To je otázka na rtech mnohých lidí, v Austrálii i po celém světě. Souhlasím s tím, že je snad ještě trochu brzy na to abychom příliš spekulovali, když stále ještě nejsou známa veškerá fakta. To také zatím slyšíme z úst mluvčích policie, ale i od mnohých politiků. Budiž, pouhých několik hodin uplynulo od chvíle, kdy zazněly výstřely jimiž vyvrcholilo přepadení kavárny Lindt ve středu Sydney. Útočníkem byl Haron Monis, který se sám rád nazýval šejk Haron a který jistě byl po psychické stránce hluboce narušenou osobou. Jednal zřejmě sám a bez přímé pomoci. To ovšem neznamená, že by v islámské komunitě neměl aspoň nějaké sympatizanty. Soudě z toho, kolik mladých australských muslimů už odešlo bojovat na straně ISIS do Sýrie, či do Iráku, kde se nejméně dva z nich dokonce již odpálili při sebevražedných útocích, se jistě tací najdou. Odněkud například musel Monis získat zbraň, již použil při svém útoku.

Pomalu začíná vycházet najevo, co se asi stalo po druhé hodině ranní v kavárně, kde Monis v té chvíli už po téměř 17 hodin zadržoval dvanáct rukojmích. Pěti z původních sedmnácti se během té doby podařilo uprchnout. 34letý manažer kavárny Tori Johnson a 38letá právní zástupkyně Katrina Dawson, matka třech dětí, zemřeli poté, kdy se Johnson zřejmě pokusil vytrhnout střelnou zbraň z rukou sebezvaného šejka, kterého možná začal přemáhat spánek. Jestli ten oba stačil zastřelit dřív, než sám padl v dešti kulek policejních jednotek, nebo zda se také stali oběťmi policejního zásahu, který následoval okamžitě po Johnsonově činu, není zatím jasné. Mluvčí policie se prozatím omezil pouze na konstatování, že nebýt toho, že policisté vtrhli do kavárny, bylo by zde pravděpodobně těch obětí více.

Je jistě těžké pro ochránce zákona předvídat, kde, kdy a jak by mohlo dojít k podobnému útoku, zejména jedná-li se o jednotlivce, který takovýto čin provede. V Monisově případě tomu ale bylo poněkud jinak. Pachatel byl na svobodě na kauci a musel se zřejmě hlásit pravidelně na policii, snad dokonce denně. Měl za sebou značně veliký rejstřík přestupků zákona a nacházel se dokonce pod obviněním z těžkého zločinu spoluúčasti na vraždě své bývalé manželky. Hlavním obviněným v tomto případě je jeho přítelkyně, která údajně měla tuto ženu ubodat nožem, polít benzinem a zapálit. Že vůbec byla soudem Monisovi už před rokem povolena kauce, je přinejmenším podivné. Pozastavují se nad tím mnozí, včetně australského premiéra Tonyho Abbota. Je ovšem na soudních představitelích, kteří mají být nestranní, jaké podmínky určí v podobných případech. V tomto případě asi příliš mírné.

Selský rozum mi napovídá, že se zde jednalo o další a kromobyčejně nehezký případ politické korektnosti. Autority mívají silnou tendenci našlapovat tiše a lehce, pokud se jedná o záležitosti, kde to i jen vzdáleně zavání multikulturalismem. Zejména tehdy, když jde o muslimy. O tom, že jako pravověrný muslim jedná, se Monis snažil přesvědčit svět tím, že nařídil svým rukojmím, aby v okně kavárny drželi nápis, podle něhož je Aláh jediným bohem a Mohamed je jeho prorokem. Monis se dostal do Austrálie v roce 1996 jako politický uprchlík a od té doby to byl vždy přinejmenším silně problematický člen muslimské komunity. Neměl sice žádné užší styky s žádnou z mešit, prohlašoval se ale za léčitele a duchovního vůdce. V této „funkci“ míval styky s ženami, z nichž několik znásilnil. Odsouzen byl ale jen na 300 hodin veřejně prospěšné práce. Později se dal do psaní dopisů, v nichž urážel rodinné příslušníky vojáků padlých v Afghánistánu a dále i premiéry Rudda a Abbota. I pro to měl údajně být již odsouzen, opět propuštěn na kauci, přičemž poslední odvolání dokonce prohrál minulý pátek.

Monis byl policii pochopitelně dobře známý, nenacházel se ale na žádném seznamu potenciálních teroristů. Došlo by k tomuto útoku, kdyby si byl někdo zavčas dal dohromady, že se svými extrémními názory, které mimo jiné nezastřeně vyjadřoval na své internetové stránce, jde o výjimečně nebezpečné individuum?