TORONTO: Česko-slovenské dopisování po kanadsku
když ne tak doslovnou.
Objevil jsem deset let staré dopisy, které jsem si přivezl z Toronta a jež tenkrát zamotaly hlavu pro změnu kanadské justici. Napadlo mě proto, že by stálo za to konečně odhalit úplně vše též o kauze tzv. romského exodu a příčinách zavedení vízové povinnosti Česka vůči Kanadě.
V objektu, který je na rohu třídy Spadina a ulice Bloor Street West, sídlí také Kampelička, do níž se dá vyjít po několika schůdcích. Tato československá záložna CCU - Czechoslovak Toronto Credit Union Limited vstoupila 1. ledna 2001 též do českého bankovnictví.
A pokud máte jako Čech nebo Slovák na území Kanady nějaký problém, mělo by stačit sejít po jiných stupíncích tohoto domu ke skleněným dveřím, za nimiž jsou kanceláře Českého a slovenského sdružení v Kanadě. Mezi hosty zde byl i ředitel Výzkumu pro reformu pomoci občanům ze zahraničí, Paul Fromm z Toronta.
Ten zaslal po poradě s představiteli sdružení dopis Společnosti kanadských právníků, v němž podal protest proti právnímu zástupci romských rodin z ČR George Jiřímu Kubešovi, který podle Fromma zneužívá sdělovací prostředky pro své zvýhodňování. Tato stížnost se prý opírá o zákon, jenž zakazuje advokátům Kanady ,vydávat veřejná prohlášení za účelem upřednostňování svých služeb´.
Výzkum pro reformu pomoci občanům ze zahraničí je nevýdělečná vzdělávací organizace, založená v roce 1979 a zabývající se reformou imigrační politiky a přistěhovalectvím. Jde o stejnou instituci, která před nedávnem požádala kanadskou vládu o pětileté moratorium, jež by zastavilo vlnu uprchlíků do Kanady v souladu s veřejným míněním. Dále usilovala o veřejnou debatu na celonárodní úrovni s následným referendem o určení podmínek, jak dále nakládat s imigranty.
Frommův protest se týkal Kubešových výroků ve zmíněném televizním dokumentu v pořadu Na vlastní oči, odvysílaném 6. srpna 1997. Fromm ve svém dopise mimo jiné píše:
"V Profesionálním průvodci Společnosti kanadských právníků věnujte pozornost kapitole 21, nazvané "Právníci: Jejich veřejné vystupování a prohlášení. Píše se v ní: Veřejný rozhovor právníka se sdělovacími prostředky nemůže být zneužit za účelem jeho upřednostňování a musí být oproštěn jakýchkoli náznaků, že právníkův důvod k takovému rozhovoru je sebevyzdvihování."
Paul Fromm dále uvádí, že podle ontarijského deníku Globe and Mail z 15. srpna 1997 byl právník původem z Košic G. J. Kubeš jedinou osobou, dotázanou v kontraverzním dokumentu TV Nova na kanadskou imigrační politiku. Fromm cituje rovněž Toronto Sun z 23. srpna 1997, které ve svém článku identifikuje právníka Kubeše jako jednu z příčin posledního přílivu utečenců z České republiky do Kanady.
Sám Kubeš ve svém rozhovoru pro Globe and Mail z 13. srpna 1997 řekl: "Nepřemlouvám lidi, aby přišli do Kanady, ale jakmile sem přijdou, zastupuji je. Řekl bych, že program TV Nova skutečně přiměl Čechy k rozhodnutí do Kanady přiletět..."
Paul Fromm připomíná, že zmíněný televizní dokument značně zveličil výhody a příspěvky, jež čekají na Romy, kteří přiletí do Kanady, aby nárokovali status uprchlíka. Frommem požadované referendum se sice neuskutečnilo, zato byla rok poté z příčin ,romského exodu´ obnovena mezi Kanadou a Českou republikou již zmiňovaná vízová povinnost. Podíl na této skutečnosti mělo rovněž ,žalování´, s nímž začalo České a slovenské sdružení v Kanadě. Jeho stížnost na právníka Kubeše byla 4. září 1997 adresována tehdejší kanadské ministryni pro občanské otázky a imigraci Lucienně Robillardové v Ottavě.
