SVĚT: Závist
Jak takovou vlastnost nejlépe definovat? Třeba jako pocit nepěknosti, nespravedlnosti nebo naopak jako reakce na štěstí, když někdo vyhrál milion peněz v loterii nebo že na jeho pozemku došlo k nálezu vzácného nerostu nebo tam začala tryskat ropa.
Občas se najdou jedinci imunní vůči takovým pocitům, když soused by vyhrál nějaký ten milion. Půjdou mu upřímně pogratulovat a nikoliv posedlí bezmocnou závistí se mu budou chtít vloupat do bytu a tam aspoň zardousit jeho milovaného papouška.
Jestliže někdo zbohatne šikovnou investicí, tím si třeba rozkmotří svého nejbližšího přítele, který zmeškal tutéž příležitost z nedostatku odvahy.
Poválečný rok 1945: v mé rodné Plzni pochytaní gestapáci tvrdili a k dispozici měli důkazy, písemná a českou rukou psaná udání, jen někdy anonymní,. na někoho pisateli buď záviděného nebo nenáviděného příslušníka svého vlastního národa.
Časem započalo budování socialismu s jednou stranou, jejíž řady zmohutněly značně vysokým procentem ohebných zájemců o vstup do KSČ - s výsledkem, jenž tehdy pokládán za světový rekord. (Posléze došlo k důkladné čistce, též se zavíráním a občasným věšením.) Nikdy nebyl nedostatek udavačů, až instinktivně jsme se vyhýbali i domovním důvěrnicím či jak se jim tehdy správně mělo říkat.
Situace se podstatně změnila v polistopadové době, domovnice zchudly ztrátou příležitosti obohacovat tehdejší zdroje náhle deaktivované totalitni moci. Ty se ve značné míře zásluhou svých konexí přesunuly do aktivit k privátnímu obohacování. Každopádně vítaná to změna v porovnání s dřívější kariérou likvidovat třídní nepřátele.
Začalo ovšem přibývat socio-ekonomických rozdílů, vynořili se náhlí zbohatlíci, multimilionářská individua, všelijaká ta vábení a následné ochuzování zásluhou „harvardských fondů“. Do rodné země začali přijíždět dřívější uprchlíci z klece. Při prvních svých návštěvách jsem dostával otázky, kolik že toho na univerzitě učím (dost málo), kolik vydělávám (v dolarech dost), jaký že mám byt (koupil jsem dům, napřed jeden, k tomu pak druhý s lesem), čím jezdím (tramvaje tu nemáme, proto mám volvo a lexus, auta mě nezajímají, na rozdíl od synátora architekta, ten jich má sedm, mezi nimi dva porsche). V rodné zemi celoživotně setrvávající kamarád se skromnou učitelskou penzičkou, s obtížemi aby se veselil při porovnávání našich osudů. Jaký je vlastně smysl pozemské existence? Oprávněně a tuze bolestně jsem ochuzen smrtí své čínsko-švýcarské celoživotní ženy, s níž jsem několikrát provandroval většinu států světa.
Začátkem devadesátých let došlo k rozdělení, likvidaci původního Československa, Slováci dychtili po vlastní suverenitě, té se dočkali, mají už i problematickou euroměnu. Tehdy při dělení státu vypuklo dohadování, jak tu českou polovinu vhodně pojmenovat. Vzpomínám na tehdejší dohady, mezi nimi se též vyskytlo doporučení dát takovému státu jméno ZÁVIST - s tvrzením, že my Češi jsme zvlášť značně posedlí touto nepěknou vlastností.
A příslušníci jiných národů snad takoví nejsou? Nyní už jako dlouholetý outsider si netroufám českou situaci hodnotit a ocenil bych názory tamějších znalců.
- - -
I v Čechách už nyní mají pár svých miliardářů, mezi nimi dokonce Slováka, prý bývalého estébáckého spolupracovníka a nyní premiéra.
V
Ti dohromady vlastní víc, než polovina celé Ameriky. To tvrdí levicově orientovaný Institute for Policy Studies (IPS) ve Washingtonu, D.C. Rovněž ve studii „Billionaire Bonanze : The Forbes 400 and the Rest of Us“ se tvrdí, že oněch 400 miliardářů na Forbesově seznamu vlastní víc majetku - téměř dvě třetiny (64 %) - než všechno americké obyvatelstvo. Současně každá jedna z pěti domácností přežívá s nulovou nebo dokonce minusovou bilancí, s nulovým vlastnictvím. Taková je situace 30 % domácností černošských a 27 % těch latinsko-amerických.
Lze se seznamovat s případy nehorázného zbohatnutí bez přesvědčivých zásluh.
Před pár dny jsem sledoval televizní pořad, kde padla zmínka o takových dvou případech:
CEO (Chief Executive Officer) Jack Walsh, nejvyšší boss koncernu General Electric, za jehož působení hodnota jeho akcií klesla o třetinu. Nicméně při odchodu z funkce inkasoval odměnu (severance pay) ve výši 417 milionů - téměř půl miliardy dolarů.
¨ Druhý případ se neliší: Podnik Yahoo s rozpočtem přesahujícím 100 miliard dolarů, ve funkci CEO se prosadila žena Marissa Mayer, specialistka v oboru artificial intelligence, vynálezkyně nejednoho patentu. Za jejího vedení obrovská firma téměř zkrachovala, třetina zaměstnanců dostala výpověď, a tato šéfová na odchodnou inkasovala odměnu ve výši 260 milionů, čili čtvrt miliardy dolarů.
- - -
Onen zdroj IPS zdůrazňoval obrovský rozdíl v kontrastu s ubohými podmínkami na opačném konci hospodářského žebříčku, z čehož vyplývalo tvrzení, že těm hodně chudým by se mělo víc pomáhat braním od těch bohatých, což by byl úkol řešený ovšem státem.
Na Forbes 400 seznamu jsou jedinci s největšími schopnostmi správně investovat. Teď ale podle navrhovaného řešení IPS by tento ůkol měli vyřizovat vládní byrokrati, kteří ovšem investovat nedovedou. Však kdyby dovedli, přece by přestali být byrokraty. (Nedávný odstrašující příklad - projekt Solyndra, solar panel firm, favorizovaný Obamovou administrativou, končící v krachu s dluhem 535 milionů dolarů placených z federání pokladny, z kapes nás, daňových poplatníků.
Profesoři Joshua Rauh (Stanford) a Steven Kaplan (
V roce 2014 se od Tax Foundation dozvídáme,že nejbohatší jedno procento obyvatelstva platilo 39,5 procenta všech daní. Polovina Američanů, pobírajících všemožné podpory, je vůbec neplatí.
Závist nemůže být zdrojem prosperity. Harvardský ekonom Martin Feldstein odhaduje, že snižováním daní by se zvýšil národní příjem o 500 miliard dolarů - což znamená 3500 dolarů pro každou domácnost. bez ohledu na rasu či jakákoliv další kritéria. Autor Star Parker, Townhall, 15. listopadu 2017, v textu s názvem „The Poor are Not Poor Because the Rich Are Rich“, přesvědčivě zdůvodňuje, že chudí nejsou chudí, poněvadž bohatí jsou bohatí,
Evropský model státu pečlivě pečujícího o své ovečky - čili massive welfare state - se věru příliš nepovedl (has been a disaster). Tolik se už v
Dosud jsem se nedozvěděl, zda existuje kniha, badatelské dílo o stavu, intenzitě ZÁVISTI ve všemožných končinách, eventuelně s procentem imunity proti takovým samozřejmým lidským slabostem. A jakou hodnotící známku by si český národ zasloužíl.
KONEC