Už dost výměn státních vlajek, spojených s jatkami spáchanými daného dne, na vašem Facebooku, už dost nočního bdění u svíček a dost energických hashtagů typu #_____. Už žádné dovolávání se jednoty a předstírání, že nerozumíme. Nejsme sjednocení a chápeme to všichni, dokonce i když si to odmítáme přiznat kvůli nějakému bizarnímu sebevražednému paktu, k němuž se západní kultura rozhodla přidat, když se nikdo nedíval.

Truchlení nezabírá. Objímání se také ne. Zbabělost, maskovaná jako osvícená odevzdanost do vůle osudu tváří v tvář našim nepřátelům už vůbec. Jen se zeptejte těch malých holčiček roztrhaných výbuchem v Manchesteru.

Řekněte to.

Řekněte to, zatraceně!

Tak to řeknu já, za ty, kteří jsou příliš slabí a nečestní, aby to udělali sami.

Radikální islámští teroristé!

To je náš nepřítel. Náš nepřítel, ne jen nějaká partička svedených potenciálních kámošů, kteří by nás mohli mít rádi, kdyby jen pochopili, jak moc nás mrzí veškeré ty hříchy, které jsme kdy spáchali my nebo nějaký ten křižák před 800 lety, kdy muži ze Západu byli ještě skutečnými muži a ne skuhrajícími figurkami jako je Ken, které vídáme, jak předstírají, že jsou nejlepšími a nejchytřejšími mezi naší elitou.

Je jen jediná vhodná reakce vůči těmhle lidem, kteří se obléknou do vest s připnutými výbušninami a pak čekají, až bude kolem dost smějících se náctiletých, než zmáčknou detonátor a urvou jim končetiny a vyvrhnou vnitřnosti.

Jedinou přiměřenou reakcí je oprávněný hněv, který se promění v chmurné odhodlání vykonat odplatu na bratříčcích toho bombového atentátníka tak důkladnou a úplnou, že ještě za tisíc let bude těch pár potomků přeživších strašit své děti vyprávěním o pomstě mstitelů Západu.

A tehdy se nás budou naši nepřátelé bát. Což teď nedělají. Dnes se nám vysmívají. A že mají proč, protože my jsme směšní.

Vysmívají se nám, že jsme blázni, kteří si myslí, že stačí pár dalších ústupků, ještě trocha sebeponížení, a naši nepřátelé nás přijmou za přátele.

Vysmívají se nám jako pošetilcům, jejichž odpovědí na prolitou krev jsou květiny, pohlednice a pár tweetů.

Vysmívají se nám proto, že nemáme ani ždibec víry v sebe sama, jako mají ti teroristé.

Jsou ochotni nechat se roztrhat na kusy kvůli tomu, v co věří.

My dokonce ani nejsme ochotni postavit se v tomhle boji na svou stranu.

Jo, Západ s nimi kdesi daleko teoreticky bojuje, nebo spíš si hraje na válku prostřednictvím několika vojáků a pár bomb. Je to levná válka a tohle tažení možná nakonec opotřebuje kalifát ISIS natolik, že dojde k rozříznutí jednoho vředu islámského radikalismu, ale vítězství to nebude. Prostě jen vystrčí hlavu jinde, v Jemenu nebo Somálsku či Afghánistánu, kde jsme se zbytečně plácali nějakých 15 a více let a ti pedofilii-milující nicky stále ovládají většinu území. Tak nějak bojujeme něco jako válku, abychom je tak nějak udrželi ještě chvilku mimo dosah.

Ale zhoršuje se to. Zveme je do našich zemí, chtě nechtě, a přitom obětujeme to, kým jsme, aby oni mohli zůstat tím, čím byli vždycky, a to za naše prachy. Třídíme imigranty, abychom se ubezpečili, že budou dodržovat naše hodnoty a to, v co věříme, nebo tak nějak cítíme, že nemáme právo rozhodnout, kdo vstoupí do našeho státu, a jen pokrčíme rameny?

Pokrčíme rameny. Vidíme to znovu a znovu, zatímco jsou naši lidé masakrováni, a jednáme tak, jako by to vše bylo jaksi nevyhnutelné. Ta masová vražda na našem území je cosi, nač si budeme muset zvyknout.

Proč?

