Když jsme se vrátili z Tchaj-wanu, dlouho jsme přemýšleli, ne jakou mají v porovnání s námi životní úroveň, ale jak mají vyspělou ekonomiku.

K návštěvě nás pozval kamarád Yi Hsuan, student, s kterým jsme se seznámili na brigádě v USA ve státě Ohio. Přistáli jsme na letišti v hlavním městě Tchaj-pej, které leží v severní části ostrova. Ostrova menšího než naše Česká republika, zato s dvojnásobným počtem obyvatelstva. Kamarád na nás čekal a odvezl nás do svého bytu.

Podle našich měřítek by se dalo říct bytečku, ale ve skutečnosti do jedné malé místnosti s příslušenstvím. Jedna postel, jeden stolek, jakási miniaturní kuchyňská linka, koupelka, WC, předsíňka a dost. Jeho rodiče žili jinde, v bytě o poznání větším, ale jak jsme se přesvědčili, tamní tchajwanští Číňané mají byty téměř stejné, jen na přespání. Většinu času tráví v práci nebo venku s přáteli. Vzhledem ke klimatu nemají v bytech žádné topení. Ostrov protíná obratník Raka. Severním směrem jsou subtropy, jižným typické tropy s velice vlhkým podnebím. Podzim se vyznačuje tajfuny.

Místní doma nevaří, stravují se ve městě, na ulicích posetých nepřeberným množstvím otevřených restaurací a hospůdek. Jídlo je tam vcelku levné a většinou ho připravují přímo před vámi. Kuchaři jsou velice zruční. Je to koncert se dívat na jejich ruce a sekáčky. Jsou tak šikovní, že nestačíte postřehnout jejich rychlost a přesnost při manipulaci povětšinou s dary moře a zeleninou. V každé restauraci je velký rýžovar, kde si k masu naberete rýže dle libosti. To, co vidíte na obrázku, jsou knedlíčky vařené v páře. Zavázané stejnou technikou. Knedlíček namočíte do sojové omáčky, dáte si ho na porcelánovou lžičku a hůlkami ho propícháte, aby se uvolnilo aróma masíčka, které je uvnitř, a hned ho slupnete. Jsou výborné.

Ostrov dříve nazývaný Formoza, který byl součástí Japonského císařství, patří od roku 1945 Číně, ale má na rozdíl od pevninských kolegů větší politickou i ekonomickou svobodu. Na sklonku čtyřicátých let se sem stáhli odpůrci Mao Ce-tungova režimu. Po desetiletí se o demokracii nedalo hovořit, ale dnes je situace jiná. Muži mají povinnou vojenskou službu na dva roky. Ostrov je přelidněný při západním pobřeží. Vnitrozemí, které je téměř neobydlené, pokrývají ze dvou třetin vysoké hory, místy vyšší než Alpy. Nyní je možno přejet od jednoho pobřeží k druhému za pár hodin. Kdysi vysloužilci Čankajškovy poražené armády vybudovali tuto 100 mil dlouhou trasu, místy čistým mramorem. Několik tisíc veteránů při tom zahynulo. Často je vidět vysloužilce vydělávat si přepravou na pedicabs. Posadíte se do vozíku, jakési tříkolky a šlapající přepravce vás veze ulicemi, až může vypustit duši. Asi se mu taková otrocká práce za ty peníze vyplatí. Ve městech k dopravě převažují skútry. Mají svá vyznačená parkoviště a přední místa na křižovatkách. Prokličkují mezi auty a postaví se před ně.

Jedním z divů byl pro nás mrakodrap Tchaj-pej 101. Hlavní město mu leží u nohou a on se vypíná jediný do výšky 500 metrů a má 101 pater. Je postaven v nejrizikovější oblasti světa, co se týká zemětřesení a tajfunů, a tím jeho stavba posunula tento ostrovní stát na špici světového stavebnictví. Při silném tajfunu udržuje budovu ve stabilní pozici vyvažovací těleso. Když ho spatříte na vlastní oči, ten namodralý bambusový stonek, nemůžete ani dýchat. Město dole se svými několikapatrovými budovami a Tchaj-pej 101 nad nimi jako bůh.

Také jsme zajeli do hor. Všude kolem spleť větví, liján, zeleně a nesnesitelné horko.

Jediné, co na tomto ostrově na každém kroku nepřehlédnete, je pití čaje. Čaj se vaří v ohromných hrncích. Ten vám nalijí do kelímku, kelímek jakýmsi zvláštním způsobem uzavřou, dají vám k němu brčko, kterým do víčka bodnete a můžete se napít.

Po návratu domů nám náš přítel volal, že jsme odletěli dřív, než ostrov postihl tajfun. Motorky létaly vzduchem jako třísky, popisoval, což jsme si nedovedli představit. A stále jsme měli nezodpovězenou otázku vyspělé ekonomiky. Porovnávali jsme náš samotářský život uvnitř domů s vysokými ploty a komfortních bytů s jejich malými hnízdečky a společenstvím v hospůdkách na ulicích, v práci, při zábavách. A někde mezi tím bude rozdíl ve způsobu života daného teplým podnebím a zakořeněnou vzájemnou úctou a slušností, kterou u nás nepotkáte.