Závěry summitu G8 v Petrohradě se budou v komentářích rozebírat ještě dlouho, jedno však bylo jasné už před jeho zahájením. Největšími problémy současného světa jsou energetika, terorismus a bezpečnost. Byla to ústřední témata jednání a navíc spolu velmi úzce souvisí. Nedostatek energií vede k nestabilitě a ohrožení bezpečnosti státu, stejně jako terorismus, který je navíc často financován z ropných peněz. Poptávka po elektřině začíná v některých regionech převládat nad nabídkou, ceny ropy lámou rekordy, s terorismem se moderní civilizaci nedaří vypořádat a to všechno má přímý vliv na bezpečnost. Je to zkrátka začarovaný kruh.

V otázce energetiky závěry summitu nepřinesly žádné překvapení. Členské státy patří k velkým dovozcům energií, a proto je současná situace znepokojuje. Největšími vývozci ropy jsou země z oblasti Blízkého východu a Rusko. Prezident Putin, ač se snažil, nepřesvědčil členské státy G8 o tom, že je Rusko spolehlivým energetickým partnerem. Ropa je pro Rusko surovinou číslo jedna a Putin nemá sebemenší důvod oslabovat svou pozici vůči západu. A tak volání po větším otevření trhů s elektřinou a mezinárodní spolupráci zůstane jen zbožným přáním.

Pozitivním faktem je skutečnost, že se přes počáteční problémy podařilo členským státům shodnout na nutnosti podpory šíření civilní jaderné energetiky. Jediné Německo má s takovým rozhodnutím problém, protože v minulosti přijalo rozhodnutí od jádra odstoupit. Pokud se mezinárodní společenství spojí (a dnes k tomu už dochází) při rozvoji jaderné energetiky, může to pro Německo znamenat energetickou izolaci. Proto zde sílí hlasy volající po revizi tohoto rozhodnutí. Zmiňuji to proto, že bychom se do podobné situace mohli dostat i my. Svět se upíná k jádru jako ke zdroji, který může významně pomoci při řešení energetických otázek lidstva a současně se u nás podaří straně se šesti poslaneckými mandáty prosadit do koaliční dohody stop výstavbě nových jaderných zdrojů. Zahrávat si s energetickou soběstačností státu je bruslení na hodně tenkém ledě. Neznám jediného energetického odborníka, u kterého by takové rozhodnutí nebudilo rozpaky.

Příklon k jádru přitom není samoúčelný. Je to zdroj spolehlivý a čistý, může napomoci řešení problému globálního oteplování, které také bylo významným bodem jednání G8. Zatímco ceny ropy za posledních pět let vzrostly téměř na čtyřnásobek, jaderné elektrárny vyrábí elektřinu za stále stejné nebo jen mírně rostoucí ceny. Zdroje uranu se vedle Ruska nacházejí na všech světadílech, takže jde o surovinu nesrovnatelně jistější než ropa. Technologie vysokoteplotních reaktorů jsou dnes už průmyslově zvládnuté a mohly by se použít pro velmi efektivní termochemickou produkci vodíku. Málo se ví, že v západní Evropě jsou už v ověřovacím provozu čerpací stanice na kapalný vodík a Mercedes vyrábí prototyp automobilu s vodíkovým motorem. Pokud by byla dostatečně silná politická vůle zbavit se závislosti na ropné lobby, mohli bychom v blízké budoucnosti nahradit benzín a naftu čistým a levným pohonem.

Závěry summitu G8 jsou další vlaštovkou, která naznačuje, že cesta k takovému řešení je stále otevřenější. Bylo by to zabití dvou much jednou ranou - zbavili bychom se strategické závislosti na surovině z nejistých regionů a výrazně by se omezily zdroje financí pro terorismus.

Autor je členem výboru České nukleární společnosti