S propuštěním dalších tří rukojmí ze spárů Hamásu v sobotu 8. února vyplouvají na povrch podrobnosti příběhů plných hrdinství a odvahy, ale také zmaru a ďábelských zločinů spáchaných na nevinných lidech.

Jedním z nich je Or Levy. Onoho tragického dne v říjnu 2023 se s manželkou Einav a stovkami dalších zúčastnil na jihu Izraele hudebního festivalu Nova, když na akci vtrhli barbaři z Pásma Gazy a rozpoutali masakr. Tolik lidí pohromadě - přesně to krvelačné bestie potřebovaly. Výsledkem bylo nejhorší vraždění Židů od druhé světové války. Mezi oběťmi byla i Einav, což Or ovšem netušil, neboť byl bez ní odvlečen do Pásma Gazy. U prarodičů zanechali dnes tříletého syna Almoga. Sotvakdo mohl tušit, že se krátkodobé hlídání protáhne na šestnáct měsíců a že chlapec maminku už nikdy neuvidí...

Spojeni osudem
Takovéto extrémní situace svedou do společné množiny lidi, kteří by se jinak nesetkali. Ještě na festivalu, v ochranném nadzemním krytu, kde po vypuknutí masakru hledali mnozí účastníci útočiště, poznal Or Levy dva pozoruhodné muže. Hershe Goldberga-Polina, narozeného

v kalifornské diaspoře, od roku 2008 žijícího v Izraeli, a jeho kamaráda z dětství, jeruzalémského rodáka Anera Šapiru. Ten projevil neuvěřitelné hrdinství, když se mu podařilo odhodit zpět sedm granátů, které postupně vrhali zločinci na kryt plný lidí; až osmý granát mu vybuchl v ruce a Aner přišel o život. Několik skrývajících se tím zachránil, mezi nimi Hershe Goldberga-Polina, který v tomto vyhroceném okamžiku přišel o levé předloktí. S tímto traumatizujícím zraněním byl spolu s dalšími třemi muži unesen do Pásma Gazy; mezi nimi byl i Or Levy.

A co Hersh?
Po sobotním (8. 2.) propuštění se Or Levy musel nejprve vyrovnat s krutou pravdou: jak uvedeno výše, jeho ženu Einav teroristé zavraždili. O to víc se zaměřil na setkání se synem Almogem. Nezapomněl ale ani na ty, s nimiž ho osud za tak hrůzostrašných okolností spojil. Jedna z jeho prvních otázek po návratu se týkala osudu Hershe Goldberg-Polina. Souběžně požádal o setkání s rodinou Anera Šapira, který jemu a dalším zachránil život.

Informace o Hershovi byla zdrcující. Patří k šesti rukojmím, jejich těla nalezla izraelská armáda 31. srpna 2024 v jednom z tunelů v Rafahu na jihu Pásma Gazy. Nedlouho předtím byli tito zajatci teroristy zastřeleni: kromě Hershe také další čtyři civilisté, Carmel Gatová, Eden Jerušalmiová, Alexander Lobanov a Almog Sarusi, a voják, nadrotmistr Ori Danino. Když se Hershovi rodiče dozvěděli o zájmu Ora Levyho o osud jejich syna – kontaktoval je Orův bratr Michael -, zažili šok, asi jako když vám dá někdo nečekaně pěstí do břicha. Tak se vyjádřil Hershův otec Jon a dále vysvětlil: „Za prvé a především - moje žena Rachel a já oslavujeme propuštění každého rukojmí. Plně chápeme důležitost návratu každého člověka domů k rodině. Moje žena a já se cítíme být součástí několika skupin: skupiny rodin rukojmích, skupiny rodin s americkým občanstvím, skupiny šesti rukojmí zavražděných na konci srpna (2024) a čtvrté skupiny, těch, kdo byli zajati společně a odvezeni v jednom vozidle - Hersh, Or Levy, Elia Cohen a Alon Ahel. Konečně se jeden ze čtyř vrátil domů živý, a to je důvod k oslavě.“

Jon Polin dále vedl, že jeho syn Hersh se s Orem Levym před 7. říjnem neznal, seznámili se až v „úkrytu smrti“ při společném děsivém zážitku. Toho strašlivého rána přežili jen díky hrdinství Anera Šapira a pak byli společně uneseni, rekapituluje Jon Polin a přiznává, že neví, jestli byli oba drženi v zajetí pohromadě. Trpce pokračuje: „Není potřeba vysvětlovat, jak náročná tato doba je. Všechny rodiny rukojmí – nejen moje žena a já – jezdí od 7. října po světě a hovoří se všemi globálními lídry. Jsme hluboce zklamáni, že nám nikdo na světě nepomohl rukojmí osvobodit. Byli jsme si jisti, že v prvním týdnu války uslyšíme od světových vůdců, že všechna rukojmí musí být propuštěna. To se tehdy nstalo a neděje se to ani nyní.“ Ve svém pochopitelném zoufalství i solidaritě se stejně postiženými vkládají jedinou naději do prezidenta Trumpa. „Máme jasný a silný požadavek na prezidenta Trumpa: nepřijímáme dohodu rozdělenou na jednotlivé fáze. Požadujeme, aby se vše vyřešilo najednou – tento týden. Přiveďte všechna zbývající rukojmí domů, ukončete válku a pak jako národ můžeme zahájit obtížný proces národní obnovy.“ Jistěže lze tomto postoji lidsky porozumět. Realita je ovšem jiná, mnohem složitější. Například představa rychlého ukončení války bez dalších bezpečnostních záruk znamená, že další 7. říjen (pokus o něj) se může v té či oné podobě kdykoli opakovat. Ostatně Hamás se tím ani netají. Také proto musí být vojensky zničen.

