Něco jako uvěznění Mickey Mouse na Guantánamu za terorismus. Tak nějak se pokusil popsat absurditu rozsudku nad tureckým podnikatelem Osmanem Kavalou jeden německo-turecký novinář. Kavala je v Turecku i v zahraničí dobře známý filantrop, intelektuál a dědic několika velkých firem. Podporoval řadu aktivit od ochrany archeologických památek přes zalesňování erodující půdy až po ochranu lidských práv.

Přesto se před pár lety dostal do vazby a před pár dny se dočkal nečekaného rozsudku. Ve vězení by měl být na doživotí, na samotce a bez možnosti být propuštěn na základě milosti.

Osman Kavala byl jakýmsi vzorovým Turkem, byl ovšem reprezentantem toho druhého Turecka. I proto si ho Recep Tayyip Erdogan pravděpodobně vybral pro udělení exemplárního trestu. Provládní média ho spojovala s dalšími démonizovanými osobnostmi, na které nedosáhly, Fetullahem Güllenem, který žije ve Spojených státech, a Georgem Sorosem, na kterého má pifku i současný turecký prezident.

Vyšetřování Kavalových údajných prohřešků se soustředilo na momenty, v nichž se Erdoganův mocenský systém ocitl v ohrožení. Jednak byl Kavala obviňován, že se nějak podílel na dosud trochu záhadném nepodařeném puči proti Erdoganovi v roce 2016, a také měl financovat protesty proti likvidaci části istanbulského parku Gezi o tři roky dříve. Tehdejší demonstrace byly chápány jako projev širšího odporu turecké občanské společnosti proti vládě AKP.

Rozsudek po několikaleté vazbě (a neustálých protiřečících si soudních rozhodnutích) je ze všeho nejvíce vzkazem tureckého prezidenta, namířeným dovnitř i vně země: Budu si dělat, co chci, protože můžu.

Ve stejné době Erdoganův ministr spravedlnosti rozhodl o tom, že trestní řízení s údajnými pachateli vraždy saúdského disidenta Džamála Chášukdžího přesouvá do Saúdské Arábie. Šlo o případ, který se odehrál na tureckém území, snad na příkaz saúdského korunního prince. Tedy mezinárodní skandál.

Ankara brala věc zprvu velmi prestižně a učinila z ní zbraň proti Saúdům. Se Saúdskou Arábií měla navíc své vlastní účty kvůli jejímu boji proti Muslimskému bratrstvu, jež je spřízněno s tureckou AKP. Jenže teď se Erdoganovi hodí se se Saúdy znovu sblížit, a tak, jak to označil jeden opoziční politik, si prezident „zprivatizoval justici“ i v této záležitosti.

Obojí, rozsudek nad Kavalou i puštění Chášukdžího kauzy z rukou turecké justice, mají společného jmenovatele. Odehrávají se ve stínu války na Ukrajině. Erdogan pochopil, že Západ bude teď Turecko potřebovat ještě víc než dřív a nebude na něj tlačit kvůli dalšímu utažení šroubů.

Současně cítí, že v určitých ohledech je Turecko kvůli válce na Ukrajině i dalším okolnostem slabší, a snaží se proto napravit jednostranně zhoršené vztahy se státy v okolí, od Egypta přes Izrael až po Saúdy a Emiráty.

Je tu ještě jedna věc. Turecká armáda v posledních týdnech takřka bez pozornosti světa opakovaně útočila dělostřelectvem a letecky na základny Kurdské strany pracujících v severním Iráku neboli zintenzivnila svou přeshraniční kampaň proti PKK. Opět proto, že může a chce.

Turecko tedy jakoby jednalo ve stínu Ruska, ale současně se sobě oba mocenské systémy až groteskně podobají.

Autor je komentátor Českého rozhlasu