Jednadvacetiletý palestinský terorista, který ve večerních hodinách dne 27.1.2023 v jeruzalémské čtvrti Neve Yaakov zastřelil sedm Židů a dalších pět zranil, když vycházeli ze synagogy, nebyl osamělý vlk. Nebyl jím ani třináctiletý arabský chlapec, který den poté postřelil židovského otce a syna, když šli domů ze synagogy v jeruzalémské čtvrti Ir David.

Osamělý vlk je člověk, který se pohybuje mimo hranice své společnosti a přinejmenším v kriminálních případech provádí něco sociopatického. Oba teroristé v Jeruzalémě jednali v naprostém souladu s normami a očekáváními své společnosti. Rodiče střelců je chválili jako hrdiny. Jakmile se rozšířila zpráva, že zmasakroval nevinné Izraelce v Neve Yaakov, Arabové v celém Jeruzalémě, Judeji, Samaří, Gaze, Galileji a Negevu začali bujaře oslavovat. Na ulicích rozdávali cukrovinky, odpalovali ohňostroje a na svých účtech na sociálních sítích zveřejňovali oslavné příspěvky.

Palestinská samospráva neodsoudila žádný z teroristických útoků. A dává to smysl, protože stejně jako zbytek palestinské společnosti i vláda Fatahu v Judeji a Samaří a vláda Hamssu v Gaze nadšeně podporují masové vraždění Židů. V mateřských školách, na základních, středních školách a univerzitách od Hebronu po Gazu, od Ramalláhu po Tul Karm a Jenin strávili studenti všech věkových kategorií týden oslavováním masakru a pokusu o masakr v Jeruzalémě. Předškoláci si masakr „zopakovali“ v Neve Jaakově s pomocí hračkářských zbraní. Holčičky s copánky se promenádovaly s fotografiemi Alqama. Středoškolačky psaly básně na jeho památku. Chlapci se zavázali jít v jeho stopách.

V Mezinárodní den památky obětí holocaustu zavraždil Alqam sedm Izraelců a dalších pět zranil. Výročí je pozoruhodné. Paralely mezi nacistickým Německem a palestinskou arabskou společností jsou ohromující. Nacisté mohli uskutečnit fyzickou likvidaci Židů díky tomu, že navázali na století trvající démonizaci Židů v Německu a celé Evropě. Když se nacisté poprvé dostali k moci, přeměnili Německo ve stát organizovaný na základě démonizace a dehumanizace Židů.

Jak vysvětlil zesnulý izraelský profesor Jacob Katz v nedávno znovu publikovaném projevu z roku 1975, holocaust nebylo možné předvídat, protože byl bezprecedentní. Byl však zcela logickým produktem nacistické dehumanizace Židů v prvních pěti letech své vlády. A těchto pět let bylo logickým důsledkem století trvající antisemitské nenávisti, která předcházela nástupu nacistů k moci v roce 1933.

Pravdou je, že neexistuje samostatný palestinský národ. „Otcem“ palestinských Arabů byl Hajj Amin al-Husseini. On a jeho nástupci Jásir Arafat a Mahmúd Abbás a jeho zástupci v OOP (Organizace pro osvobození Palestiny) a Ahmad Jasin v Hamasu vytvořili společnost, která byla stejně jako nacistické Německo organizována na základě zášti, démonizace a dehumanizace Židů jako národa i jako jednotlivců. Husseini byl otevřený nacista. Od roku 1937 získal přímou podporu z nacistického Německa pro svou teroristickou vyhlazovací válku proti Židům v Zemi Izrael. V roce 1940 Husseini podnítil pronacistický převrat v Iráku, a poté když se nezdařil, vyprovokoval velký protižidovský pogrom Farhud, během kterého přišlo o život stovky iráckých Židů.

Roku 1941 Husseini uprchl do Berlína a setkal se s Hitlerem. V roce 1942 začal vysílat do celého muslimského světa prostřednictvím nacistického krátkovlnného rádia. V těchto vysíláních, která pokračovala až do konce války, Husseini spojil islamistickou nenávist k Židům s nacistickým genocidním antisemitismem a tuto novou toxickou ideologii zpopularizoval v celém arabském a muslimském světě. Jeho nástupci sdíleli jeho obdiv k nacistům. Doktorská práce šéfa Palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse je konspirační teorií popírající holocaust. Abbás z ní vytvořil knižní bestseller, který nyní tvoří základ učebních osnov o druhé světové válce v palestinských arabských školách.

