Foto: Muath Humaid , CC BY-SA 3.0

Trumpův plán, spočívající v tom, že by USA převzaly správu pásma Gazy a rekonstruovaly jej na vlastní náklady, přičemž v budoucnu by ta oblast sloužila jako jakýsi mezinárodní turistický rezort, způsobil u té „korektnější“ části politické veřejnosti zcela předvídatelné pozdvižení. Mimo jiné proto, že není patrné, kolik procent toho arabského obyvatelstva by při jeho realizaci zůstalo na místě, a kde by skončil ten zbytek, případně zda by na ně jiní Arabové byli zvědaví (Palestinci v minulosti destabilizovali několik arabských států, takže mají v regionu poněkud špatnou pověst.) To je aspoň skutečná otázka; ale většina těch reakcí má prostinký charakter typu „bože, to je debil!“

Určitou slabinou tohoto pohoršení Všech Slušných Lidí je skutečnost, že sami za poslední desítky let nepřišli s ničím lepším. Podívejme se tedy na situaci trochu s odstupem.

Ač to člověka vycepovaného moderními zprávami ani nenapadne, Gaza má skutečně nejlepší pláže v celém východním Středomoří a za starých Římanů tam stávaly docela pěkné vilky. Pokud by se tam jednoho dne opět vrátila pokročilá civilizace, třeba by tam mohly stát znovu, tentokrát ve stínu mrakodrapů. (To je ovšem velké kdyby.)

Základním problémem, kvůli kterému nás to ani nenapadne, je přebytek explozivních vousáčů tamtéž. Obecně, podíváme-li se na tu hlavní část muslimského světa od Maroka až po Spojené arabské emiráty, můžeme vysledovat totéž pravidlo. Ty státy, které dokázaly své explozivní vousáče nějak eliminovat, se vesměs těší ze značného a lukrativního turistického ruchu – koneckonců je tam teplo, moře, a do blahobytnějších částí světa je to letadlem pouhých pár hodin cesty. Ty, které to nedokázaly, naopak nemají ani turisty, ani klid. Takhle jednoduché to je, nejde o žádné raketové inženýrství: více džihádu, méně turistů, a naopak.

Gaza je ovšem jeden z těch případů, kdy explozivní vousáči ovládli celý státeček a „spravovali jej“ způsobem, který teď nevyhnutelně vyústil ve zničující válku. Přitom se ani nedá říci, že by se s tím někdo zvenčí snažil něco vážně dělat, mimo jiné proto, že u určitého procenta západních levičáků mají tito explozivní vousáči a jejich političtí přátelé dokonce sympatie coby „bojovníci proti kolonialismu“. Někdy člověka v této souvislosti nutně napadne pojem užitečný idiot; příliš mnoho problémových jedinců pobíralo po dlouhá léta své mzdy ze západních peněz.

Prastaré foto Federicy Mogheriniové, budoucí šéfky zahraniční politiky EU (2014-19), s Jásirem Arafatem. Zdroj

Válka teď víceméně skončila, ale návrat ke stavu ze září 2023 je nemožný. Ty válečné škody musí někdo nějak napravit, což je samo o sobě drahé a vylučuje to většinu států světa už předem. Dále by ten někdo asi neměl být ten samý někdo, kdo dřív hrál roli užitečného idiota pro Hamás, protože je pravděpodobné, že by ji sehrál znovu. Konečně musí ten někdo být připraven i na vážné bezpečnostní problémy v rámci rekonstrukce. Hamás je sice oslaben, ale nikoliv mrtev, a dá se pochybovat o tom, že by se teď v klidu vzdal svých mocenských ambicí. Spíše tam vznikne něco jako arabský ekvivalent Ku-klux-klanu, jenž svého času řádil na poraženém Jihu.

Všimněte si, že obě tyto podmínky vylučují EU, která jednak v průměru moc straní Palestincům, jednak nemá vojenskou kapacitu ani vůli střílet po nějakých teroristech. Tím jsme se víceméně dostali ke krátkému seznamu možných obnovitelů: „USA, arabské ropné emiráty, Čína“, přičemž u těch arabských ropných emirátů je problémem jejich předešlý vztah k explozivním vousáčům. Oni ti emírové vesměs netolerují činnost explozivních vousáčů u sebe doma, ale v cizině je leckdy podporují. Musel by na ně někdo takříkajíc dohlížet.

Takže ty možnosti jsou opravdu velmi omezené a chtějí-li si Spojené státy v regionu zachovat vliv, patrně se nějakému angažmá v Gaze nevyhnou.

Nemám tušení, jestli se Američanům podaří eliminovat explozivní vousáče v Gaze. Spíše bych tipoval, že ne, ono je jich tam příliš mnoho. Po dvaceti letech vlády Hamásu a předtím desítkách let vlivu Fatáhu se dá počítat s tím, že nezanedbatelné procento místních obyvatel má naprosto vymyté mozky. A pokud se to nepodaří, místo turistického rezortu pro bohatší Araby a naivnější Evropany tam zůstane rozbitá díra plná radikálů, jako dosud.

Nicméně opravdu bych chtěl slyšet od těch posměváčků, jaké realistické alternativy nabízejí. V souvislosti s Gazou slýchám v Evropě leccos, ale otázce, čím se jako ta oblast má po válce živit, jako by se všichni ti lidé systematicky vyhýbali.

Takže čím? Průmyslová výroba tam může fungovat jen v omezeném rozsahu, protože v tom ani Evropané, ani Arabové nedokáží konkurovat Číně. K hi-tech vědeckotechnické mocnosti, jako je Singapur nebo ten sousední Izrael, tam scházejí ti vědci a technici. Zemědělství? Je tam buď poušť nebo zástavba, a ještě navíc obecný nedostatek vody. Ropu tam taky nemají.

Zbývá opravdu jen ta turistika, klidně třeba i nějaká halal turistika pro zámožné šejky z Perského zálivu, kteří budou chtít dát najevo svůj kladný vztah k palestinské kauze. Nebo největší sociální ghetto široko daleko, futrované na věky věkův milodary z bohatších států.

Což se ale dost podobá tomu předešlému stavu, ve kterém tak prosperoval Hamás…

Diskusní fórum ke článku najdete zde.

Hudební epilog

Gaza je jednou z těch oblastí, kde by návrat do byzantských časů byl jednoznačným zlepšením situace.

Zapomenuté příběhy 7
Čtenář dostává do ruky už sedmý svazek Zapomenutých příběhů. Kdo četl aspoň některý z předchozích, má o této knize představu. Navštíví spolu s autorem různá místa v prostoru a čase, místa, kdy se v určitou dobu odehrávalo cosi, co už dnes není v centru pozornosti, avšak ve své době to budilo zájem a emoce. Někdy jde o drobnosti, dokonce až kuriozity, často ale to jsou historické události. Navštěvujeme místa na různých místech zeměkoule a nahlížíme do dějů v rozličných obdobích historie. Ať se příběh udál kdekoli a kdekoli, vždycky narazíme na souvislosti.

Bližší info a objednávky zde.

Všechny knihy autora ve zvýhodněném balíčku můžete koupit ZD