Foto: X (@DestinationTele)
Philippine Le Noir de Carlan, devatenáctiletá studentka.

Devatenáctiletá Philippine Le Noir de Carlan byla v očích svých blízkých veselá a trochu stydlivá studentka třetího ročníku ekonomie a finančního inženýrství na univerzitě Paris-Dauphine v klidném 16. pařížském obvodu. Pocházela z rodiny ze šesti sourozenců. Její rodina žije v Montigny-le-Bretonneux u Versailles a je velmi zapojená do života tamní farnosti a do skautingu.

Další zbytečná smrt
Proč píšu o dívce v minulém čase? Protože Philippine už nežije, byla brutálně zavražděná. Zmizela v pátek 20. září kolem 14. hodiny po obědě v univerzitní menze. Měla přejít ulici k vlakovému nádraží a odjet na víkend k rodičům. Už ale nedorazila.

Znepokojení rodiče se jí pokusili dovolat. Neúspěšně. Nakonec ve 23 hodin její pohřešování nahlásila na policii její sestra. Policisté alespoň zkontrolovali geolokaci jejího telefonu: Poslední místo bylo v Bouloňském lese, hned za univerzitou.

Druhý den, v sobotu 21. září, zorganizovala její rodina pátrací skupinu příbuzných a přátel. Vzhledem k tomu, že díky údajům o geolokaci poskytnutých policií znali polohu telefonu, bylo její tělo nalezeno poměrně rychle, v Bouloňském lesíku, několik set metrů od budovy univerzity.

Místo je nechvalně proslulé tím, že se zde v pozdních hodinách sdružují prostitutky či narkomani. Tělo mladé dívky bylo skryto větvemi a byly na něm patrné známky zranění a zneužití.

Vyšetřování zahájila pařížská prokuratura
Přihlásili se svědci, kteří tvrdili, že v té době viděli v oblasti maskovaného muže s krumpáčem. Podezřelý byl identifikován poměrně rychle díky sesbíraným genetickým stopám. Jeho DNA už byla v databázi.

Byl jím 22letý Taha O., marocký občan, který už měl za sebou kriminální minulost. Nelegálnímu marockému imigrantovi byla navíc uložena povinnost opustit francouzské území a byl už před spácháním činu hledaný na základě zatykače.

Několik hodin po vraždě v pátek večer vybral pachatel peníze z bankomatu v Montreuil pomocí karty Philippine. Jedná se o předměstí Paříže na druhé straně města, v departementu Seine-Saint-Denis.

Vyšetřovatelé ho rychle vypátrali, protože jeho identita byla v oficiální databázi pachatelů sexuálních nebo násilných trestných činů (tzv. FIJAIS). V úterý byl v regionu Annecy a poté přešel do Švýcarska. V úterý 24. září večer byl zatčen ve švýcarské Ženevě.

Taha O. přijel nelegálně do Francie v roce 2019
Krátce po svém příjezdu, v září 2019, znásilnil 23letou studentku na lesní cestě v Taverny v pařížském regionu. V říjnu 2021 byl soudem pro mladistvé odsouzený k sedmi letům vězení a 10letému zákazu pobytu ve Francii, ale celý trest si neodseděl.

Od 20. března 2022 do 20. června 2024 byl zadržován ve věznici v Joux-la-Ville, odkud byl následně převezen do střediska administrativního zadržení (CRA) v Metz. CRA je střeženým centrem pro cizince čekající na deportaci. Taha O. měl být deportován do rodného Maroka, čekali jen na potřebná povolení.

Poté, 3. září, však zasáhl Soud pro otázky svobody a zadržení (JLD). Vzhledem k tomu, že Maroko nereagovalo na deportaci Taha O., byla administrativní vazba podezřelého třikrát prodloužena. Na čtvrtou žádost ho ale soudce nakonec propustil.

Nepochopitelné propuštění
Byl prostě propuštěn a umístěn do hotelu v jakémsi domácím vězení. K velké smůle jen den poté Maroko souhlasilo s jeho deportací, ale už bylo pozdě, protože se prostě vypařil a zmizel. 19. září byl evidován jako hledaná osoba a o den později v Paříži spáchal onen odporný zločin.

