Pesimismus provázející izraelsko-palestinská mírová jednání, ke kterým po půldruhém roce Spojené státy doslova donutily předsedu palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse, se po první schůzce hlavních představitelů ve Washingtonu nakrátko rozptýlil, ale bublina naděje praskla dřív, než stačilo začít druhé kolo.

Abbás jel do Washingtonu nerad a na televizních záběrech to bylo vidět. Přesto se po jednání nálada palestinské delegace podle arabských médií změnila „o 180 stupňů k lepšímu“ – možná proto, že Izrael naznačil ochotu přenechat Palestincům arabské čtvrti Jeruzaléma nebo že jim Američané slíbili projednávání nejdůležitějších otázek a dohodu do roka.

Palestinci rovněž nabyli dojmu, že Bílý dům přiměje Izrael k prodloužení moratoria výstavby osad na Západním břehu. Hlavní vyjednavač Saíb Irikát dokonce prozradil, že samospráva k přípravě druhého kola ustavila 14 výborů sestávajících z neuvěřitelných 220 expertů. Přestože však Izrael od čtvrtka vůbec nic neudělal, Palestinci najednou od pondělka mluví jinak.

Mahmúd Abbás vyřkl několik prohlášení, po kterých už jednání jaksi postrádají smysl: Jestli ho budou nutit, aby ustoupil v otázce návratu palestinských uprchlíků nebo hranic budoucí Palestiny z roku 1967, „sbalí si kufry a odejde“; žádný historický kompromis neudělá ani v otázce Jeruzaléma; o izraelském požadavku, aby Palestinci uznali Izrael za stát Židů, nebude vůbec jednat a nikdy nepřistoupí na vojenskou ani civilní přítomnost Izraelců na palestinském území, natož pak na izraelský požadavek, aby byla Palestina demilitarizovaná. A zopakoval, že z rozhovorů odstoupí, jestli Izrael po 26. září neprodlouží zmrazení výstavby osad. V reakci na obvinění, že je připraven k ústupkům, uhodil hřebík na hlavičku: „K jakým ústupkům?“ podivil se. „Nikdy jsme přece žádné neudělali.“

Ve stejném duchu mluví i další Palestinci, a nejen oni. Prominentní představitel Abbásova hnutí Fatah Muhamad Dahlan nazval Netanjahua „podvodníkem, který chce zničit mírový proces“, a egyptský ministr zahraničí Ahmad Abúl Ghajt označil požadavek uznání Izraele za stát Židů za „důvod k vážnému znepokojení“.

Pozoruhodné je i to, že samospráva před zahájením přímých jednání zvažovala, že za americké peníze podnikne mediální kampaň s cílem přimět Palestince k podpoře mírového procesu. Nakonec však od ní upustila a začala ve svých médiích šířit jiné poselství: Izrael si ve skutečnosti nepřeje mír a samospráva byla k jednání donucena. Když palestinský postoj zjednodušíme, zní v jádru takto: „Kdyby měl Izrael opravdu zájem o mír, přistoupil by na všechny palestinské požadavky.“

O touze samosprávy po vlastním státě svědčí i pokračující podněcování proti Izraeli v médiích, zkreslování dějin ve školách, glorifikace teroristů, po nichž samospráva pojmenovává ulice a náměstí a její představitelé se těchto ceremoniálů osobně zúčastňují, i to, že Fatah si ještě vloni na svém sjezdu vyhradil právo na ozbrojený boj proti Izraeli. I razantní zátah proti Hamasu v reakci na tři teroristické útoky na izraelské osadníky minulý týden zdůvodnil premiér Salám Fajjád ne tím, že Hamas zabil čtyři nevinné lidi, ale protože se „pokusil zdiskreditovat samosprávu“.

Pravdu o perspektivách jednání řekl nahlas jen izraelský ministr zahraničí Avigdor Liberman, kterého Palestinci a arabské státy tolik nenávidí: Izraelsko-palestinský mír do roka nebude a nedočká se ho ani příští generace; pásmo Gazy ovládá teroristický Hamas, palestinské volby byly několikrát odloženy, Mahmúd Abbás nedokáže prosadit žádný kompromis, i kdyby chtěl, protože se pod ním třese židle, a každá příští palestinská vláda může říct, že k jednání neměl mandát, a jakoukoli případnou dohodu zrušit. Nato samospráva Libermana označila za „překážku míru“.

Palestinští teroristé, pro které je jediným cílem džihád a zničení Izraele, i takzvaní umírnění Arabové, kteří tvrdí, že si přejí palestinský stát, mají jedno společné. Minulý týden to trefně vyjádřil exilový vůdce Hamasu Chálid Mišál: Jednat s Izraelem nechtějí, protože jednání „likviduje palestinskou kauzu“. A to je přesně ono – palestinská kauza je příliš výhodný byznys a skvělý důvod k násilí proti Izraeli. Ke vzniku Palestiny je především třeba, aby se Palestinci a arabské země smířili s existencí židovského státu na území, kde žili Židé více než dva tisíce let předtím, než Jeruzalém objevil Mohamed. A k tomu ještě ani po 62 letech nedospěli.

Jestli Mahmúd Abbás přistoupí k druhému kolu jednání 14. září v egyptském Šarm aš-Šajchu se svým současným postojem, ani tam jezdit nemusí.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6