„Ochrana klimatu“, jakožto politický panel světové levice, vykazuje úplně všechny znaky sektářství. Hlásá konec světa, který prý můžeme vhodným životním stylem oddálit a učí bojovat s přírodními živly, které chce spoutat v životadárnou energii. Středobodem klimatického kléru je trojjediný bůh a jeho sluneční, větrná a vodní energie. Ďáblem jsou fosilní paliva, hříchem skleníkové plyny, božím trestem vysoká teplota Matky Země a andělským poslem a prorokem v jednom psychicky narušená dívka Greta Thunbergová.
Zástupy zfanatizovaných následovníků dennodenně úzkostlivě třídí odpad, sbírá víčka, jí naklíčené obilí a zle se dívá na ty, kteří přivádějí na svět další a další nezodpovědné oteplovatele Země. Zatímco vůdci sekty si žijí nad poměry, létají tryskáči a jedí Nutellu, zblblé ovečky protestují i proti výrobě svíček. Víra v nesmysly, těžko uchopitelná hesla a hlavně iracionální chování, to je dnešní klimatománie – nebezpečná a agresivní sekta, bez hranic a zábran.
Klimatické odpustky
Hysterické hlásání všelijakých nesmyslných světoúkolů (v případě klimatopošuků jde o to pokusit se ochladit do roku 2030 až 2050 celou planetu Zemi) není v dějinách naší civilizace nic moc zvláštního. Podceňovat to se však nevyplácí. Vzpomeňme třeba na Klementa Gottwalda a násilnou kolektivizaci nebo na více epizodního avšak o to aktuálnějšího Andreje Babiše a jeho boj s korupcí. Tito lidé také hlásali bludy a také jim mnoho lidí uvěřilo. Důvodů, proč se lidé uchylují k bludům, bude jistě více, mezi ty základní patří určitě nalomené sebevědomí, výchovné chyby a hlavně nedostatek skutečné víry ve skutečného Boha.
Američané za posledních deset let uzavřeli na 60 uhelných elektráren, a i přesto, že uhlí mají dost. A zavřeli také několik jaderných elektráren. Má to symbolizovat upřímnost jejich snahy klimatizovat planetu na úkor vlastního pohodlí. Primát drží stát Vermont, který se tak připravil o 85% elektřiny, kterou teď dováží hrdě z Kanady. V závěsu za ním je Kalifornie, která investovala astronomické prostředky do propojení energetické infrastruktury s okolními státy – svůj stát si prý uhlím špinit nenechají. Jde vesměs o státy pod taktovkou demokratů a jejich eko-paranoidních guvernérů. Jistou výjimkou je republikánský stát Texas, kde vsadili především na vítr. A aby toho nebylo málo, jsou v zásadě energeticky odstřižení od okolních států, které jim tak nemohou v případě extrémních výkyvů počasí pomoci. Elektřina z větru pokrývá 25% z texaské spotřeby.
Na větrné energii není nic špatného, pokud ji jako v Texasu vyrábí „zadarmo“ vítr. Na energii z fosilních paliv, ale také není nic špatného. Rozdíl mezi těmito výrobními zdroji elektřiny je však podstatný. Elektřina se nedá moc skladovat, takže v případě nedostatku nemůžeme situaci řešit nashromážděnými zásobami. Problém nastává v okamžiku, kdy dojde z důvodu poruchy k výpadku ve výrobě elektřiny. Pokud dojde k poruše v uhelné elektrárně, závada se obyčejně v řádech hodin odstraní, pokud však nefouká vítr nebo větrníky zamrznou, nedá se dělat nic. Pokud vypadne 25% zdrojů výroby tak, jako v Texasu, jde už o život.
Nechte si to uhlí…
Texas si velké výpadky elektřiny zažil v roce 2011. Vinou velkých mrazů docházelo k častým poruchám přenosové soustavy i při samotné výrobě. V průběhu dne nešel proud opakovaně i dvacet minut a někde „dokonce i hodinu“. Podíl větrné energie však tenkrát činil cca třetinu ze současné kapacity, tedy asi 8%.
O deset let později, v roce 2021, kdy je podíl elektřiny vyrobené z větru v Texasu už cca 25%, jsou výpadky už několikadenní, což zavání skutečným ohrožením životů lidí neboť 2/3 texaských domácností topí elektřinou.
Energetický mix, především poměr jednotlivých zdrojů na výrobu elektřiny, je ryze odborným a také ekonomickým problémem. V letních měsících větrníky americké klimatizace utáhnou, ale v zimě, když zamrznou, není náhrady. Energetici nabádali výrobce elektřiny, ať si ponechají odstavené hnědouhelné elektrárny, jako záložní zdroje. To je však velmi nákladné a přineslo by to podstatné zvýšení ceny energie. Výrobci elektřiny v Texasu se totiž chovají „tržně“ a raději přijmou nabízenou dotaci na ve výkonu nestabilní větrné elektrárny, než aby za své drželi drahé, přitom však stabilní záložní zdroje.
Lidé ve Vermontu, kde si z důvodů čistě eko-pošukálních odstavili jadernou elektrárnu, mají elektřinu až dvakrát dražší, než je severoamerický průměr. Skutečnost, že skleníkové plyny neznají hranice a stejně k nim z Kanady doputují, není pro Vermonťany v rané době demokratického socialismu (zřejmě) až příliš podstatná.
Platíme to všichni
Situaci, kdy se celá naše civilizace snaží o výrobu ekologistické elektřiny za pomoci výnosů z daní, abychom jí pak měli všichni dražší, jsem označil za „dotační kanibalismus“. Výrobci elektřiny nás totiž ve jménu zákona okrádají z našich vlastních daní …
A co na to teplota Země? To nemůže vědět objektivně nikdo a ti, kdo dnes o těchto nesmyslech rozhodují, ti tu v roce 2030 nebo 2050 už nebudou …
V České republice jsme s dotačním kanibalismem zatočili po česku: stát se zavázal majitelům nákup fotovoltaických elektráren v podstatě proplatit a pro tyto účely zavedl eko-daň, kterou platí každý spotřebitel elektřiny.
Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.