Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pokud Milei zavedl v Argentině úspěšné neoliberální reformy, tak by byl první na světě, což by jistě stálo za pozornost. Všude, kde se tyto reformy prováděly, přinášely s sebou bídu a zmar, která byla cenou za to, že se bohatství země dostalo do rukou hrstky vyvolených, kteří byli zpravidla napojeni na politickou moc. Tak to bylo v Chile, v Bolívii, v Polsku, v Rusku atd. Všude se z toho ekonomika vzpamatovala teprve tehdy, když se vládnoucí politici přestali řídit neoliberálními radami (viz např. rozdíl mezi Ruskou ekonomikou a životní úrovní za Jelcina a za Putina - což nehájím Putina jako takového).

P.S.: Nevím, proč pravicově smýšlející lidé trpí fixní ideou, že regulace se rovnají socialismus. Záleží, o jaké regulace jde, kdo je zavádí a proč. Socialistické strany hájily zájmy dělníků a dělníci je volili. Naopak zelení, kteří zavádějí regulace v jménu Zeleného Údělu, mají v průměru nejbohatší voliče (platí to přinejmenším v Německu, ale tamní zelení jsou tahouni této politiky). Zelení se tedy jen za levici vydávají ke zmatení nepřítele. Jestliže se zastávají zájmů nejbohatších lidí (ti by je jinak nevolili), tak je to jasná pravice.

Není to pravice, ale diktatura těch nejbohatších.

Ruso je hloupý příklad. Za Jelcina byl problém bordel jak za socialismu, ne deregulace.

"Bohatství země" je lepší v rukou "vyvolených", s nimi si obvykle i chudí žijí lépe, než v socialistické rovnoměrné chudobě (pokud ovšem nejsou socialističtí "vyvolení").