Z velikonočního rozjímání mě vytrhl ďábelský čin. Jeden z nejhorších svého druhu. Praha je od Kolomba vzdálená přes sedm a půl tisíce kilometrů. Přesto mým nitrem nedělní (21/4) teroristický masakr otřásl.

A zaslouží si pozornost nás všech včetně vyjádření účasti s oběťmi; stejně, jako kdyby se něco tak hrůzného událo v Paříži, Bruselu nebo Berlíně.

Těžko hledat slova. Počkali si na sváteční den – a zaútočili. Počet mrtvých a zraněných se s měnícím se časem a server od serveru liší, ale jedno je jisté: je to jeden z nejkrvavějších útoků, který služebníci zla na naší malé planetě spáchali.

Potvrzení obav, v jaké době žijeme – bezpečně není nikde ve světě. Občas píšu o Egyptě. „Tam bych nejel ani zadarmo,“ čtu v diskusích. OK. Srí Lanka se mohla jevit jako relativně bezpečná. Do Velikonoc 2019. Vrazi s bombami číhají všude. Taková je realita jednadvacátého století.

Jaký to paradox: v sobotu 19/4 v sedm večer (SELČ) popřál izraelský premiér Netanjahu na svém Twitteru všem křesťanským přátelům své země na celém světě „a very happy Easter“ (radostné Velikonoce):

A další den musel přidat jiný post:

Jménem občanů Izraele vyjádřil hluboký šok z vražedných útoků na nevinné civilisty na Srí Lance. „Izrael je připraven pomoci úřadům na Srí Lance v této těžké hodině. Celý svět se musí spojit v boji proti teroristickému moru.

Podobně hovoří i prezident Egypta Sisi: „Musíme se podělit o svou historickou zodpovědnost, abychom mohli čelit těmto nelidským činům, které nejsou zaměřeny proti konkrétnímu státu, ale proti lidstvu jako takovému.“

(Vyjádření dalších zahraničních osobností bezpochyby najdeme v českých mainstreamových médiích.)

Krev nevinných dokáže spojit, alespoň na čas, světové lídry. Vzpomeňme na průvod za Charlie Hebdo v Paříži v lednu 2015. Pak se ale vše vrátí do starých kolejí. Světová fronta proti terorismu neexistuje. Je to zřejmé i z podtextu slov prezidenta Sisiho. Možná terorismus obecně není namířen proti žádnému konkrétnímu státu, ale terorismus palestinských Arabů nade vší pochybnost ano – proti Státu Izrael. Tak tomu bylo, je a žel i bude. I to je realita naší doby, před níž zavírat oči znamená měřit dvěma metry.

Mé dnešní myšlenky a modlitby míří na Srí Lanku. A s obavami se ptám: odkud přijdou další takovéto zprávy příště? Po těchto Velikonocích se svět zase o něco zmenšil.

Stejskal.estranky.cz