Těžko si představit v oblasti umění (či spíše „umění“) větší zvrácenost, než soutěž karikatur na téma holocaustu. Něco tak stupidního skutečně existuje.

V Íránu. Poprvé se tato soutěž konala v roce 2006, v letošním roce byly vyhlášeny výsledky v pořadí druhé akce tohoto druhu, která má mezinárodní charakter. Je s podivem, že se něčeho tak odporného účastní karikaturisté ze Západu. Nechce se mi věřit, že by jim šlo jen o ten mrzký groš několika tisíc amerických dolarů, což je cena pro vítěze. Vlastně tím hůř: když to není kvůli penězům, tak proč to vlastně dělají? Něco takového můj mozek nikdy nepochopí.

Holocaust je jeden z nejděsivější zločinů moderních dějin. Dělat si z něj legraci je samozřejmě možné, ale kdo se k něčemu takovému propůjčí, sám se zařadí tam, kde by slušný člověk nikdy nechtěl být. Mezi lidský odpad. Takový jednotlivec chtě nechtě, byť nepřímo a třeba i nezamýšleně, nicméně dobrovolně vstoupí mezi sympatizanty s architekty a vykonavateli holocaustu. Protože reakce na tuto genocidu nemá jinou alternativu, než tu nejhlubší pietu, jaké jsme jako jednotlivci schopni.

V případě zmíněné soutěže navíc platí, že nejde o nic jiného, než o pokračování fanatické nenávisti ajatolláhovského režimu proti Izraeli „jinými prostředky“. Írán izraelský stát neuznává, vyhrožuje mu likvidací, jeho sportovci raději prohrávají kontumačně, než aby na mezinárodních soutěžích poměřovali své síly „se sionisty“, finančně i zbraněmi podporuje protiizraelské teroristy – a soutěží karikatur se snaží zasáhnout židovský národ na jeho lidsky nejcitlivějším místě.

Je to ubohé, zvrhlé, hanebné, odporné, neomluvitelné – a pro slušného člověka absolutně nepřijatelné.

Přesto někteří karikaturisté ze svobodného světa neodolají pokušení a akce se zúčastní. U nás to byl v minulosti Jiří Srna. Za sebe dodám, že je mi lhostejné, jak své angažmá v tomto zvráceném podniku zdůvodňuje. Tím, že se do soutěže přihlásil, se sám vyloučil ze společnosti slušných lidí se zdravým úsudkem.

Francouzský karikaturista „Zeno“ bude mít už nadosmrti na svém morální profilu obrovskou skvrnu, neboť se zúčastnil – a navíc vyhrál. Jeho dílo uvádím níže (obr. 1). Totéž se týká belgického učitele výtvarné výchovy (!), Luca Descheemaekera, který získal za svoji karikaturu (obr. 2) zvláštní cenu. Pozoruhodné je, jak se katolická střední škola, kde karikaturista působí, k této záležitosti staví. Jak ve čtvrtek 11/8 napsal Židovský tiskový a informační servis, redakci serveru Jewish Telegraphic Agency, která školu v této věci kontaktovala, se dostalo od jejího ředitele Paula Vanthournouta odpovědi, že škola nezaujala k tomuto ocenění žádné stanovisko (the school had no position on the award).

A přesně o to jde: strčit hlavu do písku, nic neřešit, nezaujmout stanovisko vůči zlo. Jak to řekl Edmund Burke, zakladatel konzervatismu? „Jediná věc je nezbytná pro triumf zla. Aby dobří lidé nic nedělali.“

Právě tak se zachovala střední škola pana ředitele Vanthournouta, pokud jde o účast jejího pedagoga ve zvrácené soutěži. Podobně se v mnoha ohledech chová samotná EU, pokud jde o arabsko-izraelský konflikt. „Nemá stanovisko“ tam, kde by mělo jasně zaznít – a zlo o to víc může bujet dál. (Ve vztahu ke karikatuře belgického učitele: kriticky se řeší bezpečnostní bariéra, nikoli příčiny, které k jejímu vybudování vedly.)

Kdyby všichni západní karikaturisté z principu odmítli účast na Íránem pořádané soutěži zlehčující holocaust, ta by sice zrušena nebyla, ale byl to jasný signál, co si o tom svobodný svět myslí. Takto tvůrci ze Západu přispěli k jednomu z dalších triumfů zla. Opět tu máme důkaz, že svět kolem nás víc a víc ztrácí zdravý rozum - a že hodnoty, na nichž je západní civilizace založena, jsou stavěny z nohou na hlavu. Že je to podřezávání si vlastní větve, je nabíledni.

Obr. 1/ První cena za hnus v provedení francouzského karikaturisty Zena. (Zdroj: Nowruziran.wordpress.com.)

Obr. 2/ Zvláštní cena pro belgického pana učitele Descheemaekera. Vzpomněl jsem si na Werichova slova: „To je blbý, to se bude líbit.“ V Íránu určitě, jak patrno. Osobně smysl spojení protiteroristické bariéry, která zachránila bezpočet nevinných životů s nápisem nad vstupem do koncentráku nechápu - a jsem tomu upřímně rád. V opačném případě bych sám sebe podezříval, že nejsem normální. (Zdroj jako u obrázku výše.)