28.3.2024 | Svátek má Soňa


TIBET: Vůně Šangri-la

20.4.2016

Tajemné kláštery v nepřístupných horách, divoká příroda i tajemné modlicí mlýnky, tajemná sásana, nangpä čhö (náboženství zasvěcených), tajemné údolí věčného života a věčného mládí, nirvána...

Kde se vlastně vzal ten zájem o východní náboženství, filosofii a kulturu, o které Evropané nic netuší a většinu fascinuje jen ten „závoj tajemna“ se kterým je to spojené?

„Fin de siecle“, tedy konec 19. století byl přímo spojený s dekadencí a spiritismem, snad jako reakcí na rozvíjející se pozitivismus, vědu a průmysl. Theosofové, spiritisté, rosenkruciáni a mnoho dalších uskupení a sekt jen bujelo a protože se i více cestovalo, dostávalo se do Evropy hlavně japonské a čínské umění, které ovlivňovalo zejména vládnoucí secesi (u nás např. Mucha nebo Hynais). Takže obliba byla všeobecná a společnosti libující si ve východním tajemnu vznikaly prakticky všude.

svastika

A tak se stalo, že se mladý Hitler ve Vídni dostal pod vliv společnosti Ultima Thule, která praktikovala okultismus. A Hitler se svými psychickými dispozicemi zajisté mohl být velmi schopným mediem. Že jeho spojení se spolkem bylo dlouhodobé, svědčí i fakt, že když v r. 1919 zakládal Německou dělnickou stranu, byla mezi zakládajícími členy i i společnost Thule a z ní zejména profesor Mnichovské university Karl Haushoffer. Zcestovalý člověk, který už před válkou studoval buddhismus u mnichů v Tibetu, stal se členem japonské sekty Zeleného draka a věřil v příchod árijského nadčlověka, který měl přijít právě z východu.

runa

Znakem společnosti pak byl posvátný buddhistický symbol – svastika. A zřejmě právě proto se stal i oficiálním nacistickým symbolem!
A oficálním pozdravem společnosti bylo heslo „Heil ud Sieg!“ Povědomé, že ano?
Svastika nebyla ostatně jediným starobylým symbolem, kterým si totalitní ideologie snažila dodat lesku. Znak SS jsou starobylé germánské runy - znak pro S.
Po anšlusu Rakouska nechal Hitler přivézt do Německa z vídeňského Hofburgu i tzv. „Longinovo kopí“. Kopí, kterým dle legendy římský voják probodl Krista na kříži a které mělo svému majiteli zajistit vládu nad světem.

Longinovo kopí

Okultismus tedy v Německu jen kvetl, ale po svém upevnění moci začal Hitler podobná hnutí potlačovat. Ne snad proto, že by okultistickým myšlenkám přestával věřit, ale právě proto, že jim věřil až příliš. Vytvořil si svůj vlastní okultistický okruh a velmi se bál, aby ho někdo nepředběhl.

Už v r. 1933 vydal Heinrich Harrer román „Ztracený obzor“, podle kterého pak v r. 1937 Američané natočili film. V Tibetu nouzově přistane letadlo, přeživší pasažéry naleznou lámové a zavedou je do rajského údolí Šangri-la, kde všichni žijí věčně mladí ve věčné blaženosti. Je tu však jedna podmínka. Nesmí údolí už nikdy opustit, jinak zestárnou a zemřou. A hlavně, už nikdy se nemohou vrátit.

Hitler vyslal do Tibetu neméně než sedm expedic, aby nalezly tajemné údolí Šambala, ve kterém podle pověsti žijí dokonalé árijské osoby (snad potomci bájné Atlantidy) , které vstaly z mrtvých a podle Hitlerových myšlenek měly právě ony stvořit ten „dokonalý svět“. Nejslavnější z expedic byla ta z r. 1937, které se zúčastnil právě Harrer. Spolu s Peterem Aufschneiterem pak o své cestě napsali knihu Sedm let v Tibetu. V roce 1997 pak byla zfilmována a když Brad Pitt v hlavní roli vztyčí vlajku Tibetu na jednom z vrcholků Himálaje, jedno oko nezůstane suché.

Sám Harrer se od své nacistické minulosti distancoval a spíše ji tajil, ale bezesporu byl nejen členem NSDAP, ale i kovaným příslušníkem SS. A jak dosvědčují listiny s jeho vlastnoručním podpisem, od r. 1933 i členem SA. Na své poslední německé výpravě byl chycen Brity a umístěn v internačním táboře, odkud utekl a aby unikl zatčení, uchýlil se do Tibetu. Prožil tam celou válku a spřátelil se s dalajlámou, kterého vyučoval angličtinu.
Nebýt ovšem šílených führerových vizí, patrně by se do Tibetu nedostal.

Co na tom! Droga tajemna a romantiky působí úplně stejně teď jako před sto lety, omamná vůně neznáma, zajisté že krásného a dokonalého, je to přece tak krásné bojovat za pravdu, za ideál, který je tak čistý právě proto, že jsme ho nikdy nepoznali zblízka.

Tibet leží v příliš velké blízkosti Mongolska, Číny a Nepálu, což v historii znamenalo, že se kratší období vlády tibetských králů střídala s obdobími nadvlády okolních říší.

Napsat, že Tibet byl středověkou despocií dle našich představ, by bylo těžce mimo, protože se jednalo o despocii asijskou, což už se našim představám značně vymyká svou krutostí a nemilosrdenstvím. Tibet byl stejně zaostalý, krutý a středověký jako všechny státy okolo a nebyl ani důvod, aby byl jiný. Naopak jeho odlehlost a uzavřenost způsobila, že tam středověk přetrvával déle než jinde.

A nic na tom nemění „moudrost buddhistického učení“, které se ostatně týkalo jen úzké vrstvy kněží. 30 % obyvatel byli otroci a 30 % bezprávní nevolníci. Zbytek bylo pár bohatých statkářů, řemeslníků a vojáků a, jak jinak, lámaistických kněží, kteří sice vyznávali svá moudra, ale nevadilo jim ani zoufalé zbídačení většiny obyvatelstva, ani nepředstavitelně drakonické tresty, ani prodávání do otroctví.

Jen pro ilustraci – otroctví v Číně bylo zrušeno v r. 1910, v Tibetu - výnosem Čínské lidové republiky - r. 1959.

A určitě to nezachrání jeden buddhistický mnich, který se veřejně vyznává z toho, že je přesvědčený marxista. Zřejmě z dob, kdy žil v Pekingu a byl velkým obdivovatelem Mao Ce-tunga. Nelze být buddhistou a marxistou zároveň!
Jako každé náboženství, je i buddhismus záležitost feudální a se zánikem feudalismu klesá i jeho moc, s marxismem je pak v příkrém rozporu.

To v žádném případě nemá být obhajoba Číny! Ale vezmeme-li v potaz, jak pramalé porozumění projevujeme pro jiná myšlenková schemata, než jsou ta evropská, a co všechno jsme v posledních desetiletích svou neschopností pochopit napáchali, pak bychom se jakémukoliv zasahování měli vyhnout. Doslova v zájmu života těch, kterých se to týká!

Tibet je jen a jen pouhé politikum, asi jako „a vy zas bijete černochy!“ a používá se při vhodných příležitostech. Když je potřeba si do Číny šťouchnout nebo se chce někdo zviditelnit.

A jak to tak bývá, filmová fikce je věc jedna a skutečnost věc druhá.

Protože vůně vyvane a pak ... pak přijde Kalousek!

kalous