Jon Polin je přesvědčen, že nyní existující dohoda o příměří mohla být uzavřena už loni v létě, dokonce ještě dříve, před květnem 2024. Je si jist, že kdyby tomu tak bylo, jeho syn Hersh by zůstal naživu a byl mezi propuštěnými. Proto hovoří o „kolosální promarněné příležitosti“. Říká: „Během celého období zajetí, měsíc po měsíci, jsme činitelům s rozhodovací pravomocí říkali, že jako vůdci musí pochopit, že dokud jsou rukojmí zadržována, kdykoli jim hrozí smrt. Neposlouchali nás a naše obavy odmítli. Bohužel přesně to se Hershovi stalo. Toto obrovské selhání považujeme za lekci, z níž je třeba se poučit. Žádné další rodině se to už nesmí stát. Musíme je hned všechny přivést domů. Poté můžeme diskutovat o tom, kdo je zodpovědný a kdo za to může.“

Otevřená slova člověka, jehož rodina zažila to nejhorší, co si lze představit. Na otázku, co jemu a jeho ženě dává sílu pokračovat v zápase o rukojmí, Jon Polin říká: „Zaplatili jsme nejvyšší cenu a známe tu bolest, žijeme s ní každý okamžik každého dne. Tak zoufale chceme, aby žádná jiná rodina nepocítila to, co my. Milujeme lid Izraele, čerpáme z něj sílu a vidíme, jak moc veřejnost podporuje rukojmí a dohodu.“ Jediné řešení spatřuje v tom, že všechna rukojmí budou přivedena domů, do posledního. „Na tom teď záleží. Neměli bychom být překvapeni tím, co vidíme a slyšíme o podmínkách v zajetí Hamásu – to všechno víme od loňského srpna, kdy bylo vráceno šest těl. Doufám, že se z toho poučíme a vyvodíme správné závěry,“ uzavírá Jon Polin.

Postoj rodičů hrdiny
Ani Moše, otec Anera Šapiry, neskrýval potěšení nad tím, že je Or Levy zpátky doma. „Zpráva o Orově návratu ze zajetí Hamasu naplnila mou ženu Širu a mě velkou radostí. Jsme rádi, že se vrátil domů, ke svému synovi Almogovi. Když Aner běžel zachránit schované v krytu, věděl, jakou by mohl zaplatit cenu. Věděl, že pokud se mu něco stane a on nepřežije, bude díky němu žít někdo jiný. A teď se domů vrátil další člověk, který přežil díky Anerově statečnosti, a to je hluboce dojemné a radostné,“ svěřil se. Ujistil, že se s Orem Levym rádi setkají v pravý čas, až bude připraven, nyní si musí odpočinout, zotavit se, zpracovat v sobě novou realitu. „Má za sebou nepředstavitelné zkušenosti a čeká ho dlouhá a složitá cesta. Poté se s ním velmi rádi setkáme,“ slíbil Moše Šapira.

K vyrovnání se ztrátou syna Moše Šapira řekl: „Největší šok přišel v týdnu, kdy nám bylo řečeno, že Aner byl zabit. To byla ta nejstrašnější rána, jakou může rodič dostat. Poté jsme utrpěli další bolestivé rány, včetně zjištění, že Hersh byl zavražděn v tunelech Hamásu. Vkládali jsme velké naděje do toho, že Hersh přežije, a když byl zavražděn, naše srdce se zlomila.“ Připomněl, že když se rukojmí vrátí živá, přináší to okamžiky světla do temnoty a ztrát, jež je obklopují. Ano, tyto chvíle působí jistou radost, ale zničující ztráta syna je něco, z čeho se jako rodiče nikdy nevzpamatují. „Snažíme se držet okamžiky světla uvnitř této reality,“ dodává Moše Šapitra a své uvažování uzavírá: „Musíme přivést všechna zbývající rukojmí domů. Jejich životy jsou ohroženy – jsou vystavena mučení a hladovění. Je to děsivé. Teď je nejnaléhavější přivést je domů.“

Jakkoli je naprosto zřejmé, že rodiny, které byly bestiální agresí islamo-nacistických teroristů postiženy nejvíc, nemohou zaujímat jiné postoje, události těchto dnů ukazují, jak komplikovaně a dilematicky se situace na frontě Hamás vs Izrael vyvíjí. V době, kdy jsem připravoval tento článek přišla zpráva, že Hamás na neurčito pozastavuje propouštění rukojmí. Vyděrači vydírají – a snaží se vytvořit novou realitu. Anebo nás na novou realitu připravují? Kolik asi ze zbývajících bezmála osmi desítek rukojmí je ještě naživu?

Volně podle webu listu The Jerusalem Post.

Zpracováno exkluzivně pro Neviditelného psa.