Mezinárodní den památky obětí holocaustu se zrodil z krvavé pomluvy, ne nepodobné té nacistické. V dubnu 2002 obvinil vyslanec OSN Terje Larsen spolu s mluvčím OOP Saebem Erekatem Izrael ze spáchání masakru palestinských Arabů během líté bitvy v Jeninu. Mnozí přirovnávali izraelské vojáky v Jeninu k nacistům a palestinské Araby k židovským odbojářům při povstání ve varšavském ghettu.

Každý aspekt tohoto příběhu byl odpornou lží. V Jeninu k žádné masové vraždě nedošlo. Došlo tam k zuřivé bitvě, 52 palestinských Arabů, z nichž 34 byli teroristé, bylo zabito. Padlo také 23 izraelských vojáků, dalších 57 vojáků bylo v jedenáctidenní bitvě zraněno.

Jenin roku 2002 nebyl obléhaným ghettem. Byl hlavním městem palestinské arabské teroristické mašinérie a hlavním vývozcem sebevražedných atentátníků. Jen v březnu 2002 sebevražední palestinští atentátníci, převážně z Jeninu, zavraždili 137 Izraelců a více než 500 z nich zranili. Téměř 90 % mrtvých Izraelců tvořili civilisté. Během bojů v Jeninu palestinští arabští teroristé nastražili pasti na téměř každý dům a využívali své civilisty jako lidské štíty ve snaze zabít další izraelské vojáky.

Když vyšla najevo fakta o této bitvě z vlastní zprávy OSN, čelil generální tajemník OSN Kofi Annan masivní kritice za roli, kterou OSN a on osobně sehráli v démonizaci Izraele. Annan nereagoval tím, že by ukončil démonizaci Izraele ze strany OSN, ale tím, že vyhlásil 27. leden, den osvobození Osvětimi Rudou armádou, Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu. Tento krok byl sice široce ohlášen, avšak Annanův cynismus byl otřesný.

Osm měsíců před bitvou v Jeninu uspořádala OSN Světovou konferenci o rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a související nesnášenlivosti. Konference se konala téměř rok poté, co OOP odmítla mír a státnost a zahájila masivní teroristickou válku proti Židům v Izraeli. Na konferenci v Durbanu spolupracovala OSN a přední lidskoprávní organizace ruku v ruce s OOP na démonizaci a delegitimizaci Státu Izrael a židovského národa jako rasistického, apartheidního, nacistického a nelidského. Úloha OSN proměnila tuto organizaci v propagandistickou ruku palestinské teroristické války. Jejím úkolem, který vykonávala s mimořádným nadšením, bylo poprvé od holocaustu legitimizovat a prosadit vyhlazovací protižidovskou propagandu a ideologii.

Rodokmen té doby je dávno zapomenut. A málokdo si vzpomene na ústřední roli, kterou Annan sehrál v diplomatickém tažení proti Izraeli. Smutný a skličující důkaz úspěšnosti jeho snah se dostavil během návštěvy amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena v Izraeli.

Abychom si uvědomili, jak moc se situace zhoršila, je důležité si připomenout, v jaké situaci se Spojené státy nacházely před dvaceti lety, kdy k těmto událostem došlo. Blinkenovým předchůdcem byl v roce 2001 Colin Powell. Ten nebyl žádným velkým přítelem Izraele. Nemohl však snést a ignorovat nactiutrhačné protižidovské pomluvy, které se v Durbanu linuly ze všech stran. Powell nařídil americké delegaci, aby odešla. Jak tehdy řekl: „Vím, že proti rasismu se nebojuje konferencemi, na nichž se vydávají prohlášení obsahující nenávistné výrazy, z nichž některé se vracejí do dob, kdy se říkalo „sionismus rovná se rasismus“, nebo podporují myšlenku, že jsme příliš zjemnili holocaust; nebo naznačují, že v Izraeli existuje apartheid; nebo vyčleňují k odsouzení a zneužití pouze jednu zemi na světě, Izrael.“

Po dvaceti letech Blinken během své návštěvy ukázal, jak hluboko antisemitský blud vzešlý z konference v Dourbanu pronikla do myšlení Bidenovy administrativy o židovském státě.

