Rusko a Izrael uzavřely přelomovou dohodu o stažení proíránských sil

Izrael minulý týden zaznamenal dva důležité úspěchy, které spolu úzce souvisí. V úterý zničil významné strategické cíle Hamásu v pásmu Gazy poté, co na něj teroristé během 24 hodin odpálili 130 raket a minometných střel, které zranily čtyři lidi a zasáhly mateřskou školku. Ostřelování však vyvolala druhá největší teroristická skupina v pásmu Gazy, Islámský džihád, který je prodlouženou rukou Íránu v Gaze stejně jako Hizballáh v Libanonu. Írán ho financuje a bez jeho souhlasu nebo příkazu by skupina tak mohutný útok nepodnikla. Úterní akce měla ukázat, že Teherán má stále možnosti, jak Izrael ohrožovat a provokovat.

Írán zaznamenává jednu porážku za druhou. V lednu mu izraelský Mosad odcizil půltunový jaderný archiv a po neúspěšném odvetném útoku bezpilotním letounem s výbušninami Izrael zničil celý jeho bezpilotní program v Sýrii. Letos systematicky demoluje jeho syrské základny, odpaliště raket, velitelská centra, radary, protivzdušnou obranu, vyspělé střely i továrny budované k jejich výrobě. Úderů přibývá a Izrael už na íránskou infrastrukturu neútočí jen u svých hranic, ale po celé Sýrii. Jen během května zničil okolo padesáti íránských cílů. Doma Írán zažívá ekonomickou krizi a lidové protesty, Donald Trump odstoupil od mezinárodní dohody o omezení íránského jaderného programu, Teheránu hrozí další hospodářské sankce a Evropa zatím nesplnila jeho požadavky, které mají zbytky smlouvy udržet pohromadě. A teď se od něj začíná odvracet i jeho spojenec Rusko – právě uzavřelo dohodu s Izraelem o vytlačení proíránských jednotek od izraelských hranic.

Moskva donedávna Írán v Sýrii neomezovala, přestože izraelský premiér Binjamin Netanjahu zdůrazňoval, že jeho vojenskou přítomnost v Sýrii nikdy nepřipustí. Teď jí konečně došlo, že to myslí vážně, a začala se bát, že by izraelské odhodlání mohlo vést k většímu ozbrojenému konfliktu s Íránem, který by ohrozil režim jejího chráněnce Bašára Asada a s ním i ruské zájmy v zemi.

Moskva v Sýrii toleruje izraelské nálety na sklady a konvoje vyspělých zbraní určených pro Hizballáh i na íránské vojenské cíle a Izrael s ní do určité míry své údery koordinuje. Teprve teď však slíbila, že přiměje proíránské jednotky ke stažení z oblasti u Izraele, který by je rád viděl nejméně 80 kilometrů daleko. Ten se výměnou za odchod proíránských sil, včetně Hizballáhu, v dohodě zavázal, že se smíří s návratem vojáků syrského režimu ke svým hranicím. Moskva mu zase povolí další vojenské zásahy proti íránské vojenské aktivitě a dokonce se hovoří i o rozmístění ruské vojenské policie na syrské straně izraelských hranic. V pondělí ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že by v této oblasti neměly být rozmístěny jiné ozbrojené síly než syrské a ve středu vyzval všechny šíitské milice k „co nejrychlejšímu odchodu“. A ve čtvrtek Syrská observatoř lidských práv potvrdila, že se jednotky Íránu a Hizballáhu v jižní části Sýrie a oblasti Kuneitry u Golanských výšin připravují ke stažení.

Minulý týden navíc syrská armáda zakázala Íránu a jeho šíitským spojencům používat režimní vojenské letecké základny. Podle syrské opozice tam teď smějí pobývat pouze Syřané. Bašár Asad se bojí o své zbraně; jeho armáda se při izraelském bombardování párkrát snažila letouny a rakety sestřelit a přišla o celou polovinu svých vzdušných obranných systémů.

Ve čtvrtek jednal v Moskvě izraelský ministr obrany Avigdor Liberman o úplném odchodu Íránců a šíitských bojovníků ze Sýrie. Na izraelsko-ruské dohodě se údajně podílejí i Spojené státy a Jordánsko, které má stejné obavy z íránské přítomnosti u svých hranic jako Izrael. Rusko chce nakonec vyzvat všechny cizí síly, aby Sýrii opustily, včetně Turků a Američanů. Pokud se mu to podaří, zůstane v zemi jediným zahraničním hráčem.

Jestli Moskva svého cíle dosáhne, bude to nejen významný úspěch Izraele v jeho protiíránském tažení, ale i důležitý příspěvek ke zklidnění situace v Sýrii. Zatím je její rozhodnutí jedním z mála pozitivních kroků ruské zahraniční politiky. Kreml ho ovšem nedělá z lásky k Izraeli, ale protože vyhovuje jeho zájmům. Chce udržet u moci Asada a s ním kromě jiného i svou základnu u Středozemního moře a perspektivu výnosných zakázek při obnově zničené Sýrie. Pokud se ale nezasadí o úplný odchod Íránců a šíitských milicí, bude napětí v Sýrii mezi Izraelem a Íránem dál stoupat.