Vážená paní ministryně,
jako organizace Kanaďanů českého a slovenského původu jsme velmi pozorně sledovali situaci vzniklou přílivem Romů z České republiky do Kanady. Náš zájem na této věci, zejména po odchodu Romů z ČR, inspirované pořadem české televizní stanice Nova ,Cikáni jdou do nebe´, který vykreslil Kanadu jako ,ráj pro uprchlíky´, je zřejmý: Jsme hluboce zainteresováni na prosperitě a dobrém jménu naší adoptivní vlasti. 
Zároveň se nás ale stejně dotýká pověst naší rodné země a cítíme, že ani jedna z nich by neměla trpět kvůli jakémusi reklamnímu programu, v němž sehrál důležitou roli pan George Kubeš, právník z Toronta, který má eminentní zájem sloužit romské klientele, za což je placen z veřejných fondů. (Mimochodem pan Kubeš avizoval své služby v ČR už v březnu 1996 v Klatovském deníku.)
Jsme si vědomi, že Romové jsou v ČR, a nejen tam, objektem násilí skinheadských skupin, a že je jim často z rasových důvodů znemožněn přístup do zaměstnání, nebo ke vzdělání. Jsme jednoznačně proti násilí a diskriminaci jakékoli skupiny lidí. Zároveň ale víme, že žádná země, ani naše Kanada (jsouce svědkem masových demonstrací proti českým Romům v Torontu 26. srpna 1997), není od těchto projevů oproštěna. Kromě toho je rozdíl mezi oficiální politikou vlády a konáním jednotlivce a také mezi perzekucí a diskriminací.
Politika nové české demokracie v oblasti lidských práv a svobod stejně jako v jiných oblastech je si podobná. Jsme zejména šťastní odbouráním víz mezi ,našimi´ dvěma zeměmi. - (Toto konstatování považuji za vrchol farizejství, protože v době psaní tohoto dopisu již sdružení podnikalo kroky pro znovuzavedení těchto ,odbouraných´ víz - pozn. autora.) Sama ČR se stala zemí, v níž mnozí uprchlíci hledají útočiště před perzekucí a násilím. Český prezident, představitelé parlamentu a vlády neustále potírají diskriminační chování. Česká vládní politika zakazuje jakoukoli perzekuci a diskriminaci.
A co víc, česká vláda nedávno připravila plán pro boj s diskriminací Romů v jejich každodenním životě cestou vzdělávání a programů zaměstnanosti a vzdělávací program pro českou veřejnost, podněcující k větší toleranci vůči Romům. Věříme, že tyto kroky budou zohledněny a široce publikovány, jak v ČR, tak za jejími hranicemi.
Samozřejmě, že je na našich imigračních úřadech, aby určily, kdo z široké řady potencionálních uchazečů z celého světa může být skutečně považován za uprchlíka. Avšak naše stanovisko je, že současný systém určování statusu uprchlíka je v Kanadě extrémě velkorysý. Věříme, že jediní příchozí z ČR, jimž bude v Kanadě udělen azyl, budou takoví, kteří prokáží pronásledování a jednoznačné selhání českých orgánů při řešení jejich stížností.
Bylo by nešťastné, kdybychom jako uprchlíka přijali žadatele, přicházejícího z prostředí, které se příliš neliší od kanadského, zatímco tolik jiných potenconálních uprchlíků je ve skutečném nebezpečí.
Děkujeme, paní ministryně, že jsme se s Vámi mohli podělit o naše myšlenky.
Představitelé Českého a slovenského sdružení v Kanadě
Josef Čermák a Miloš Suchma.
George J. Kubeš nezůstal pozadu, ihned napsal svou reakci na tento dopis sdružení a 28. září 1997 odchází z Toronta do Ottavy pro změnu jeho psaní.