My víme, co jsou zač, a víme, oč jim jde. Ale ta sebevražedná parta, která je naší „elitou“, bude raději prokazovat ctnostnost svého nemužného já, když vymění ten prapodivný multikulturní fetiš za životy našich dětí. Zvolíme si prezidenta, který chce zpomalit příliv uprchlíků, abychom získali šanci přijít na to, co jsou k čertu zač, a naše elity hned pádí k důvěřivým soudům, aby ty z čisté vody uvařily pokrytecká právní rozhodnutí, jež zajistí, že naši občané zůstanou bezbranní.

Proč?

Aby ze sebe měli naši elitní multikulturalisté dobrý pocit. Naše životy jsou jen malou cenou, která se zaplatí za jejich samolibé uspokojení.

Pokud je něco skutečně nepřijatelné, poznáte to, protože to nebereme. Ale teror přijímáme. Neděláme to, co je nutné udělat, abychom vyhráli. Řešení je zjevné. Máme ho přímo před sebou a všichni ho známe, ale naše elity raději nechají desítky z nás zahynout, než aby si přiznaly pravdu, o níž se nikdo z nich neodváží mluvit.

Odpovědí není falešná solidarita a memy ve společenských médiích a tu a tam obětování několika malých holčiček, abychom mohli vyvolávat ony lži, jimž jsme dovolili, aby nás zbavily mužnosti.

Odpovědí je zničit nepřítele ve válečných oblastech důkladně a úplně. Chce to chopit se zbraní a rozdrtit naše nepřátele, nejen šlapat vodu v tomhle moři krve.

Odpovědí je netolerovat domácí džihádismus, což znamená netolerovat ho vůbec. Znamená to vyhnat lidi z pařenišť radikalismu, kteří nás nepřesvědčili – a chápete, v čem spočívá břemeno dokazování lží? – že z plného srdce převzali naše hodnoty a tradice.

Znamená to věznit nebo vyhánět ty, kdo proklouzli přes naše hranice a dovádějí s těmihle bastardy a jejich lotrovskou ideologií. Proto ti, kteří nejsou našimi občany a pobývají v naší zemi z naší milosti, musí při jakémkoli projevu rakoviny džihádismu okamžitě potkat smečku svalnatých agentů ICE (americká federální agentura pro imigraci a cla – pozn. překl.), kteří vypakují ten pytel sraček nejbližším Boeingem 767 zpátky do té pekelné díry, odkud vzešel.

A to znamená, že musíme přestat předstírat, že přijímáme ty odporné projevy radikálního islámu, které nám cpou do tváří. To, že jsou ženy nuceny úplně se zahalovat, není jakési úžasné vyjádření feminismu, jak nás přesvědčuje jistá blahobytná bílá žena, tedy pokud z něčeho neobviňuje Trumpa, protože ji nikdo nechce. Jsou to symboly nenávisti. Šaría je odporný a primitivní totalitární systém, pro který není v Americe místa – a my to musíme říci nahlas. Mrzačení ženských genitálií je prostě ohavnost a my ji nesmíme dále ignorovat, jen abychom mohli útočit na měkčí a hloupější terče, jako jsou “misgendering”* a “falocentrismus”.

Naštvěme se.

Protože máme právo se naštvat.

Protože vztek je prvním zásadním krokem k tomu, abychom se začali bránit.

Protože pokud vidíme, jak to dvě desítky malých dětí rozervalo na kousky, a my se nenaštveme, pak si možná zasloužíme žít jako otroci těchhle divochů ze 7. století.

-------------------------

* misgendering – označování lidí nesprávným rodem (může jít o důsledek omylu, lhostejnosti, nebo záměrné snahy urazit) - http://www.transparentprague.cz/slovnik/. Z jiného zdroje: Pokud někdo o někom tvrdí, že je jiného pohlaví, než se kterým se ona osoba identifikuje. K misgenderingu dochází nejčastěji u transgenderových jedinců, může ale k němu dojít i u cisgenderových osob (Příkladem je oslovení „Pan“, je-li vhodné „Paní“. „poté, co si ostříhala vlasy nakrátko, stávala se neustále předmětem misgenderingu (záměny pohlaví).“ Úžasné, ne?

© Kurt Schlichter
https://townhall.com/columnists/kurtschlichter/2017
Přeložil Martin Drašner