Z hlediska politicky korektního uvažování prapříčinou všech problémů je zatvrzelá židovská neochota připustit onu samozřejmost, že je přece mezinárodní povinností Izraele spáchat národní sebevraždu.

Všeho všudy 21 920 km2 - necelá jedna ubohoučká třetinka zemí České republiky - a v jakém to nevlídném sousedství! Gaza, jižní Libanon, syrské kopce Golan Heights, velikánská Sinajská poušť, kde v hanebně nepříznivém prostředí jen hrstky odolných beduínů dávají přednost jaksi přežívat. V Yom Kippur válce 1973, kterou přepadený Izrael brilantně vyhrál, tento polostrov o velikosti 59 000 čtverečních kilometrů čili o rozsahu téměř celé České republiky si ale neponechal. Pod důkladným tlakem od OSN, z řad údajných zbylých spojenců, vše vráceno poraženému, důkladně deklasovanému Egyptu.

Ze sousedů pak bývá už jen Jordánsko, rovněž nepřekypující příliš mírumilovnými náladami. Zeměpisně vzdálenější íránští fanatici šíitského temperamentu napřestávají zdůrazňovat Alláhem jim pověřené poslání stát Izrael stoprocentně zničit, nukleárně či jakkoliv jinak permanentně zlividovat.

V Sýrii již druhý rok probíhá řízná občanská válka, v Tunisu neubývá střetů islamistů s orgány států, v Egyptě přibývá explozivní nevole mezi Muslimským bratrstvem, posledním vítězem ve volbách, a méně nábožensky zakalenými příznivci spíš tolerantnější politiky.

Takový je tedy úděl 7,2 milionu obyvatel Izraele (odhad z roku 2007), z nichž 80 % jsou Židé, zbytek Arabové, převážně, ale nikoliv výlučně muslimské orientace, k tomu pak též menšina Druzů.

"Jak se máme cítit? Jich je stonásobně víc a chtějí nás všechny vyvraždit," pádné to vyjádření chmury, jejíž intenzitu pramálo ovlivňuje chlácholení outsiderů, že takto krvelačně nabroušení nepřátelé to tak doslova nemyslí. Známý precent k nepoučení: čím míň vím, o to víc jsem přesvědčen o správnosti svého nevědění. Hitler to se svým antisemitismem tak doslova přece nemyslel, že ano. Jenže myslel, nijak nelhal a holocaust se dostavil.

- - -

Pod značným tlakem Washingtonu - v době prezidentování George W. Bushe, s Condoleezzou (dvě E a Z) Riceovou po ruce, izraelská vláda byla donucena k uspořádání svobodných demokratických voleb jako toho nejsprávnějšího palestinského kroku směrem ke svobodě a prosperitě. Marné bylo izraelské varování. Zatímco na většině s arabským obyvatelstvem - onen West Bank, kde po smrti Yasira Arafata v 2004, prezidentem Fatah/ PLO (Palestine Liberation Organization) byl zvolen Mahmoud Abbas, ochotný jakž takž jednat s Izraelem o eventualitě řešení v podobě dvou koexistujících států, jiná ale byla situace na maličkém území (pouhých 383 km2) Gaza s počtem ale téměř jednoho milionu napěchovaných obyvatel (1994). Tam volby vyhráli stoupenci radikální organizace Hamas ( Islamic Resistance Movement). Ti v roce 2008 vypověděli šest měsíců trvající příměří s Izraelem, jehož legitimitu odmítají akceptovat.

Již v roce 2005 došlo k izraelskému unilaterálnímu vyklizení Gazy, nikterak šetrnému vypuzení tamějších vlastních pionýrů. Pokroková, politicky korektní světová veřejnost takovému řešení aplaudovala, advent mírových časů předvídala a marné bylo varování skeptických škarohlídů, že Hamas přece neocení tak vstřícné gesto a naopak mu bude důkazem slabosti nepřítele, jíž bude třeba co nejrazantněji využít. A rakety v rostoucím množství začaly dopadat na údajně oslabené sionisty.

Taková je nynější situace, jak ji prezentují The New York Times, 8. prosince 2012,

jejich dopisovatel Steve Erlanger v textu "Leader Celebrates Founding of Hamas With Defiant Speech". Takto vzdorně (defiant), po 45 letech exilu se do Gazi navrátivší politický vůdce Khaled Meshal, při příležitosti 25. výročí oslav založení Hamasu. Uvedl se ujištěním, že židovský stát bude vyhlazen - povstáním, nikoliv vyjednáváním. "Napřed osvobození, teprve potom státnost, Palestina je naše, nedáme ani jednu její píď. Nikdy neuznáme oprávněnost izraelské okupace, takže nikdy nebude žádné oprávnění Iegitimity Izraele, bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat. Osvobodíme Jeruzalém, kousek po kousku, kámen po kameni. Izrael nemá právo být v Jeruzalémě," opakovaně zdůrazňoval, aniž by se byl zmínil o skutečnosti, že v židovských knihách už po víc než tisíciletí jsou o tomto historickém místě mnohé zmínky, na rozdíl od Koránu, který se nezmiňuje, též na rozdíl od skutečnosti, že označení "Palestinci" je velmi nedávné, pro momentální politickou potřebu stvořené.

