Co se odehrálo v povětří v noci na 14. dubna 2018 v oblasti Sýrie lze hodnotit s úlevou: Nějakých 120 střel bylo vystřeleno, kolem 50 mělo prý skutečně udělat na zemi bum.

S útokem byli všichni spokojeni:

1. Povedla se hezká PR akce se světelnými efekty, bylo vytvořeno několik umělecky zajímavých ruin.

2. Bude trvat několik týdnů, než se dozvíme skutečný rozsah škod a zda syrská protivzdušná obrana sestřelila 71 amerických střel s poněkud plochou dráhou letu zvaných po česku Sekyra, po amerikánsku Tomahawk. Syrsko-íránsko-ruská strana bude škody minimalizovat, Američané naopak použijí pijárovou pumpičku na elastické načechrání škod.

3. Pěvci západní (prý liberální) demokracie jsou nadšeni a jeden trubadúr zapěl: „Noční útok na Sýrii zřejmě definitivně ukončil období trvající přinejmenším od rusko-gruzínské války v srpnu 2008 - období charakterizované agresivními ruskými ozbrojenými akcemi na mezinárodní scéně, na něž Západ opožděně reagoval s maximální opatrností a převážně nevojensky.“

4. Tzv. pragmatici skromně trubadúrům vzkazují, že Američané předem varovali ruské velení, že se útok bude konat a informovali o leteckých koridorech, kde se to bude hemžit naplocho letícími střelami. Takže, vzájemný (mrazivý) respekt zůstává.

5. Hlubinní pesimisté jsou zklamáni, protože útok byl jenom divadelním představením. Proto Guardian uvedl, že cílem amerického útoku nebyla změna režimu a Asad může být v podstatě s útokem spokojen. Opakovala se chyba z loňského roku, kdy se někdo zaštítil rozhořčením, že trestá syrský režim za použití chemických zbraní, ale chemický útok Asadovými lidmi nebyl prokázán. V noci na sobotu 14. dubna byl proveden útok, aniž bylo v těchto dnech ještě na místě údajného chemického útoku zjištěno, o co se ve skutečnosti jedná.

6. Úder byl zcela kontraproduktivní:

a) Že mají USA dost prostředků na vypouštění rachejtlí, ví každý. Tato informace vzešlá z útoku je zcela všední.

b) Význam amerického úderu je naprosto nulový, protože americké reakce jsou předvídatelné. Tzv. chemický útok jako protiasadovská provokace byl očekáván. V Neviditelném psu letos 22. 3. jsem v článku Blízký východ: Asad není pitomý uvedl: „Než vojáci pod velením syrské oficiální vlády obsadí celou východní Ghútu, dojde pravděpodobně ještě k jednomu „chemickému útoku“, který „zaručeně“ provede vítězící Asadova armáda, aby USA mohly radostně reagovat vysláním hejna křídlatých střel Tomahawk.“

Na možnost této provokace upozornily ještě předtím ruské noviny. V článku „Budou Spojené státy riskovat úder na Damašek?“ (14.03.2018, Независимая газета, www.ng.ru) náčelník ruského generálního štábu generál Valerij Gerasimov uvedl, že Rusko si vyhrazuje právo reagovat na případné útoky Američanů proti oblasti Damašku a jeho předměstí v případě, že bude ohrožen život ruského vojenského personálu v Sýrii. V článku je dále uvedeno, že mezi odborníky panuje shoda, že pokud se americké vedení rozhodne podniknout nějaké ozbrojené kroky, vydají rozkaz k vypuštění křídlatých střel Tomahawk z amerických válečných lodí a ponorek.

c) Ruská i americká strana přesně vědí, s jakými kartami právě hrají. Útoky tohoto typu jsou pro Trumpa důležité ke zvýšení popularity na domácím dvorku. V článku „Budou Spojené státy riskovat úder na Damašek?“ (14.03.2018, Независимая газета) Kirill Semenov, expert ruské Rady pro zahraniční věci, uvádí, že pokud Američané budou provokovat jenom nejjednodušším úderem, tím, že na Asadovy (a tím i na íránské) síly v Sýrii vypustí hejno tomahawků: „ …hovoříme o zničení těchto střel… Problémem je, že v oblasti Středozemního moře není pravděpodobné, že Rusko bude schopno (kloudně) reagovat: jeho síly zde nestačí k odražení útoku na Damašek.“

Tedy došlo k incidentu, jehož mantinelů si byly obě strany vědomy. Silácké řeči jedné či druhé strany pro média byly povinnou hrou pro veřejnost.

d) Že došlo při vedení úderu proti vládním cílům v Sýrii k jednání v rozporu s Chartou OSN, normami a zásadami mezinárodního práva atp., je výborná zpráva. Potvrzující, že skutečně není třeba se zabývat v mezinárodních problémech právní stránkou věci. Již funguje pouze hledisko brutální síly. Vrátily se do hry definitivně jasně přehledné normy studené války pro jednání mezi nejsilnějšími státy: Na co máš, to udělej.

e) Opět se potvrdilo, že představitelé Francie a Velké Británie jsou dlouhodobě již od 2. světové války nebezpečně frustrováni. Jejich představitelé nejsou schopni unést, že z bývalých koloniálních mocností Francie a Velká Británie jsou státy s průměrnou nevýznamnou mocí. Proto alespoň několika málo letadly a ještě menším počtem ponorek se přidaly k americké noční střelbě. Jejich trapné příštipkaření při noční raketové show zvýrazňuje jejich bezvýznamnost. Jejich snaha je tudíž kontraproduktivní: Vydávají do světa signál, že na více nemají.

7. Předpokládám, že v nejvyšších kremelských kuloárech panuje nad nočním hejnem tomahawků poletujících nad Sýrií nevyřčená shovívavost. Trump to musel udělat v rámci sebeobrany před smečkou rozzuřených demokratů, protože odstavil k ledu jejich demokratickou prezidentskou samici Clintonovou.

8. Nejvýstižnější shrnutí události jsem v internetové džungli uzřel 14. 4. 2018 v Britských listech: „Velmi přesně komentuje západní letecké údery proti Asadovi reportér Channel 4 News Alex Thomson: Taneček skončil - Asad zůstává v bezpečí a je vítězem války. Západ může tvrdit, že vyslal signál. Kreml nemusí reagovat. Západní pohrdání vůči důkazům a práci Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) plně odhaleno.“

Post skriptum
Dovedu si představit, jak někde v Kremlu si dva říkají:
„On to má fakt ten Trump strašný. Neví kudy kam.“
„Vladimire Vladimiroviči, bude muset vystřelit tomahawky ještě jednou, aby si udržel demokraty od těla, a získal body pro republikány. Nebo ho i jeho vlastní lidi sežerou zaživa. Cejtím to v kostech.“
„Já to chápu, ale potřetí bychom už museli nějak reagovat. I tady máme přece voliče. Nemůžeme za něj furt tahat kaštany z ohně.“