Nebýt toho, že zemřela patrně poslední oběť krvavého sebevražedného palestinského útoku proti hostům jeruzalémské pizzerie Sbarro, vzpomněl by si na tu vražednou událost málokdo.

Ve středu 31. května zemřela po 22 letech v kómatu Chana Nachenbergová. Jedna z těch, kdo seděli 9. srpna 2001 v pizzerii Sbaro na rohu jeruzalémských ulic Krále Jiřího a Jaffské ulice, když tam před 14. hodinou, v době odpolední špičky, přišel arabský terorista Izz al Din Šuheil al Masri. Pizzerie byla plná návštěvníků, čilý ruch panoval i v jejím okolí.

Pak se ozvala detonace. Terorista odpálil sebevražednou nálož, která pro hrůznější ďábelský účinek obsahovala hřebíky, matice a šrouby. Bilance byla děsivá: 15 mrtvých a 130 zraněných, což znamená i všemožně zmrzačených. Nepředstavitelné lidské utrpení ve jménu Alláha, nebetyčné protiizraelské nenávisti a zvrácené politické ideologie organizace Hamas, která se k vraždění nevinných hrdě přihlásila.

Mezi těžce zraněnými byla i jednatřicetiletá Chana Nachenbergová, rodačka z newyorské diaspory. Její dvouletá dcera Sarah přežila jako zázrakem toto peklo bez úhony.

My zde v Evropě posloucháme zprávy o palestinském teroru „dnes a denně“ dlouhá léta. Mnozí to vnímají jako statistický údaj, který na jejich emoce příliš nezapůsobí. Smrt Chany Nachenbergové nám ale znovu připomněla, že každý takovýto vražedný čin je brutálním zásahem do života lidí, jejichž jediným proviněním je, že se jako Židé rozhodli žít ve své zemi, v Zemi izraelské, ve Státě Izrael. Jeho existence je primárním důvodem palestinského teroru, jehož obětí se jistě mohou stát i návštěvníci Svaté země. Aktéři palestinského teroru jsou proto nepřáteli každého z nás, všech lidí, kteří chtějí normálně žít v civilizovaném světě civilizovaným způsobem.

Máme-li u nás v úmyslu jít s rodinou či přáteli do pizzerie, myslíme na normální věci – zda tam bude místo, co si dáme dobrého, že se dobře pobavíme -, ale rozhodně se nám nehoní v hlavě myšlenky na to, že bychom tam měli přijít o život. Totéž se týká jízdy v tramvaji či autobusu, nákupu na tržišti, cestování autem. Izraelci ale musí mít podvědomě na zřeteli, že všude stále hrozí potenciální nebezpečí arabského útoku – když ne pomocí bomby, tak střelnou zbraní, nožem, sekerou, kameny, osobním vozidlem. Naučili se s tím žít, ale normální to samozřejmě není.

Často slyšíme výzvy k míru. Vzpomínka na Chanu Nachenbergovou a všechny ostatní oběti palestinského teroru nás znovu uvádí do kruté a současně nekompromisní reality. Dokud budou palestinští Arabové holdovat teroru, žádný mír ve Svaté zemi nebude. Je asi zbytečné zdůrazňovat, že dnešní zčásti zvrácený svět by si to měl konečně uvědomit a přestat nasazovat psí hlavu Izraeli, který stojí v první linii boje proti palestinskému vraždění.

Současně s uctěním památky Chany Nachenbergové nelze nepřipomenout jednu z mnoha blízkovýchodních absurdit. Komplicem teroristy, který v pizzerii Sbarro aktivoval bombu, byla Ahlan Taminiová. V Izraeli byla odsouzena na 16 doživotních trestů. V roce 2011 byla propuštěna spolu s dalším víc než jedním tisícem teroristů a bezpečnostních vězňů výměnou za 1 (slovy jednoho) izraelského vojáka Gilada Šalita drženého teroristy Hamasu jako rukojmí v Pásmu Gazy. Taminiová dnes žije spokojeně v Jordánsku a dokonce moderuje televizní talk show na jedné stanici přidružené k teroristické organizaci Hamas.

Co k tomu víc dodat?

Zdroje:

https://www.jpost.com/israel-news/article-744793

https://en.wikipedia.org/wiki/Sbarro_restaurant_suicide_bombing