Z exilu se navrátivší vůdce velebil úspěšnou metodu únosu izraelských občanů, zejména vojáků, použitých pak pří výměně zajaců podle dosavadního kurzu tisíce Arabů za jednoto Žida, jako v případě pět let vězněného uneseného vojáka Gilada Shalita.

Mashad pokračoval se zdůrazňováním velkého vojenského vítězství, jakého Hamas údajně dosáhl nejen nad Izraelem, ale i nad Mahmoudem Abbasem, ochotným s Izraelem jednat, a tedy i připouštět eventuální oprávněnost jeho další existence a nikoliv totálního zániku.

- - -

V týž den 8. prosince 2012 v tomtéž zdroji The New York Times, vyšel článek jejich předního korespondenta Thomase L. Friedmana, s názvem "The Full Israeli Experience" - slogan představitelů tamějšího turismu, který současné prekérní situace lze interpretovat všelijakým, i poťouchlým způsobem. Jak "značně plná" může nyní být taková zkušenost? Jaké procento autentického porozumění mohou dosahovat vzdálení a milerádi kibicující Evropané? Základní zásadní otázkou, jim adresovanou, zůstává: Jestliže jste schopni ocenit, že žijeme v sousedství, kde pro slabochy není žádného slitování, jak tedy předpokládáte, abychom my reagovali?

Friedman nabízí dvě verze. Jedna - tzv. ideological hawks, takový druh "jestřábů" -- je ztotožňována s nynějším premiérem Netanyahu, jemuž se přisuzuje otázka "Víte vy vůbec, v jakém sousedství my žijeme?", na niž odpovídá ujištěním, že "Situace je mnohem horší, než si můžete myslet." Jakýkoli ústupek, důkaz dobré vůle Izraele, druhá strana pokládá za důkaz slabosti, a tudíž důvodu k extra kuráži a zvýšené agresivitě. Izrael se stáhl z Gazy, z jižního Libanonu a výsledkem bylo zahájení nové kanonády.

Druhou verzí je tzv. Yitshak Rabin School, vycházející z téže premisy jako Netanyahu, ale ono úsilí po mírovém řešení, jakkoliv stále v nedohlednu, zcela nevzdává. Vůdcové se stále musí snažit, neumdlévat, znovu se pokoušet a doufat, že jednou se zázrak přece jen povede. Ovšem hledání takového palestinského partnera dovede uondat, Israeli peace camp is dead, písníci kaput. Posledním takovým byl Ehud Barak, bývalý ministr národní obrany, který se netají svými chmurami, sklonem k fatalistickému, pesimistickému hodnocení tohoto lidstva.

- - -

Už před víc než jedním rokem započalo zdánlivě růžovoučké regionální hnutí,

pojmenované na Arab Spring. Jaké to jaro! Začínáme se příliš často dočítat o democracy deficit., i když mohamedánské státy jako Turecko, Malajsie, Indonésie, Bangladeš a vlastně i Albánie, dovedou jaksi demokraticky docela zdárně fungovat. Břemeno historické zkušenosti, spojenectví diktátorů a náboženských prelátů, mnohé notné překážky v cestě. V muslimských kruzích obrovské množství intolerance a v opačném, tom západním světě, nemenší nedostatek kuráže se nesouhlasně vyjádřit.

Bob Unruh, veterán žurnalista s téměř třicetiletou zkušeností u Associated Press, v pojednání "Guess How Many Islamic Terror Attacks since 9/11", WND, 12.3.2012, se zmiňuje o neutuchajících stížnostech zdrojů jako Council on American-Islamic Relations o údajné islamofobii, o příkoří, jemuž jsou vystaveny ženy, jimž je bráněno, aby se dostatečně směly zabalovat.

Rozhořčení stěžovatelé ale pomíjejí skutečnost, že toto jejich údajné islámské náboženství míru, na rozdíl od všech jiných náboženství, se od 11. září 2001 zasloužilo o víc než 20 000 aktů násilí se smrtelným dopadem. Ročně jich je kolem 1800, týdně 150, pět jich denně, jedna smrt zhruba každou pátou hodinu. Webová stránka s názvem The Religion of Peace se snaží dokumentovat každý specifický případ: ten v pořadí 20 000 registroval smrt v Íránu, kde náboženští radikálové rozsekali židovskou ženu na kusy v souvislosti s jejich úsilím na rozšíření místní mešity.

Na víc než 100 místech svatý Korán vyzývá muslimy k válce proti nevěřícím, k utínání jejich neposlušných hlav. Muslimští teroristé každý rok zabijí víc lidí, než se podařilo španělské inkvizici za všech 350 let jejího očistného počínání. Denní účet muslimského teroru je větší, než co zvládl Ku Klux Klan za 50 roků. V jednom z nedávných týdnů (24.-30. listopad 2012), 53 džihádských útoků způsobilo smrt 272 a vážné zranění 743 obětem.

Skupina s jménem United Muslim Nations vydala publikaci s názvem "The Global Islamic Civilization: The Power of a Nation Revived," jako autor je uveden Sheik Farook al-Mohammedi. Je to o plánu jak zcela zničit všechna náboženství, až zbude jen islám, zrodí se Islámský stát Amerika podřízený Alláhovi. (Úvodník The Washington Times, 16.7.2012).

Takže bolehlav to není jen izraelský, ale hodně globální.

KONEC