Tak prý máme „rozumné důvody se domnívat“, že jeden je „nepřímý vykonavatel“ zločinů, druhý pak „nepřímý spoluautor“, zatímco všichni jsou „trestně zodpovědní jako nepřímí spolupachatelé“. Tak takovouto definici Mezinárodního trestního soudu, vážení, snese polovina politiků světa.

Ačkoli my se dozvídáme z účelových mediálních zkratek o „zvěrstvech na civilních obyvatelích“, informace o naprosto stejných skutcích ze strany rebelů nám média úzkostlivě tají. Stejně tak k nezávislé novinářské práci přistupují v okamžiku, když jde o podporu Libyjců Kaddáfímu. Víte například, že minulý týden vyšlo do ulic skoro milion lidí (více zde na presstv.ir), kteří ho veřejně podpořili? Je to jeden milion ze šesti, které Libye má. O takové veřejné podpoře na náměstích se západním politikům může jen zdát.

Mezitím unikají konečně informace o tom, jak západní státy posílají peníze a zbraně povstalcům. Francie, od které už odmítl Kaddáfí po rocích doposud jistých kontraktů odebírat další zbrojní materiál, teď dodává zbraně druhé straně proti němu. Člověk by se domníval, že takto postupují jen soukromí kontraktoři, kteří těží z vojenských konfliktů, aby si udrželi trh. Domníval by se mylně. Zjevně je to i politika některých „demokratických“ států.

Podle agentury Reuters pronesla soudkyně Sanji Monagengové z Botswany v odůvodnění mezinárodního zatykače mimo jiné také jednu zajímavou větu, jejíž dopad mnohým zjevně nedošel, když politicky motivovaný zatykač psali. Kaddáfí má „absolutní, svrchovanou a nepopiratelnou kontrolu“ nad libyjským státním aparátem a bezpečnostními silami. A to je také jediná pravda, které by se politici v Evropě měli držet. Znovu ji pro jistotu zopakuji: Kaddáfí má „absolutní, svrchovanou a nepopiratelnou kontrolu“ nad libyjským státním aparátem a bezpečnostními silami. Odůvodnění mezinárodního zatykače by bylo možné bez velkých problémů poslat polovině politiků světa. Stačilo by změnit jméno a lokalitu. To by však nesměli mít moc řídit kromě Mezinárodního měnového fondu, Evropské centrální banky nebo FEDu mimo jiné i kroky Mezinárodního trestního soudu.

Kaddáfí nejnověji nabízí, že pokud prohraje v regulérních volbách, na které by mohla dohlížet Evropská unie, Africká unie, OSN nebo dokonce i NATO, odstoupí ze své funkce. Podle mě je to férová nabídka, kterou ovšem nikdo ze západních politiků nevyslyší. Jejich cílem totiž není většinová podpora vůle Libyjců, ale svržení Kaddáfího, který přestal poslouchat.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora