Podle posledních informací světových médií zaútočily Spojené státy několika desítkami střel s plochou dráhou letu na syrskou leteckou vojenskou základnu v západní části země. Důvodem k náletu byl údajný chemický útok syrských letadel na město Chán Šajchůn.

V celé věci je však spousta závažných nelogičností. Sice se dosud přesně neví, jaká látka byla k chemickému útoku použita, ale Američanům bylo ihned naprosto jasné, že za tím musí stát Asad, a tudíž je nutno ho „potrestat“.

Jak se dalo očekávat, protiasadovská opozice nad americkým útokem jásá. Jak by ne? Vždyť z rozbombardovaného letiště startovala letadla k boji proti Islámskému státu a dal­ším vojenským jednotkám s IS spolupracujícím, tedy i těm opozičním.

Tato skutečnost znamená, že americký útok proti syrské vojenské základně byl vlastně útokem proti spojencům v boji proti IS, a tudíž v jeho prospěch.

Některé sdělovací prostředky uvádějí, že útok byl veden rovněž na zásoby munice na syrské základně. Tak to už mi rozum vůbec nebere. I když vím, že složky, z nichž se po vý­buchu vyvíjí smrtící plyn, jsou v nábojích fyzicky odděleny, nedovedu si představit, že by se v důsledku přímého zásahu skladu s chemickými náboji střelou Tomahawk, pokud by tam skutečně byly, neuvolnil obrovský smrtící mrak ohrožující v široké oblasti vše živé.

Připodobnil bych to k útoku na sklad jaderných zbraní podložený pouze zbožnou vírou, že snad žádná z atomovek, ani náhodou, nevybuchne.

Nejzásadnější nelogičností celé situace je však skutečnost, proč by měl Asad za sou­časné situace, která se v posledních týdnech vyvíjí zásadně v jeho prospěch, použít při jednom z mnoha běžných a navíc ani ne klíčovém útoku, právě chemické zbraně. To by mohl udělat jenom naprostý idiot a tím Bašár Asad určitě není. Proto se zde nabízí prostor pro položení zásadní „kriminalistické“ otázky: Kdo má z této situace prospěch?

Trochu mi to celé připomíná tragickou verzi pohádky O princezně koloběžce, kdy dívenka měla k princi přijet–nepřijet, obutá–neobutá, učesaná–neučesaná, oblečená–neoblečená... a tak dále, vždyť to znáte. Takže Asad je na jednu stranu brán jako spojenec USA při boji proti IS, současně je však i nepřítelem, proti němuž je nezbytné nepřímo bojovat vyzbrojováním a výcvikem syrské opozice.

Prezident Donald Trump veřejně prohlásí, že s Bašárem Asádem je nutno jednat, ale již několik dní poté mu klidně, i bez nezvratných důkazů o jeho „vině“, pošle neobjednaný „dá­rek“ v podobě několika desítek střel s plochou dráhou letu a zničí mu leteckou vojenskou základnu.

Jak jsem napsal v úvodu článku, současná situace v Sýrii a na celém Blízkém východě je plná nelogických aktivit. Na člověka to celé působí, jako by vojenská politika USA ne­měla žádnou logiku. Možná ale, že právě to je i jejím cílem.