Dvacet devět ze 46 radních v bruselské čtvrti Molenbeek jsou muslimové.

Vítejte na stránkách obecního úřadu Molenbeeku, jedné z obcí bruselského regionu: „Vadí vám zahalené ženy? Odejděte!“

Takto promluvila prozatímní starostka a socialistická radní Saliha Raïssová. Než Raïssová svůj projev se smíchem ukončila, dvakrát zopakovala výzvu těm, kteří nesouhlasí s islamizací:
„Odejděte!“

Klip se stal virálním poté, co jej sdílel Elon Musk, který k němu napsal:
„Pokud tolerance znamená konec západní civilizace, pak nemůžeme být tolerantní.“
Raïssová říká, že „ničeho nelituje“.
Až bude Evropa litovat, že vyměnila své vlastní zásady a hodnoty za levnou pracovní sílu, bude už pozdě.

Píše se rok 2000, kdy se kvůli demografickému vývoji zhroutila pracovní síla. Tehdy se čísla stala absurdními. V porovnání s počtem obyvatel zažila Belgie migrační šok větší než Francie, Německo nebo Nizozemsko! Za dvacet let se v Belgii naturalizovalo 600 000 až 700 000 lidí, tedy 5 až 6 % obyvatelstva, a to nemluvíme o nelegálních přistěhovalcích a žadatelích o azyl. V letech 2000-2010 Belgie přijala více než milion migrantů na jedenáct milionů obyvatel.

Během demonstrace za „Palestinu“ v Bruselu tento týden muslimské děti požadovaly, aby byli uctěni „naši mučedníci“. Otevřeně citovaly džihádistického vraha z Hamásu Jahjá Sinvara, strůjce masakru ze 7. října 2023.

Představte si vlámské teenagery na shromáždění na počest nacistických vůdců. Mezi politiky a novináři by se strhla několikadenní vřava.

Dramatický je dnešní komentář Alaina Destexhe, bývalého šéfa Lékařů bez hranic, v deníku Le Figaro:

„Každý den zemí otřese nějaký incident související s Palestinou, islamizací společnosti nebo antisemitismem – třemi prvky, které jsou spolu propojeny. Již několik pátků za sebou okupují propalestinští aktivisté hlavní vlakové nádraží Gare du Midi, aby protestovali proti přítomnosti Starbucksu a supermarketu Carrefour a vykřikovali ‚Intifáda!‘. Během jedné z těchto demonstrací poznala jedna žena židovskou sousedku a na veřejnosti ji násilně napadla s výkřiky: „Sionistko, odejdi!“.

„Před bruselskou burzou v centru města každý den již více než rok demonstruje asi stovka lidí za Palestinu „od řeky k moři“ a okupuje přeplněnou pěší zónu. Skandují se antisemitská hesla a maskovaní aktivisté oslavují Hamás. Děti s kefíjemi na ramenou jsou vyzývány, aby vykřikovaly protiizraelská hesla.

„Belgické hlavní město je v naprostém rozkladu. Brusel, v jehož ulicích se střílí nejméně jednou týdně, se stává narkoregionem, což je důsledek nekontrolovaného přistěhovalectví.

Saliha Raïssová, prozatímní starostka Molenbeeku, si nemyslela, že nabízí své obci další bezplatnou propagační kampaň. V reakci na poznámku o používání závoje se samolibým úsměvem prohlásila: „Pokud je Molenbeek pro vás nesnesitelný, odejděte!

„Odhalila tak svůj skutečný politický projekt: podřídit se, ať už chtěně či nechtěně, politickému islámu, který musí být vnucen všem, včetně nemuslimů. Nová civilizace, která přichází, směs islamismu a orwellovské totality, nebude shovívavá ke svým odpůrcům a disidentům. Brusel je jejím předvojem.“

Pokud chcete vidět, jak bude vypadat poslední fáze multikulturalismu v Evropě, Molenbeek je učebnicovým příkladem, daleko od pohlednicového náměstí Grand Place, elegantních čokoládoven a módních pivovarů navštěvovaných turisty.

Molenbeek je již dvacet let většinově muslimský. Synagogy se zavřely už dávno, když všichni Židé odešli. Homosexuálové se na ulicích neodvažují být nápadní.

Belgická strana, která chtěla zavést šaríu, patrně netušila, že šaría se již účinně ve velkém měřítku praktikuje a že stačí pracovat na sebevražedném modelu multikulturalismu.

Válečný fotograf Teun Voeten napsal v Politico o svém životě „nevěřícího“ v Molenbeeku:
„Molenbeek byl mým domovem devět let… Pomalu jsme se probouzeli do reality. Čtvrť nebyla vůbec multikulturní. Naopak, s asi 80 procenty obyvatel marockého muslimského původu byla tragicky konformní a homogenní…

„Během devíti let jsem viděl, jak se čtvrť stává stále netolerantnější. Ve většině obchodů přestal být dostupný alkohol, slyšel jsem příběhy o fanaticích, kteří tlačili na ženy, aby nosily závoj, množila se islámská knihkupectví, otevřeně se hlásící homosexuálové byli pravidelně zastrašováni a opouštěni. Nakonec jsem v roce 2014 Molenbeek opustil. Ne ze strachu, ale protože se prostředí stalo nesnesitelným.“

Pokud se podíváme na seznam zastupitelů města Molenbeek, zjistíme, že 29 ze 46 zastupitelů je islámských. Tedy více než polovina.

A Molenbeek má dobré předpoklady k tomu, aby byl vybrán jako „Evropské hlavní město kultury v roce 2030“. Ale čím se mezitím Evropa stane?

Buď se Evropa probudí, přijme fakt, že v Evropě jsou ztracená území, a pokusí se je znovu dobýt a zároveň zachránit to, co ještě zbývá, nebo budou muset Evropané rezignovat a odejít.

Ale kam?
Dovolili jsme, aby v srdci starého kontinentu vznikl studený Kavkaz. Na příštím obecním zastupitelstvu to řekne zahalený socialista: „Tato země je naše.“
Obávám se, že až pochopíme, jakým jazykem mluví a co chtějí, bude už pozdě.

Publikováno na webu Middle East Forum