SÝRIE: Obamo, díky!
Právě podepisuješ rozsudek smrti nad syrskými křesťany. Už víme, co jsi zač…
Válka v Sýrii je bojem o bytí a nebytí křesťanství v zemi, která je s ním neoddělitelně spjata už dvě tisíciletí. Pokud USA se svými spojenci chystanou agresi podniknou, významně přispějí k porážce křesťanství na celém Blízkém východě. Možná jde držiteli Nobelovy ceny míru Obamovi právě o to.
Dnes křesťané v Sýrii tvoří zhruba desetinu populace. Největší podíl představují příslušníci Řeckého pravoslavného patriarchátu Antiochie a celého Východu, následovaní uniatskou Melchitskou řeckokatolickou církví, která od roku 1729 uznává autoritu papeže.
Damašek – centrum křesťanství
Ve světle nynějšího stavu se zdá být paradoxem, že Sýrie byla jednou z prvních křesťanských oblastí. V Damašku žilo svého času tolik křesťanů jako nikde jinde na světě. Ještě dnes ve městě stojí křesťanské kostely a slouží se bohoslužby. Dokonce fungují i křesťanské školy a soudy. Asadova vláda si je křesťanského dědictví vědoma a chrání ho.
Syrská Antiochie (z níž dnes už nic nezbylo a leží dokonce na území Turecka, byť nedaleko hranic) je údajně místem, kde bylo sepsáno Matoušovo evangelium. Apoštol Petr zde – ještě před svým odchodem do Říma – založil první církevní obec a stal se prvním antiochijským biskupem. A v Antiochii se vůbec poprvé objevilo označení "křesťan".
Rebelové představují smrtelné riziko
Třetím biskupem byl slavný apoštolský Otec sv. Ignác zvaný Theoforos. Ten roku 107 zemřel mučednickou smrtí v Římě. V roce 270 ve městě vznikla církevní škola, která bývá považována za vůbec nejvýznamnější v dobách raného křesťanstva. Jejím asi nejznámějším představitelem byl sv. Jan Zlatoústý, jehož roku 1568 jmenoval papež učitelem církve.
Je to smutné, ale slavné tradici křesťanství v Sýrii zvoní hrana. Povstalci, do jejichž řad pronikli islamističtí teroristé, kteří zdá se převzali iniciativu, což Obamově vládě a některým západním spojencům zjevně vůbec nevadí, představují pro křesťany smrtelné riziko. A kde jsou potom ona lidská práva, kterých má Západ plná ústa?
Útok na starobylé křesťanské město: ničení a zabíjení
Nejnovějším ilustrativním příkladem je přepadení starobylého křesťanského městečka Maʻloula, jednoho z mála míst pod sluncem, kde se podnes mluví aramejsky, tedy jazykem, jímž hovořil sám Ježíš Kristus. Islamističtí teroristé ve spolupráci se Svobodnou syrskou armádou vtrhli do města, začali ničit křesťanské kostely a zabíjet nevinné. Ty křesťany, které nepozabíjeli, nutili ke konverzi k islámu. Podle rebelů prý útok vůbec nesouvisel s náboženskými motivy. Podobně pokrytecky asi uvažuje i Husajn Obama.
Současný patriarcha antiochijský Jan X., který v červnu jen o vlásek unikl při bombovém útoku smrti, vydal 30. srpna k situaci v Sýrii prohlášení. V něm mimo jiné píše: "Jsme smutní z bolestivé situace, v níž se nacházíme a v níž jsou životy mnohých ohroženy zabíjením, únosy, uprchlictvím, používáním zbraní hromadného ničení, bomb a porušováním mezinárodního práva a v níž se zneužívá náboženství k zasévání sváru mezi krajany."
Patriarcha vyzývá k mírovému řešení – stejně jako Rusko
Vyzývá všechny, aby alespoň na chvíli zapomněli na své vlastní zájmy a přičinili se o politické a mírové řešení krvavého konfliktu. To od počátku nejhlasitěji prosazuje Rusko, které v souvislosti s útokem na město Maʻloula vyzvalo k ochraně syrských křesťanů. Ty finančně podporuje ruská pravoslavná církev. Na začátku srpna poslala do Sýrie více než 1,3 milionu dolarů.
Patriarcha Jan X. rovněž připomněl dubnový únos metropolitů Pavla a Abraháma, jejichž osud je neznámý. A zdůraznil, že pravoslavní křesťané v Sýrii nežádají výlučné postavení, ale toliko rovnoprávné postavení a možnost podílet se s ostatními na správě země. Asadův režim to křesťanům umožňoval. Od povstalců však mohou očekávat leda pronásledování a smrt.
Pro islamisty nejsou křesťané ani lidmi
Expert Ruského institutu strategických výzkumů, politolog Aždar Kurtov je toho názoru, že všichni, kdo vyhlásili válku Asadově vládě, podepsali rozsudek smrti nad syrskými křesťany. To potvrzuje také libanonský spisovatel, literární kritik a šíitský duchovní Farid Salman. "Z hlediska radikálů-islamistů nejsou ani křesťané, ani židé nejen partnery, s nimiž by mohl být navázán mezikonfesní dialog, ale vůbec nejsou lidmi jako takovými," varoval v rozhovoru pro Hlas Ruska.
A tak před našimi zraky zuří boj, který rozhodne o bytí či nebytí křesťanství v Sýrii, v zemi, jež byla na úsvitu našeho náboženství jeho centrem, v zemi, v níž se zrodilo slovo "křesťan". Nezapomínejme na to.
