Na výběr jsou atomoví fyzici, genoví inženýři, nanotechnologové a další učenecká cháska. V Mexiku, Švýcarsku, Řecku a Itálii už to začalo!

V Anglii se právě fackují vědci, policisté a aktivisté o políčko s obilím, které díky zásahu genových inženýrů odpuzuje pachem mšice. Vědci chtějí obilí otestovat. Aktivisté ho chtějí vytrhat a zničit. Policisté se snaží udržet pořádek. Je z toho mela. Ta však bledne před tím, co se děje v jiných zemích. V italském Janově se chystal odjet do práce jaderný inženýr Roberto Adinolfi. Nedojel. U chodníku před jeho domem zastavili dva chlápci na motorce, jeden vytáhl pistoli a třikrát na Adinolfiho vystřelil. Experta na jadernou energetiku naštěstí trefil jen jednou a to nad koleno. Adinolfi je po operaci a jeho zdravotní stav je dobrý.

K janovskému útoku se přihlásili anarchisté z buňky Olga pojmenované po anarchistce, jež spolu s dalšími kolegy sedí za mřížemi v Řecku. Tato skupina se hlásí k Informal Anarchist Federation International Revolutionary Front (IAF/IRF). Z prohlášení, které poslali do italských novin Corriere della Sera, je jasné, co kladou Adinolfimu za vinu. Pracuje pro firmu, která staví a provozuje atomové elektrárny nejen v Itálii, ale také v jiných zemích. Místo toho, aby držel pusu, pouští si ji na špacír a říká velmi nebezpečné věty.

"V Japonsku je více než deset tisíc mrtvých, ale zatím ani jeden člověk nezahynul v důsledku jaderné havárie," reagoval Adinolfi na havárii ve Fukušimě a obecně k atomovým elektrárnám dodal: "Ekologický dopad atomových elektráren je omezený, protože neprodukují oxid uhličitý."

Podle anarchistů z buňky Olga je už tohle samo o sobě pádný důvod k zabití. Navíc přiznávají, že střílet lidi je jim příjemné.

"Držet pistoli, vybrat si cíl a sledovat ho, koordinovat myšlenky i pohyby ruky – to všechno jsou nezbytné kroky, logické důsledky myšlenky na spravedlnost. Je to riskantní volba, která nás však zároveň zaplavuje radostnými pocity," píší anarchisté z buňky Olga o "lovu na Adinolfiho" v prohlášení zaslaném novinám.

Věda slibovala v uplynulých staletích podle anarchistů "zlatý věk", ale dneska přispívá jen k destrukci a zotročení lidí. Proto si jako cíl atentátu vybrali "bezbarvého vědce, technika", aby mu "vrátili jen malou část utrpení, kterou jako vědec způsobil světu". Ještě že mají tak mizernou mušku.

Už v roce 2010 zaútočili aktivisté z IAF/IRF na nanotechnologickou laboratoř firmy IBM ve Švýcarsku. V Mexiku poslali příznivci IAF/IRF balíček s bombou do nanotechnologických laboratoří nejméně čtyřikrát. V květnu 2012 narušili železniční zabezpečovací zařízení u anglického Bristolu, aby zabránili cestě do práce zaměstnancům firem, jež jsou propojeny se zbrojním průmyslem.

Podle švýcarských bezpečnostních expertů závisí míra rizika útoku anarchistů na oblasti, v které konkrétní vědec pracuje. Jako nejrizikovější se jeví jaderná energetika, genové inženýrství, nanotechnologie a biomedicínský výzkum. Tedy zhusta obory, na kterých je existence lidské civilizace stále více závislá. Vylezli jsme na civilizační větev podpíranou těmito vědními obory a skupinky samozvaných "osvícenců" se ji teď snaží ze všech sil podříznout. Těžko očekávat, že se proti tomu zvedne vlna odporu mezi politiky. Mnozí mají své volební programy a "lov na hlasy voličů" založeny právě na tom, že zakážou jaderné elektrárny a geneticky modifikované organismy, že omezí nanotechnologie a přiškrtí třeba výzkum na lidských embryonálních kmenových buňkách. Prostředky k tomu volí sice civilizovanější, ale svými cíli se od anarchistů z buňky Olga příliš neliší.