Kdyby ho v roce 2019 nepustili do Francie, dvě ženy by unikly znásilnění a jedna z nich tragické smrti. Kdyby si odseděl svůj sedmiletý trest, Philippine by byla naživu. To samé by platilo, kdyby nebylo soudů příliš shovívavých k trestaným kriminálníkům nebo mizerných deportačních procedur.

Vražda zničila celou rodinu
Jedná se o jeden z mnoha případů zavraždění vinou člověka, který neměl v Evropě co dělat a měl být vyhoštěn. V této souvislosti stojí za připomenutí jeden podobný tragický případ, k němuž došlo také v Paříži.

Před dvěma roky šokovala (nejen) celou Francii vražda 12leté dívenky jménem Lola Daviet. Lola žila se svojí rodinou v 19. pařížském obvodu, vynikala v aerobiku a měla ráda fotbal. Jednou v pátek se ale nevrátila ze školy. Její rodina po ní proto začala pátrat. Záhy se bohužel potvrdily ty nejhorší obavy.

Zohavené a svázané tělo dítěte s podříznutým hrdlem našel bezdomovec v plastovém kufru ponechaném na dvoře. Ukázalo se, že před zavražděním byla Lola navíc sexuálně zneužita.

Pachatelkou této šokující a ohavné vraždy byla Dahbia Benkired původem z Alžírska. Podobně jako Taha O. měla taktéž opustit Francii, protože v té době v ní pobývala nelegálně.

Celá rodina, rodiče i oba její bratři samozřejmě nesli smrt Loly velmi těžce. Asi jako úplně každá rodina, které zemře dítě. Na roční výročí vraždy napsaljejí starší bratr Thibault ve svém dopise plném smutku a žalu své sestře, jak moc mu chybí a prosil ji za odpuštění, že ji jako starší bratr nedokázal ochránit.

Zavražděním jednoho z dětí bohužel tragédie její rodiny neskončila. Dahbia Benkired nezničila jen život dítěte, ale její čin nakonec nepřímo vedl k rozbití celé rodiny. Jejího otce Johana Davieta smrt vlastní dcery poznamenala obzvláště těžce.

Propadl alkoholu, rozešel se se svojí manželkou a letos v únoru sám zemřelve věku 49 let na infarkt.

Nefungující deportace
Poučení z těchto dvou velmi smutných a srdcervoucích případů může být jediné. Každá země musí i v zájmu bezpečnosti vlastních obyvatel vyžadovat dodržování vlastních pravidel. A všichni příchozí musí vědět, že jakékoli porušování pravidel nebude tolerováno.

Deportace lidí pobývajících v EU nelegálně by proto měly být naprostou samozřejmostí. O lidech, kteří se navíc předtím dopustili těžkých zločinů, to samozřejmě platí dvojnásob. Bohužel se tak z mnoha důvodů neděje.

Podle vládních údajů úřady ve Francii v současnosti vykonajídokonce jen méně než deset procent příkazů k vyhoštění. Jedná se samozřejmě o naprosto tristní číslo.

Mohou za tím být průtahy ze strany příslušných orgánů, neochota třetích zemí přijímat vlastní lidi zpět nebo také činnost některých nevládních organizací, které ve jménu vlastní údajné lidskoprávní agendy maří úsilí deportovat ilegální příchozí zpět. To se musí změnit.

Špička ledovce
Tragická smrt obou dívek, která vzhledem k množství podobných případů představuje jen špičku ledovce, nám připomíná jednu věc: Neschopnost poradit si s nelegální migrací může někdy zabíjet.

Platí to nejen ve Francii, ale i v celé Evropa a po celém světě. Je dobře, že už si to zřejmě začíná po mnoha letech uvědomovat třeba i bývalý předseda „ultrasluníčkových“ německých Zelených Cem Özdemir. Nedávno prohlásil, že má obavy o bezpečnost své dcery a jako otec prý nechce problém s migrací ignorovat.