Letošní rok odstartoval z hlediska terorismu podobně, jako ten loňský končil – útokem pomocí kamionu, tentokrát v Jeruzalémě. Zdá se, že použití náklaďáku jako zbraně se stává docela oblíbenou metodou teroristů, z čehož však plynou též některé přehlížené souvislosti a důsledky.

Loňský rok totiž nejenže končil kamionovým útokem v Berlíně, ale on jím vlastně i začínal, neboť v únoru 2016 měl na berlínském filmovém festivalu světovou premiéru český film Já, Olga Hepnarová. Kdybych byl opravdu demagog, nadhodím, že se asi stal populárním v kruzích islámských džihádistů, leč nemyslím si to, poněvadž hrůzný nápad použít náklaďák jako vražedný nástroj přece může někdo dostat takříkajíc sám od sebe.

Nákladní automobil hrál každopádně hlavní roli při dvou velkých loňských teroristických útocích v Evropě, v Nice a v Berlíně. Je proto trochu zarážející, že film o Olze Hepnarové u nás obestřelo podivné ticho. Přitom se jeho tvůrci pokusili vytvořit psychologický portrét člověka, který záměrně najede autem do lidí. Snažili se diváka přimět k zamyšlení nad tím, proč někdo něco takového udělá.

Což je ale docela důležité i v případě islamistických teroristů, neboť pochopení jejich myšlení představuje jednu ze základních podmínek prevence a obrany. Bohužel, u nás asi existuje společenská poptávka po jednoduché interpretaci, že u teroristů jejich jednání vysvětluje prostě islám, zatímco Hepnarová byla „obyčejný blázen“. Nikdo ale neumí pořádně vysvětlit, co uvedená charakteristika přesně znamená.

Po berlínském předvánočním útoku pak nikoho ani nenapadlo pochválit Evropskou unii, jejíž opatření, jež od roku 2012 pro kamiony povinně vyžaduje automatický brzdový systém, který se spustí při nárazu, zachránilo možná desítky životů. Až zas bude někdo na adresu byrokratického Bruselu tvrdit, že se zabývá hloupostmi, jimiž jen otravuje životy běžných občanů, měl by berlínský útok zmínit jako příklad toho, kdy bruselská opatření zbytečná evidentně nejsou.

Používání kamionu jako zbraně je též prostředkem poněkud primitivním. Kdyby byl naložen výbušninou a terorista se s ním odpálil, asi by způsobil větší neštěstí. Skupiny operující na evropském území však něco podobného asi nedokážou, alespoň zatím ne. Obstarání nebo příprava velkého množství výbušniny by asi neušly oku policie a plánovaný útok by se tak podařilo eliminovat v samotném zárodku. Čili policie v evropských zemích asi nebude natolik neschopná, jak ji někteří horkokrevní kritici nyní líčí.

Teroristické útoky, byť provedené „obyčejnými“ náklaďáky, samozřejmě znamenají hroznou věc, kterou nelze zlehčovat. Zároveň však svědčí o tom, že teroristé určitě nepředstavují sílu, jež by měla potenciál ke zničení západní civilizace. To je třeba mít neustále na paměti, poněvadž skutečným cílem teroristických útoků je právě vyvolání paniky a hysterie.