"Nemůžeme ohroženým vědcům říct, jak se mají chránit. Můžeme je pouze upozornit na riziko. Je na výzkumných institucích, aby zajistily potřebnou ochranu," říká jeden ze švýcarských bezpečnostních expertů v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.

Švýcarští nanotechnologové přiznávají, že jsou ze stávající situace nervózní. Jen pár týdnů po bombovém útoku ale uspořádali velkou konferenci.

"Došli jsme k závěru, že veřejná diskuse je krajně důležitá a nechtěli jsme děsit lidi dvacítkou policistů, kteří by nás hlídali. To by vyslalo do světa špatnou zprávu," říká jeden z organizátorů konference.

Není těžké odhadnout, jak si tuto zprávu vyložili anarchisté, kteří se už "s potěšením vyzbrojili" a považují vědce za "služky a sluhy kapitalismus". Pečlivě olejují uzávěry svých pistolí a lepí bombové balíčky. A možná vítají počin rozjížděný samotnými vědci. Ti se potýkají s častými záměnami identity. Pokud se badatel jmenuje Rudolf Kadrnožka, tak to má ještě celkem jednoduché, protože kolegů téhož jména a téže iniciály křestního jména nebude na světě mnoho. Pokud jste ovšem pan Y. Wang, pak vám vyhledávače v databázích s vědeckou literaturou přisoudí jen za rok 2011 bezmála 4 000 publikací. Samozřejmě, že se na této publikační hromadě podílí celá řada Y. Wangů. A to je právě ten problém. Kdo je kdo a co je čí? Jako řešení se nabízí systém ORCID čili Open Researcher and Contibutor ID. V něm by měl každý učenec přidělen svůj osobní identifikační kód a na trhu s vědeckými informacemi už by si ho nikdy nikdo s nikým nespletl. I kdyby se náhodou vyskytli na poli ultrazvukové kavitace dva Rudové Kadrnožkové, byla by jejich záměna stejně nepravděpodobná, jako že vám v obchodním domě u kasy naúčtují podle čárového kódu místo oříškové čokolády dětské jízdní kolo.

Ze systému ORCID se bude jistě každý vědec upřímně radovat, protože si bude moci snáze spočítat citace, Hirschův index a další parametry svého učeneckého ega. Když popustíme uzdu fantazii, tak není těžké si představit, že pro potřeby velkých vědeckých konferencí by mohli mít vědci svůj kód ORCID na elektronickém čipu. Zpočátku možná na konferenční vizitce, později možná pod kůží. Psi a kočky se už tímhle způsobem značkují. Takto zavedený systém ORCID uvítají i lidé z buňky Olga a jejich kámoši. Aspoň budou mít jistotu, že si nespletou "vybraný cíl". Škoda rány, která vedle padne. A když se naučí lépe mířit …

Situace vůbec není růžová. Skalní ochránci zvířat byli ochotni zabíjet vědce ve jménu záchrany němých tváří už dávno. Teď se dostali na "lovecký seznam" vědci dalších profesí. Nikdo netuší, co se v chorých mozcích odpůrců vědy vylíhne. Zítra může být na odstřel třeba člověk, který vynalezl léky proti smrtícím chorobám, protože jím objevené chemické sloučenin vyrábějí nadnárodní monopoly a vydělávají na nich. Pro lidi z buňky Olga a spol. je takový objevitel rázem slouhou kapitalismu a jeho dobrý skutek pro lidstvo musí být po zásluze potrestán.

Bylo by krásné, kdyby se Česka "odstřel vědců" netýkal. Bylo by naivní v to uvěřit. Před časem se u jednoho blogu s tématikou "pokusů na zvířatech" objevila v diskusi hláška na adresu vědců: "Sadisti! S jakou radostí bych vám všem rozkopal držky!" Není těžké si představit potěšení, jaké lidé tohoto ražení zažijí, když podobně jako anarchisté z buňky Olga "uchopí pistoli, vyberou si cíl, sledují ho …"