá sovětskou stalinistickou metodu ničení knih, často spolu s jejich autory.

Jen za poslední měsíc se čtyři významní turečtí spisovatelé dostali na titulky ne pro své romány, ale pro to, že byli zatčeni, stíháni a pronásledováni. Erdoganův plán však jde mnohem dál. Turecko čistí svou kulturu. Čištění bylo nazváno „intelektuálním masakrem“, který „zasáhl fakulty od fyziky a biologie až po fakulty dramatu a politiky na některých z nejlepších univerzit v Turecku a ochromil učitele i studenty“. Po neúspěšném převratu v minulém roce propustil Erdogan „21 000 učitelů“ a „1 577 univerzitních děkanů“. Je hanebné, že Evropa mlčí k tomuto ideologickému masakru.

V bezprecedentním kroku nyní Erdogan podporuje plán revize školních učebnic s ohlášeným vymazáním Darwinovy ​​evoluční teorie a vložením islámské svaté války do učebnic. Současně Erdogan také žádá, aby z turecké slovní zásoby byla odstraněna slova se ​​“západním“ vlivem. Slovo „aréna“ bude proto odebráno ze sportovních stadionů. Jedná se o typický totalitní manévr změny jazyka pro ovládání obyvatelstva. Turecké úřady tento týden také odstranily Chopinovu hudbu z pohřebních pochodů a nahradili ji hudbou z osmanské éry složenou z veršů koránu.

„V minulosti byli kemalisté nebo levičáci jen podezíraví k politickým záměrům západních mocností proti Turecku“, napsal novinář Mustafa Akyol. „V současnosti pro AKP (Erdoganova strana) se západní civilizace se všemi jejími hodnotami, institucemi, kulturou a dokonce i vědou stala něčím, co musí být zpochybněno, ne-li zcela odmítnuto.“

Fazil Say, známý turecký pianista, byl obviněn z „rouhání“. V jedné zprávě převzal verš z básně Omara Chajjáma, v kterém perský básník 11. století zaútočil na pobožné pokrytectví:

„Vy říkáte, že tečou řeky vína v nebi, je vám nebe hostincem? Říkáte, že všechny věřící čekají dvě společnice, je pro vás nebe bordelem?“

Nedim Gursel, profesor literatury na Sorboně v Paříži, byl pronásledován pro svůj román Dcery Alláha.Vydavatelství Irfan Sanci bylo postaveno před soud za „oplzlost“ pro publikování Hrdinských činů mladého donchuana, erotického románu Guillauma Apollinaira. V dnešním Turecku je vše, co kulturně vyjadřuje sociální a sexuální svobodu, považováno za něco podezřelého.

Před několika měsíci se Turecko rozhodlo nahradit hry zahraničních autorů, jako jsou Shakespeare a Bertolt Brecht těmi tureckými. Turecko také cenzurovalo Soft Machine, román amerického Williama S. Burroughse, jehož knihy byly vždy překládány do turečtiny. O myších a lidech, americká klasika od Johna Steinbecka, byla také málem cenzurována.

Sevan Nisanyan, Armén, jež před několika dny unikl z vězení, řekl: „Turecko se stalo opravdovým blázincem.“

Byl odsouzen na 16 let a sedm měsíců kvůli ironickým komentářům o proroku Mohamedovi.

Dva verše poezie „Stolní“, napsané tureckým básníkem Edipem Canseverem, byly vynechány ze školních učebnic, protože obsahovaly slovo „pivo“. Písně, které před stovkami let napsali básníci Yunus Emre a Kaygusuz Abdal, také utrpěly těžkou ránu cenzury. Román Samarkand od Amina Maaloufa, libanonského laureáta Nobelovy ceny za literaturu, který nyní žije ve Francii, byl prošetřován za to, že je „vulgární a uráží islám“.

Erdoganovo Turecko dnes vypadá jako Maaloufův Východ, kde vládcové říkají obyvatelům: „Pokud si chcete nadále ponechat oči, uši a jazyk, zapomeňte na to, že máte oči, uši a jazyk.“

Giulio Meotti, kulturní redaktor Il Foglio, je italský novinář a autor.

Překlad původního textu: Turkey: Erdogan’s Stalinist Purge
Překlad: Mikuláš Hrubiško