Vážená paní ministryně,
píši kvůli dopisu, který Vám zaslalo České a Slovenské sdružení v Kanadě, a jehož kopie se mi nedávno dostala do rukou. Jak jistě víte, jsem právním zástupcem početných romských rodin, žádajících v Kanadě o status uprchlíka.
Já i mí klienti jsme šokováni, že sdružení, založené a podporované kanadskou vládou, aby pomáhalo imigrantům a uprchlíkům z ČR a SR, a jehož adresa je našimi imigračními úředníky poskytována všem příchozím Romům jako místo, kam se mohou obrátit o pomoc, bylo schopné dát na papír své rasistické názory.
Samozřejmě, že názory, vyjádřené v tomto dopise, jsou projevem rasismu v jeho 
nejzákladnější a nejčistší formě, kterou zastávají někteří členové sdružení. Text dopisu obsahuje propagandu a nemůže být zaměňován se svobodným projevem názoru. Podle průzkumů Human Rights Watch nenávidí Romy v ČR přes 91 procent Čechů, kteří by byli rádi, kdyby tito jejich spoluobčané zmizeli.
Názory, vyjádřené v dopise sdružení, jsou jasným důkazem toho, že tato nenávist je stále živá, daří se jí dobře a je stále nesena v srdcích i některých bývalých českých státních příslušníků. Jediným motivem a vysvětlením tohoto dopisu a snahy jeho pisatelů vyloučit romské žadatele o azyl v Kanadě, je nenávist, kterou v sobě nosí.
Jaký jiný motiv než nenávist může u jinak rozumných lidí vyvolat požadavek, aby asociace určená pro pomoc uprchlíkům se nakonec proti těmto žadatelům o azyl sama obrátila. (Český národ je jinak plný skvělých lidí, až na jejich nepopsatelnou nenávist k Romům.)
Dopisem Vás žádají o vyloučení Romů z řad žadatelů o status uprchlíka, aby údajně nezabírali místo těm skutečným. Tato jejich žádost může být přesným ekvivalentem Německo - kanadské asociace pro pomoc přistěhovalcům, která v roce 1938 požádala vládu Kanady, aby nepřijímala jako skutečné uprchlíky německé Židy.
(Inkriminovaná formulace v této žádosti zněla: "Kdyby už nepřišel do Kanady žádný Žid, i tak už by jich tady bylo až příliš!" - pozn. autora.)
V této souvislosti bych chtěl připomenout stanovisko hlavy ČR, prezidenta Václava Havla, filantropa bez skutečné moci, který popisuje chování českých občanů k Romům takto: "Tento druh chování, který nese nápadnou podobu s protižidovskými instrukcemi nacistického režimu, je netolerovatelný. A více než to, jde o příklad, který nám připomíná živnou půdu holocaustu, kdy značné množství českých antisemitů sice nezabíjelo, ale mlčelo a pomohlo tak svým spoluobčanům do plynových komor..."
Nejhorší je, že dopis sdružení napsali lidé, kteří sami přišli do Kanady jako uprchlící, unikající před sovětskými tanky v roce 1968. A musím říci, že v osmašedesátém většina československých uprchlíků, včetně mě, nečelila přímému ohrožení života ze strany Sovětů, zatímco Romové mají ve svých řadách za poslední tři roky 42 mrtvých, stovky zmrzačených skiny, před nimiž stát Romům neposkytuje žádnou ochranu....
...Apeluji na Vás, abyste zrušila zakládací listinu sdružení, neboť svým počínáním není hodno existence. Dopis jeho členů je pouze jedním z jejich rasistických činů. Nedávno dva moji klienti byli nuceni spát před dveřmi sdružení, protože jim nebylo otevřeno. Kromě toho jsem zde osobně několikrát požádal o pomoc pro Romy. Blanka Rohnová, bývalá předsedkyně tohoto sdružení, prohlásila ve vysílání národní televize, že jí vedená instituce nemá žádné zdroje pomoci.
