Probíral jsem se mailovou poštou, do níž přes oceán doputovalo prohlášení kanadského premiéra Trudeaua týkající se smrti kanadské turistky v Jordánsku.

Ta byla zavražděna při teroristickém útoku v oblasti hradu u Karaku východně od Mrtvého moře.

Jordánsko bylo dosud považováno za zemi relativně bezpečnou, karacký útok byl varováním před usnutím na vavřínech. Teroristé mohou udeřit na kohokoli nejen kdykoli, ale i kdekoli.

Děsivá realita: jedete navštívit turisticky atraktivní místo – a je to vaše poslední cesta. Kanadská oběť nebyla jistě jediná, povražděni byli jordánští policisté i civilisté. Mezi zraněnými je také její syn.

Kanadský premiér napsal, že tragédie je smutnou připomínkou velmi reálné hrozby terorismu všude na světě a nutnosti nadále úzce spolupracovat s důvěryhodnými spojenci jako je Jordánsko s cílem zabránit hrůzným útokům tohoto druhu.

Kéž by tato výzva vedla k tomu, aby různé režimy přestaly používat při hodnocení terorismu dvojí metr. Z řady muslimských zemí slyšíme apely ke společnému úsilí v boji proti terorismu, ale tytéž země trpí selektivní hluchotou, když se jim připomene, že mezi teroristy patří i ti, kdo vedou smrtící útoky proti občanům Izraele. Tedy palestinští Arabové.

Bezpečno není ovšem nikde na světě. Nejen v Karaku, ale také ve výstavní síni v Ankaře, kde byl v pondělí 19/12 teroristou zavražděn ruský ambasador. Takříkajíc v přímém přenosu.

Děsivá, neomluvitelná vražda. Vzpomněl jsem si na Londýn v červenci 1982, kdy byl arabským teroristou spáchán atentát na izraelského velvyslance Šloma Argova. Ambasador sice přežil, byl ovšem paralyzován a zbytek života (zemřel 2003) strávil na lůžku odkázán na pomoc ostatních. Tenkrát z toho byla (první libanonská) válka. Nyní, doufejme, nic takového nehrozí, nicméně incident je to velice vážný a klade naléhavé otázky i na adresu hostitelské země. Jak máme rozumět tomu, že se někdo tak nebezpečný dostal do těsné blízkosti velvyslance, kterého pak chladnokrevně zavraždil? (Ano, vím, Andrej Karlov nezemřel hned, ale to na věci nic nemění.)

Podle pondělní (19/12) informace agentury TASS se jednalo o bývalého policistu propuštěného v souvislosti s pokusem o puč. Dokonce se uvádí, že šlo o důstojníka jednotky pro zvláštní úkoly.

Pakliže mi bude tolerována malá jízlivost, dovolím si říci, že ty desetitisíce Turků zatčených nebo vyhozených z práce po letním pokusu o puč proti Erdoganovi zřejmě nestačily, anebo je boj s terorismem veden Ankarou poněkud podivným způsobem. Ať tak či onak, jisté je, že Turecko bude mít co vysvětlovat, protože Rusové považují celou záležitost za akt terorismu. Právem. Sebevědomý a povýšený Erdogan se dostal do pěkné šlamastyky.

Už tak špatný svět bude po pondělní vraždě ambasadora ještě o něco horší. Bez ohledu na všechny ty rádoby chytré řeči, které jsme v minulých týdnech od Erdogana slyšeli a ještě uslyšíme.

P.S. Sotva jsem dopsal tento článek, objevila se na serverech další tragédie. Nákladní auto vjelo do lidí na vánočním trhu v Berlíně. Jak říkám: šok na šok. Právem chodíme spát s otázkou: Co bude zítra?