Spekuluje se o tom, že půst a úmorné vedro způsobí zpomalení postupu libyjských povstalců, kteří už tak nepříliš efektivně bojují s jednotkami Muammara Kaddáfího. Ovšem možná zcela opačný efekt bude mít ramadán v Sýrii, další ze zemí, kde se diktátoři rozhodli nevzdat se tlaku zdola a čelit demonstracím pomocí armády a represí.
Muži a ženy bojující povětšinou beze zbraně proti režimu Bašára Asada se netajili nadějemi, které vkládali to čtyřtýdenního období, při kterém se během dne omezuje nejen konzumace jídla a dalších požitků, ale i práce. A tak zatímco během dosavadních čtyř měsíců lidových bouří bylo v Sýrii zvykem, že se demonstranti scházeli jednou týdně v pátek po svátečních modlitbách, přičemž tlak na režim postupně sílil, od dneška se lidé hodlají shromažďovat k protestům třeba i denně, a to po večerní ramadánové modlitbě. Zvěsti, podle kterých vláda hodlala některé mešity zavřít, aby je prý mohla rekonstruovat, lidi od tohoto plánu neodradily. Režim se však pokusil postarat se o maximální klid jinak. V předtuše zesílení protivládních demonstrací bezpečnostní jednotky zintenzívnily svou kampaň proti demonstrantům, aby lidi ještě před začátkem ramadánu maximálně zastrašily.
Nejvíce se od této neděle mluví o městě Hama, které je tradiční baštou odpůrců režimu strany Baas – v posledních týdnech zde do ulic vycházely i statisíce protestujících obyvatel. Město bylo už delší dobu v obležení ozbrojených oddílů, a v neděli, nedlouho před zahájením ramadánu vojáci do Hamy vstoupily. Podle nepotvrzených zpráv tam včera zahynulo asi osmdesát až sto lidí, a ostřelování města pokračovalo i dnes. Právě osmisettisícová Hama je symbolem vzpomínky na téměř třicet let starou ozbrojenou kampaň syrského Muslimského bratrstva proti režimu. Tato revolta byla velmi nelítostně rozdrcena ještě během vlády Háfize Asada, otce současného prezidenta – počet mrtvých se odhaduje na deset až třicet tisíc lidí. Proto se také mnozí domnívali, že Bašár Asad se tentokrát bude chtít přímé konfrontaci v Hamě vyhnout, ale jak se ukázalo, režim hraje hop nebo trop. Vojáci odstranili barikády, které obyvatelé Hamy v ulicích navršili, a ostřelovali město těžkými kulomety a tankovými děly. Podobné zátahy však udělali vojáci věrní Asadovi i v dalších městech po celé zemi, zejména na východě země poblíž iráckých hranic, kde – podobně jako na jihu a severu Sýrie - žije v kompaktních celcích sunnitská většina.
Zdá se, že v Sýrii se usídlilo přinejmenším u velké části sunnitů přesvědčení, že vláda převážně v rukou šíitských allávitů vede válku proti sunnitské většině. Mluví se také o tom, že ti, kdo zahynou během ramadánu, mohou počítat s bohatší odměnou po smrti, což může mnoha odpůrcům režimu dodat odvahu postavit se ozbrojenému násilí. Zatím však není jasné, zda režim, který se musí spoléhat jen na část převážně allávitských jednotek, bude schopen dlouhodobě udržovat tak extensivní nasazení svých oddílů.
Shrnuto a podtrženo, jak proti režimu demonstrující Syřané - tak i režim sám - vidí v právě započatém ramadánu zlomový bod. Zatímco ti první počítají s tím, že během srpna budou moci zesílit svůj tlak, a možná odpor státu i zlomit; ti druzí vycházejí z toho, že musí ramadán stůj co stůj překlenout, a pak se možná odpor veřejnosti rozdrolí. A to přesto, že propagandě, podle které vláda čelí zahraničnímu spiknutí, které chce Sýrii rozložit, už téměř nikdo nevěří.
Dění v Sýrii, které se v následujících dnech může dostat do další, ještě krvavější fáze, zatím svět sleduje z obavami a třeba i s účastí, ale zatím také téměř zcela pasivně. Už před téměř dvěma měsíci vznikl na půdě Rady bezpečnosti OSN návrh na rezoluci syrský režim za jeho represe demonstrantů odsuzující. Ani po osmi týdnech se nepodařilo jej prosadit. Proti jsou Rusko a Čína, stálí členové s právem veta, kteří mají v Sýrii i v nadregionálním kontextu své vlastní zájmy. Proti odsouzení syrského režimu se však staví i nestálí členové rady z řad zemí třetího světa nebo nových mocností, jako je Brazílie, Jihoafrická republika nebo Indie, které i v pouhém kritickém dokumentu vidí předstupeň vojenského zásahu proti Sýrii - podobnému operaci na ochranu civilistů, jež už několik měsíců probíhá nad Libyí – zatím bez jasného vyústění.
Do podobné akce – tentokrát proti Sýrii – by se však nikomu ze západu pravděpodobně ani nechtělo. Příkladem může být výrok britského ministra zahraničí Williama Hagua, který syrský postup sice velmi ostře odsoudil, ale rovnou také vyloučit, že by se jeho země chystala zapojit do jakéhokoli vojenského řešení situace. Prozatím alespoň Německo, které až do neděle stálo v čele Rady bezpečnosti, vyzvalo nástupnickou Indii, aby svolala zvláštní uzavřené zasedání. Britský ministr zahraničí také zmínil, že bez toho, že by se k západnímu tlaku přidaly další, zejména muslimské země, nemá žádná snaha o ovlivnění situace v Sýrii šanci. Evropská unie však přesto v pondělí dále rozšířila sankce, které se týkají majetku a cestování vrcholných představitelů současné Sýrie – nyní se týká pětatřiceti lidí. Stalo se tak v přímé návaznosti na nedělní události v Hamě, při kterých pravděpodobně zahynuly desítky lidí.
Měsíční svátek ramadán připomíná začátek činnosti proroka Mohameda – totiž seslání první zvěsti. Jen prorok by nyní mohl předpovědět, co na konci letošního ramadánu Sýrii čeká. Je ale pravděpodobné, že půjde o měsíc tragický, a asi i historický.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6