Tradiční světová média nepřejí izraelskému zápasu vykořenit islamistické teroristy z Gazy (prý to možné není a zbytečně trpí civilisté), a tak už týden opět plamenně kritizují invazi a nestydatě lžou. Židovskému státu vyčítají, že porušil příměří a opět rozpoutal válku. Ve skutečnosti to byl Hamás, jenž po tři týdny navzdory dohodě odmítal propustit další zajatce. Zřejmě si uvědomil, že ke svému přežití potřebuje mír a rukojmí znamenají jedinou záruku. Před týdnem po prvním izraelském náletu, teroristé okamžitě ohlásili 400 zabitých, tak rychle to stihli spočítat. A slavná média včetně londýnské BBC citovala falešný údaj, jako by se nechumelilo. A všechna jako obvykle zobrazují město v troskách a vyzdvihují tragické oběti žen a dětí. Každá válka je strašlivá a Izrael po genocidním masakru ze 7. října 2023 odmítá žít v sousedství vražedných fanatiků. Žádná společnost by se s tím nesmířila, ale Izrael kvůli obětem civilistů bojovat nesmí.

Anglický novinář Brendan O’Neil (The Spectator) o pochybeném západním zpravodajství napsal:

„Představme si úspěšný útok Spojenců na nacistickou pozici za druhé světové války a jediné informace v tisku by se týkaly civilních obětí nepřátel, žádná jména ani hodnosti padlých hitlerovců. Takové zpravodajství bychom považovali za porušení novinářské etiky psát pravdivě o válce.“

Před útoky dronů není úniku. Izraelci si vytypovali nejméně pět čelných velitelů zločinecké vlády v Gaze, mezi jinými jsou to Mahmoud Abu Wafah, šéf bezpečnosti, Bahjat Abu Sultan, šéf tajné policie, která terorizuje Palestince, a také Issam Da’alis, premiér enklávy, jenž vyslal zhruba 5 000 antisemitských hrdlořezů mučit a vraždit nevinné izraelské civilisty. Také neméně genocidní islámský džihád přiznal ztrátu několika svých představitelů. Nezasluhuje markantní vojenský úspěch alespoň pár titulků západních medií, ptá se O’Neil, „vždyť v tom zápase proti islamistům jde i o nás“.

Západní politika na Blízkém východě je vskutku prapodivná, vezměme si třeba přátelské vztahy s bohatým Katarem, letitým podporovatelem teroristů a oázou jejich vůdců v exilu. Katar je Hamás. Tento miniaturní arabský emirát, nenáviděný svými sunnitskými sousedy, chrlí na své stanici Al-Džazíra protiizraelské lži a spiklenecké teorie o Židech, posílá miliardy americkým univerzitám a podporuje tamní aktivisty hnutí za bojkot Izraele. Američané tu mají vojenskou základnu. Stačilo by bývalo pohrozit a zhruba 200 tenkrát ještě živých rukojmí mohlo být na svobodě. Proč se tak nestalo, je velká záhada.

Jistěže jsou oběti války tragické, jistěže chceme znát celou pravdu, ale posedlost médií utrpením civilistů zakrývá skutečnost, že válku zahájil Hamás, genocidní kult smrti, jenž Palestincům vnucuje představu, že jejich život nemá smysl, dokud nevyhladí své židovské sousedy.

Vláda prezidenta Joe Bidena 17 měsíců brzdila a zadržovala izraelské úsilí Hamás zlikvidovat a humanitární pomoc pomohla teroristům přežít. Blesková válka by jistě skončila během jednoho měsíce a obětí na obou stranách mohlo být podstatně méně. Dnes má ovšem Izrael mocného zastánce a vpodstatě volnou ruku. A poprvé za 20 let pod totalitní vládou fanatického hnutí se Gazané odvážili demonstrovat proti svým utlačovatelům: „Propusťte rukojmí a zastavte válku!“