Na tiskové konferenci ze dne 1.2.2023 na americkém velvyslanectví pronesl Blinken jedno z nejostřejších odsouzení Izraele za poslední dobu. Odsoudil sice teroristické útoky v Jeruzalémě, ale Blinken se nezmínil o tom, že jdou ruku v ruce s antisemitismem zakořeněným ve všech aspektech života palestinské arabské společnosti. A odtud to šlo už „jen z kopce“.

Blinken rychle přešel od odsouzení masakru a pokusu o masakr v Jeruzalémě k čisté morální ekvivalenci, když řekl: „Vzrůstající vlna násilí vedla ke ztrátám na životech nevinných na obou stranách. Obě strany musí podniknout kroky, aby zabránily další eskalaci násilí a obnovily klid.

Údajně jediný způsob, jak bude klid dlouhodobý, je ovšem vznik palestinského státu. K dosažení tohoto cíle musí Stát Izrael podle Blinkena přijmout politiku, která Izraelcům v Judeji a Samaří odepře občanská a vlastnická práva a palestinským Arabům poskytne neomezené nároky na jimi budované nelegální osady.

Jak Blinken uvedl, „Spojené státy budou i nadále vystupovat proti všemu, co tento cíl [vznik Palestinského státu] vzdaluje“. Mezi takové kroky podle něj patří „rozšiřování osad, legalizace nelegálních outpostů a kroky směřující k anexi Západního břehu“

Jinými slovy, Bidenova administrativa se domnívá, že povolit Židům legálně stavět a kupovat domy

a pozemky, budovat komunity a pronajímat státní půdu v Jedeji a Samaří nebo ve sjednoceném Jeruzalémě je nepřijatelné.

Navíc, pokud jde o něj, Izraelci žijící v Judeji a Samaří by měli být nuceni přijímat vládní služby od nekompetentních vojenských důstojníků zaměstnaných vojenskou vládou, a nikoli od izraelských ministerstev. To se týká například čištění odpadních vod a ochrany životního prostředí, ochrany starožitností a archeologických nalezišť, stavebních práv a licenčních směrnic.

Dalším krokem, proti kterému se USA staví, je podle Blinkena „narušení historického statu quo na svatých místech v Jeruzalémě“. Zde se Blinken staví na stranu tzv. Palestinců, kteří trvají na tom, že Židům by neměl být umožněn volný přístup na Chrámovou horu ,natož aby se tam mohli modlit.

Blinken dále zmínil, že USA jsou proti „demolicím a vystěhovávání“. Nicméně neměl na mysli demolice a vystěhovávání Izraelců - to je podle něj v pořádku. Myslel tím demolice nelegálních staveb palestinských Arabů a vystěhovávání palestinských squatterů ze státní půdy a z bytů a budov vlastněných izraelskými Židy.

Stručně řečeno, Blinken stanovil politiku antisemitské diskriminace a požadoval, aby ji Izrael dodržoval jménem společnosti organizované kolem démonizace a dehumanizace Židů a delegitimizace a snahy o zničení židovského Státu Izrael.

Blinken nakonec přece jen řekl, že Spojené státy se staví proti „podněcování a souhlasu s násilím“. Jak však dal najevo v další větě, pouze žertoval.

Blinken oznámil, že Spojené státy poskytnou dalších 50 milionů dolarů agentuře UNRWA, která je v rámci OSN nejvíce zodpovědná za prodlužování konfliktu tzv. Palestinců s Izraelem, mimo jiné tím, že podněcuje a souhlasí s násilím. Školy UNRWA indoktrinují palestinské arabské děti, aby nenáviděly Židy a toužily stát se teroristy a zničit Izrael. Hamas a další teroristické skupiny využívají zařízení UNRWA jako odpalovací rampy pro rakety.

Těchto 50 milionů dolarů je jen kapka v moři. Blinken se pochlubil, že od Bidenova nástupu do funkce před dvěma lety poskytly USA palestinským Arabům celkovou pomoc ve výši 950 milionů dolarů.

Bidenova administrativa se nestaví proti palestinskému podněcování a souhlasu s násilím. Administrativa je přímo financuje.

Těžko říci, jak palestinský konflikt s Izraelem skončí. Dvě věci jsou však jisté. Za prvé, vyžadování institucionální diskriminace a upírání občanských práv Židům k ničemu dobrému nepovede. A za druhé, budeme vědět, že jdeme tím správným směrem, pokud USA, Evropská unie a OSN přestanou diskriminovat Židy a ukončí podporu palestinské arabské společnosti organizované kolem dehumanizace a démonizace Židů a snahy o zničení židovského národního státu.