Nejsem antitrumpovec. Naopak. Na Trumpově sociální síti Truth Social mám účet. Mám s ním také ledacos společného. Třeba kladný vztah k Izraeli. Oba máme první ženu (já i poslední) původem z Československa. (Nadsázka) Ale takových nás je bezpočet.

Leč vážně. Občas musím při poslechu jeho výroků hodně povytáhnout obočí. V poslední době stále častěji. Dokonce tak moc, že mě manželka přestává poznávat. A ano, v předvolebním období jsem nad ledasčím mávl rukou: je to nezbytná daň v zájmu vítězství. Podobně přistupuji k této rétorice i u nás. Nyní je to ale jiné. Donald Trump byl zvolen a to co říká, byť ještě není ve funkci, má docela jinou váhu.

Řeči o Grónsku nechápu, řeči o Kanadě právě tak - a vadí mi. Mám tu zemi rád, stejně jako Spojené státy. Takto se vyjadřovat o nejbližším spojenci? Vždycky jsem stál při USA, ale kdyby se vyhrotil konflikt mezi nimi a Kanadou, podpořil bych Kanadu. Nikdy bych si nepomyslel, že budu muset něco takového napsat.

Litoval jsem toho, že jsem úplně první Trumpův nápad jít do boje o Bílý dům považoval za špatný vtip. Musel jsem svůj vztah k němu přehodnotit. V prvním termínu udělal hodně dobrého pro Izrael, přesunul ambasádu do Jeruzaléma, uznal izraelskou část Golan. Mimoto, a na to už se pozapomnělo, měl klíčovou zásluhu na osvobození pastora Evangelikální presbyterní církve Andrewa Brunsona z tureckého vězení (2018), kam ho uvrhl Erdoganův režim na základě nesmyslného obvinění, že je špion a podporovatel terorismu. Ve skutečnosti byl křesťanským misionářem, který v Turecku dlouhodobě působil a vedl v Izmiru malý protestantský sbor Resurrection Church. Čechoameričané by jistě přidali na Trumpovo konto další plusové body, třebaže ne všechny předvolební sliby došly v letech 2014 až 2021 svého naplnění.

Když v roce 2016 odstoupil z nominačního boje republikánů můj favorit Ted Cruz a Donald Trump posléze zvítězil, rozhodl jsem se, že ho budu hodnotit nikoli podle slov, ale rozhodující budou činy. Tak se i stalo a potupně jsem si k němu našel cestu, byť některým excesům navzdory. Například si myslím, že gentleman musí umět čestně prohrát. Šestý leden 2021 pak považuji za černý den v amerických dějinách; útok na Kapitol mnou jako přítelem USA hluboce otřásl. O nepřímém podílu Donalda Trumpa na té hrůze nechci spekulovat, protože zastávám názor, že viníky jsou ti, kdo do posvátného stánku americké demokracie násilně vtrhli a chovali se tam jako barbaři.

Před posledními primárními volbami patřily mé sympatie, pokud jde o republikánský tábor, Nikki Haleyové. Jejího neúspěchu jsem trpce litoval, nicméně jsem realista. A jako podporovatel republikánů jsem přivítal Trumpovo vítězství. K jedné změně ale došlo. Zvoleného prezidenta nemohu posuzovat pouze podle činů, ostatně ve funkci ještě není, ale také podle slov. Některá jeho vyjádření mě totiž nepříjemně překvapila. Stranou nechám Panamské průplavové pásmo nebo přejmenování Mexického zálivu (to druhé považuji za naprosto zbytečné). Pokud jde o Grónsko, jistě by se mohlo stát, zatím tedy výlučně teoreticky, součástí Unie, nikoli nutně 51. státem, a to v rámci následujícího procesu: 1. Ve svobodném referendu se obyvatelé Grónska rozhodnou pro samostatnost. 2. V dalším svobodném referendu se obyvatelé nezávislého grónského státu rozhodnou pro nějakou formu připojení k USA. Je to hypotéza, ale nikoli nemožná.

Za absolutně nepřijatelné a za hranicí korektních vztahů mezi blízkými přáteli považuji ovšem jakékoli úvahy, spíše tedy velkohubé řeči, o připojení Kanady k Unii. Vrcholem nehoráznosti pak je, když zvolený prezident necelé dva týdny před nástupem do Bílého domu zveřejní na svém oficiálním účtu na síti Truth Social mapu, na níž je sousední země vyobrazena jako nedílná součást Spojených států (ZDE).

Na tuto podpásovku lze zareagovat jedině takto:

(Podklad: Free Vector Maps, volná licence, povinná atribuce.)

Příkladná je klidná reakce kanadských politiků. Je přirozeně zásadně odmítavá, ale podstatné je nenechat se vyprovokovat, jak říká ministryně zahraničí Mélanie Jolyová: nemůžeme skočit Trumpovi na tuto návnadu (we can’t take the bait). Trumpovy výroky je ale zapotřebí brát z podstaty věci vážně. Jak podotkl Andrew Furey, premiér provincie Newfoundland a Labrador, Trump má za sebou historii komentářů, které začínaly jako vtip, ale staly se politickou realitou. Dodal, že „je naprosto nepřijatelné, aby náš nejlepší přítel ohrožoval naši suverenitu“. Více ZDE.

A o to jde. Jakmile si nejlepší přítel začne brousit zuby na něco, co je výlučně naše, budeme se mít na pozoru a naše důvěra bude zákonitě otřesena. Byť se žádná kaše nejí tak horká, jak se uvaří a bude tomu tak i v tomto případě. Ale poučit se z toho musíme.