Islám je třeba postavit mimo zákon jako kteroukoli jinou totalitní ideologii, hlásající nenávist a vyzývající k násilí vůči jinak smýšlejícím.

Júnis abú Jakúb, masový vrah z Barcelony, neměl žádný policejní záznam o džihádistické minulosti, zřejmě ani žádný teroristický výcvik, stejně jako jedenáct jeho kumpánů. Který zkušený, cvičený, nefalšovaný terorista, prosím vás, by se opásal místo výbušným pásem jeho neškodnou atrapou? Ne, ti hoši byli podle všeho amatéři, kteří si na sebevražedné komando pouze hráli, a místo výbušného pásu, který vždycky spolehlivě na cucky roztrhá hlavně svého nositele, zvolili přinejmenším stejně účinnou, přitom však pro ně neškodnou, mnohem snadněji dostupnou a zároveň nenápadnou zbraň - nákladní automobil, jakých kolem jezdí desítky a stovky. Islámským státem byli nepochybně inspirováni, ale jinak to byli dosud navenek mírumilovní muslimové, slušní, spořádaní, spíš plaší než agresivní.

A tady máme to příslovečné jádro pudla. V podstatě kterýkoliv mírumilovný, spořádaný, slušný a plachý muslim se může, aniž si toho kdo povšimne, náhle proměnit v hromadného vraha - vždyť korán ho k tomu přímo nabádá. Ať už ten rozhodující impuls přijde od nějakého fanatického imáma, z nějaké islámské sociální sítě nebo jen z dlouhodobé frustrace z pocitu druhořadosti v současné západní civilizaci, z touhy dostat se ze společenského dna na první stránky světového tisku a otřást arogantní pýchou bezbožníků, od běžného, pokojného vyznavače Mohamedova k vraždícímu „radikálovi“ nemusí být nikterak daleko, jak se stále zřetelněji ukazuje. A když k takovému osudnému zlomu dojde, opatřit si auto a vjet s ním do davu je oproti riskantní přípravě výbušnin až směšně jednoduché.

Z výše řečeného plynou následující závěry:

1. Smrtící útok motorovým vozidlem nelze předvídat ani odvrátit, proti fanatikovi za volantem neexistuje účinná ochrana.
2. Každý muslim je pro své nemuslimské (ale často i muslimské) okolí potenciální hrozbou, neboť se může kdykoli „zradikalizovat“ a drtivou zbraň má kdykoli po ruce.
3. Islám je třeba postavit mimo zákon jako kteroukoli jinou totalitní ideologii hlásající nenávist a vyzývající k násilí vůči jinověrcům.
4. Svobodu vyznání a projevu je nutno nově definovat tak, aby z ní bylo vyloučeno hlásání náboženské nesnášenlivosti, podněcování k nenávisti a násilí vůči kterékoli odlišné skupině občanů.

Nepochybně se najde dost přemoudřelých lidumilů, kteří okamžitě spustí pokřik o islámofobii a nepřípustném omezování lidských práv. I když pominu bezprávné postavení židů a křesťanů v islámských zemích (pokud už nebyli vyvražděni nebo donuceni se odtamtud vystěhovat), těm zabitým v Barceloně, Londýně, Bruselu, Paříži, New Yorku a jinde bylo ve jménu islámu upřeno právo nejzákladnější - právo na život. Nedokáže-li z toho Evropa vyvodit patřičné důsledky, ovládne ji islám ještě v tomto století bezezbytku. Nic menšího totiž v programu nemá (přečtěte si konečně ten korán!) a už jednou se mu to málem podařilo. Pasivita a tolerance tu není na místě, neboť Mohamedovi následovníci každý ústupek protivníka považují jen za známku slabosti a povzbuzení k dalším výbojům.

Takzvaný Islámský stát je sice v Sýrii a Iráku prakticky poražen, ale islámské nebezpečí tím není ani zdaleka zažehnáno. V Německu, Francii, Španělsku, Velké Británii, Skandinávii, víceméně v celé západní Evropě zapustil už islám pevné kořeny a díky vysoké porodnosti svých vyznavačů i laxní imigrační politice hostitelů neustále upevňuje a rozšiřuje své pozice. Kdy se už konečně Evropa vzchopí a řekne té barbarské ideologii jasné a nesmlouvavé DOST?