Editorka českého listu z Toronta Věra Rollerová rovněž v národní televizi řekla, že Romové přijeli do Kanady popíjet pivo, dívat se na televizi a užívat si blahobytu a tím dále rozšiřovat nenávist proti sobě. Musím ovšem také zdůraznit, že znám vysoce postavenou osobu ve sdružení, pana Petera Minka, který po zveřejnění dopisu tuto organizaci opustil....
.
..Byl jsem také falešně potupen pracovníky ambasády ČR v Ottavě a konzulátu v Montrealu. Jsem nucen ukončit své mlčení, které mi bylo doporučeno během mého soukromého pozvání na generální konzulát. Bylo mi tam řečeno: "Pokud budete pokračovat v obhajování zájmů Romů, může to mít neblahé důsledky pro Vaše podnikání!"
Odpověděl jsem, že Kanada je demokratickou zemí, kde právníci mohou reprezentovat kohokoli, a že Kanada není totalitní zemí. Pak jsem ze schůzky odešel. Je šokující, že něco takového se mohlo přihodit právníkovi, který zastupuje v Kanadě lidská práva...
George J. Kubeš, advokát
Pokerový epilog
Dopis střídal dopis, a aby toho nebylo málo, podal Jiří George Kubeš na České a slovenské sdružení v Kanadě i na Masaryk Memorial Institut v Torontu žalobu pro urážku na cti a požadoval jako kompenzaci za ušlé zisky z tohoto důvodu čtyři miliony kanadských dolarů.
Následovaly vzájemné až patnáctihodinové výslechy obžalovaných i žalujících a několik týdnů před zahájením soudního přelíčení se právník J. G. Kubeše ozval právnímu zástupci žalované strany, aby mu navrhl smír, pokud jeho klienti místo požadovaných čtyř milionů zaplatí jen něco přes devět set tisíc.
Žalovaní tento návrh odmítli a hra nervů v dolarovém pokeru pokračovala. O týden později telefonoval Kubešův právník znovu, aby tentokrát nabídl, že stáhnou žalobu, pokud žalovaní zaplatí padesát tisíc dolarů. A to už obvinění z trestného činu urážky na cti začali počítat.
Vyšlo jim, že by jen na soudní výlohy vydali skoro dvě stě tisíc a to ještě nebylo jisté, jestli by nakonec nemuseli Kubešovi zaplatit i požadované čtyři miliony.
Dospěli tedy k závěru, že se jim vyplatí, když vysázejí na prkno požadovaných padesát tisíc s tím, že k nim přibude dohoda obou škorpících se stran, v níž bude uvedeno, že po vyplacení zmíněné částky se už nikdy o nich nebude v této souvislosti hovořit jako o lidech, kteří spáchali trestný čin.
Domluveno; vina za pomluvu byla vyplacena. Memorial Masaryk Institut uvolnil ze svého konta čtyřicet tisíc dolarů a sdružení zbylých deset tisíc. Kubešův vlk se nažral a koza Josefa Čermáka a spol. zůstala (bez padesáti tisíc) celá. 
Žasl jsem a kladl si otázku: To vše se odehrává skutečně jen proto, že patnáct set romských přistěhovalců ohrožuje ekonomiku třicetimilionové Kanady? Pak jsem si poprvé uvědomil, že země javorového listu je nejen plná neomezených možností, ale rovněž ji tvoří deset provincií a dvě teritoria, překypující kontrasty, jak se na pravý kanadský socialismus v úzkých sluší a patří.
Za anekdotu na adresu menšin, nebo za pokus o flirt s cizí dívkou, vás v něm čeká alternativní trest, báječné Twainovy příběhy o Tomu Sawyerovi a Huckleberry Finnovi jsou pro jejich údajný rasistický obsah dětem zakázány, zatímco Leninovy spisy nebo paskvil o neexistenci holocaustu dostanete v každém druhém knihkupectví...
Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz