28.3.2024 | Svátek má Soňa


Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
B. Šourek 3.11.2010 12:11

Zmatené pojmy

Jsem monarchista, protože jsem demokrat.

Vím své o výhodách monarchie před republikou a proto nemusím tápat v pojmech, jako autor přiloženého článku. Nemusím psát, že "demokracie je nevýhoda," když vím, že nevýhoda je republika. V zájmu zvolení republikánští politici postupně rozpouštějí všechny hodnotové a morální principy do neprůhledné a nechutné břečky, neboť nad nimi není nikdo, kdo by jim přitahoval uzdu a hlídal jejich choutky.

Všimněte si, že i v našich dějinách nepatří období slabého či chybějícího krále k těm nejšťastnějším. Viz husitské bouře. Podobně i v Anglii se po spoušti, jakou po sobě nechal Cromwell, rychle vrátili k pořádku a přijali krále.

J. Šejnoha 3.11.2010 0:02

poslední věta je nejzajímavější

Celý článek dobře  popisuje  současnost ale  nejzajímavější postřeh je  v poslední větě o politické korektnosti.  Ta  zbavuje  demokracii jediné výhody - svobodné diskuse  a  hledání  optimálního řešení problémů.  Pokud  není  možná svobodná diskuse, tak nemá demokracie  smysl a  diktatura  je  jednoznačně  výhodnější.

B. Rybák 2.11.2010 0:32

Demokracie nevýhodou?

Protože až do nedávna demokratické státy v hospodářské soutěži bez problémů vítězily nad státy autoritativními nebo dokonce totalitními, měli bychom se zamyslet, zda jim v prostředí relativizované politicko-korektní morálky pečovatelského státu, ta nepohodlná, zodpovědná svoboda příliš neubyla, zda jsou tedy ještě demokratické, když jejich vlády si zajišťují své zvolení podplacením většiny občanů penězmi uloupenými občanům schopnějším a zda nebylo (především v Evropě)jejich hrozným omylem, že s "vaničkou" nacionalizmu vylili i tak ohromný zdroj lidské energie, jakým je vlastenectví (Vlastenectví chápu jako lásku k vlastnímu národu a nacionalizmus jako nenávist k národům ostatním. Státník, na rozdíl od EU-politiků, umí rozvíjet to první a potlačovat to druhé.

Z. Rychlý 1.11.2010 23:08

Dobrý článek !

J. Kanioková 1.11.2010 18:28

Výborný článek, dík.

Demokracie má slabiny, např. multikulti jí pěkně zneužívá.

J. Schwarz 1.11.2010 14:23

Nedemokratické režimy,

chtějí-li udržet krok, musejí také hledat mezi svým obyvatelstvem talenty a dávat jim příležitost - ovšem ty příležitosti jim mohou dávat podle svých priorit , tedy podle toho, co zvýší jejich moc. V nedemokratickém režimu se nemusejí ohlížet na mínění chovanců zvláštních škol, dokonce nemusejí zavádět ani ty zvláštní školy a pokud nějaká rodina takového člena má, musí se o něj, chce-li, postarat sama.  "Nedemokratický" režim se tak vyvaruje problémů spojených se vznikem parazitní třídy, která žije z existence "všeobecného volebního práva" , kupuje si hlasy "chovanců zvláštních škol" za sliby, vydírá zbytek společnosti a vybírá od něj výpalné.

O. Kadlec 1.11.2010 14:33

Re: Nedemokratické režimy,

Nazdar nácku. Zapoměl jsi doplnit, že "nedemokratický režim" podle tvého gusta vybírá od společnosti výpalné sám a konkurenci netrpí. Ani z vysoké školy, natož ze zvláštní.

M. Prokop 1.11.2010 16:10

Re: Nedemokratické režimy,

Ano. Ovšem problém je, že hledají ani ne tak podle talentu, jako "podle známostí". Nebo podle kádrového posudku. IMHO ty "výhody" nedemokratických režimů nejsou trvale udržitelné.

J. Schwarz 1.11.2010 17:28

Re: Nedemokratické režimy,

Napsal jsem "chtějí-li udržet krok - jako se o to teď snaží Čína. Pokud jste měl na mysli bývalé komunistické režimy, které právě hledaly "podle známosti", tak právě ty krok neudržely. Pokud jde o režimy "demokratické", tak v nich, mimo jiné taky kvůli všeobecnému volebnímu právu, jsou podporováni z veřejných prostředků spousty lidí, co se živí jen žvaněním a vymýšlením pseudoproblémů /příkladem budiž O.Kadlec/ a kteří se velmi úspěšně množí /ne sice fyzicky, ale tím, že si na univerzitách vychovávají následovníky/. Tito lidé většinou třímají v ruce  diplom z nějaké humanitní fakulty a jsou skálopevně přesvědčeni, že když mají "titul" či "vysokou školu", mají i nárok na nadstandartní životní úroveň. Tu žádají opět od státu, protože nikdo jiný je nepotřebuje. Na univerzitách i v nejrůznějších "NGO" pak hlásají co nejvyšší míru "seberealizace pro každého", vymýšlejí stále nová "práva" a "společnosti" určují povinnosti. Lehce se jim žvaní, protože v té "společnosti" jsou čistými spotřebiteli. A až "společnost" zkrachuje, plynule přejdou od obhajoby "tvůrčí svobody" k obhajobě "permanentní revoluce" a la Trockij. Hlavní je zůstat nahoře a "vytvářet trendy". Howgh.

J. Schwarz 1.11.2010 17:34

Re: Nedemokratické režimy,

A ještě bych dodal - celá socialistická "solidarita" není pokusem o nic jiného než o "výběr podle známostí". Pokud by to mělo být podle schopností a výkonu, tedy podle přínosu jedince pro "společnost" , pak nejspravedlivější by bylo koukat jen na peníze /produkci/ a nic jiného nezohledňovat / žádné kamarád, milenka, spolužák, kámoš ze školy nebo z tenisu.../. A žádné "benefity" a "utužování kolektivů" - nýbrž plat a z toho ať si každý pořídí zboží a služby podle vlastních preferencí, a ne podle preferencí politiků /politika daňových úlev/.

J. Kanioková 1.11.2010 18:20

Naprostý sohlas, mluvíte mi z duše.

P. Brodský 1.11.2010 13:59

Definice, jejich potřebnost případně nepotřebnost a pojem národa

Poznámka k debatě pana Čecha a pana Kadlece.

V té části přirozeného jazyka, kterou lingvisté někdy označují jako jazyk běžný, neodborný existuje jev zvaný homonymie.Slova označující různé věci se vyslovují a někdy i píší stejně a občas bývají dokonce vnímána jako slova totožná. V řadě jazykových diskurzů tato mnohoznačnost moc nevadí(např.v konverzaci nebo v hádce-to je to, co se pod názvem diskuze obvykle provozuje v nemoderovaných internetových debatách).někde, např. v poezii je dokonce homonymie prospěšná. Ve věcných  odborných diskuzích, jejichž cílem je pomocí výměny argumentů prověřovat eventuelně dokazovat či vyvracet pravdivost jednotlivých tvrzení, je ovšem mnohoznačnost pociťována úkorně  V této souvislosti vznikla metoda explicitního, případně implicitního definování(vymezování semantického obsahu termínů), s jejichž pomocí autor nějakého tvrzení vysvětluje v jakém z více možných různých významů svá slova bude používat.  Matematikové a logikové již ve třicátých letech minulého století dokázali, že metodou definování nelze v dostatečně komplikované podmnožině přirozeného jazyka(jakou je např.již jazyk aritmetiky) zavést dokonalou terminologickou jednoznačnost(jde o jeden z důsledků tzv Godelových vět.) Tím spíše nelze dokonalé jednoznačnosti dosáhnout v tak chaotických podmnožinách přirozeného jazyka, jakými jsou jazyky společenských věd. Přesto se odborníci v různých vědeckých disciplinách uměle definované  odborné terminologie nevzdávají podle zásady, že i když nelze dosáhnout absolutně dokonalé jednoznačnosti pojmů, větší jednoznačnost je furt lepší než menší jednoznačnost. Navíc ve společenských vědách je terminologický nevěstinec tak rozsáhlý, že nebezpečí příblížení se Godelovským mezím přesnosti tam rozhodně ještě dlouho nehrozí.

Národ a národní stát.

Termín národ se v češtině a v řadě dalších jazyků používá ve dvou základních významech. Národ ve smyslu politickém(lid, občanstvo), latinsky populus, anglicky nation a

O. Kadlec 1.11.2010 14:29

Re: Definice, jejich potřebnost případně nepotřebnost a pojem národa

zbytek vám vypadl pro přílišnou délku tak jen doplním že tím druhým se myslí původ, národnost (ze zákona zcela subjektivní kategorie, tedy "jak se člověk cítí"), anebo zjednodušeně rodný jazyk, což je ale již zcela nesprávné, překonané použítí slova "národ".

Pro tyto alternativy má kralická čeština zvláštní slovo: pronárod.

Mluvíme li o národech na veřejnosti, nemůžeme celkem pochopitelně mluvit ani o subjektivních pocitech a vlastním zařazení (Moravané apod.), a taky bychom toto slovo neměli používat nesprávně (např. říkat o německy mluvících Švýcarech že jsou to Němci.)

Kromě národů ovšem můžme mluvit o kmenech nebo etnických skupinách, je ale nesprávné míchat je s národy. Jsou to jiné kategorie.

P. Brodský 1.11.2010 14:38

Re: Definice, jejich potřebnost případně nepotřebnost a pojem národa

Pokračování: a národ ve smyslu etnickém(etnografickém), latinsky genus nebo natio, anglicky (jako na truc přesně opačně než v latině) people. Britové jsou tedy v angličtině nation, v latině populus, Angličané a Walesané jsou v angličtině people, v latině natio. Zdá se, že národ ve smyslu politickém(tedy anglicky nation) odpovídá definici, kterou nám zde nakonec snad přece jenom prozradil pan Kadlec. Národ je souhrn osob se stejnou státní příslušností. Zde ale rázem narážíme na potíž. Pan Robejšek, který je pesimistou pokud jde o globální civilisaci či politickou integraci EU, je naopak spíše optimistou pokud jde o budoucnost národních států.

Je-li ovšem národem souhrn lidí  se stejnou státní příslušností, pak dělení států  na národní a nenárodní postrádá smysl. Vznikne -li stát jménem EU se společným Státním občanstvím, vznikne automaticky EU politický národ(nation). Tak např. před rokem 1707 neexistoval žádný britský nation a po té, až se Skotsko stane zase samostatným královstvím pod vedením Seana Coneryho, britský nation zanikne automaticky stejně jako zanikl nation sovětský, jugoslávský, čerskoslovenský atd.

Obávám se ale, že takto mechanicky a formálně to pan Robejšek nemyslí, jinak by svůj národní stát nemohl klást do protikladu s EU. Z kontextu se spíš zdá, že národním státem ve smyslu pana Robejška je monokulturalistické společenství založené na jednotě etnické národnosti a jednotě jazykového společenství, v němž obyvatelé jiné etnicity a jiného jazyka mají nanejvýš právo rozpustit se v tavícím kotli. 

O. Kadlec 1.11.2010 15:28

Re: Definice, jejich potřebnost případně nepotřebnost a pojem národa

To je omyl pane Brodský. Zásadní. Pochopitelně lze jedině očekávat, že pan Robejšek mluví o národu politickém, ale ale to není statická veličina! To není "elektrický náboj" nebo něco takto určeného a tím daného. To se mění.

O politickém národu mluvíme v případě, že přinejemenším rozhodující, většinová (početně nebo významově) část populace SOUHLASÍ s tím, že je součástí nějakého národa a obvykle i státu. V případě, že s tím nesouhlasí, že byl nějaký určitelný, kompaktní lid do nějakého státu zahrnut proti své vůli, a má jinak určenou a sdílenou identitu, byť z vnějších důvodů určenou nikoli státem (Tibet), můžeme předpokládat, že tady vzniká nový národ, a možná se i v plnosti jednou vyloupne. Ale možná taky ne, možná bude jejich snaha potlačena násilím. 

EU je typickým špatně chápaným modelem. Stát jménem EU nikdy NEVZNIKNE, nebude-li tu evropský národ. A ten podle mého názoru nebude nikdy, a proto taky nikdy EU nenabyde charakteru skutečného státu.

Můžeme tedy upřesnit, že národ není úplně vždy určen státem, ale vždy je určen státní nebo nějak obdobnou REPREZENTACÍ.

P. Brodský 1.11.2010 23:31

Re: Definice, jejich potřebnost případně nepotřebnost a pojem národa

Moc díky za reakci pane Kadlec. Bohužel jste mi ale stále neprozradil, čím že se ve Vašem slovníku liší stát národní od nenárodního a ani jste mi nedal žádný příklad třeba členského státu OSN, který ve Vámi používané terminologii není státem "Národním". V americké angličtině je každý členský stát OSN považován jaksi definitoricky za Nation a podle toho se ten  spolek také jmenuje. Správný překlad názvu OSN je organizace spojeneckých státú(těmi spojeneckými státy

byly původně míněny státy protihitlerovské koalice). Náš(a nejenom náš) překlad, který je dnes již ustáleným termínem, vznikl tupým nahrazením slova nation slovem národ, což je v daném případě stejný nesmysl, jako když někdo přeloží americké slovo bilion českým slovem bilion.

Totéž samozřejmě platí i pro mechnický překlad slova nationality slovem národnost. Ve skutečnosti jde o státní příslušnost.

O. Kadlec 1.11.2010 23:58

Re: Definice, jejich potřebnost případně nepotřebnost a pojem národa

Dvě věci:   1. vůbec netrvám na správnosti toho, co jsem před tím o národu napsal, ve smyslu nějaké definice. Je to pragmatické, to je vše. Zato se to dá používat. Nepolemizuji s propracovanějším vysvětlením, ale polemizoval jsem s panem Čechem, resp. s jeho pojmovým nihilismem. "Národ" je podle něho bezobsažné slovo, které usnadňuje menšině ovládat nějaké území. Prej. Zbývá jen dodat, že je to domyšlená verze poučky, že stát je diktatura vládnoucí třídy. Tak já jsem slovu "národ" obsah dal, jako milion lidí přede mnou, a práci mi to žádnou nedalo.

   2. Složitost čského porozumění jinak dnes celkem bezproblémovému pojmu je dána českou minulostí. Ale to je minulost. Už jsme podle mého soudu z toho Rakouska dávno vyrostli. Kdysi totiž Habsburský dům záměrně budoval říši národů. Nikoli národa. A Češi byli jeden z těch národů. Nebyl by s tím býval žádný problém, protože český stát nikdy nepřestal existovat, takže i pod habsburským majestátem Češi mohli být národem v plném slova smyslu, ale nastaly dvě nepříznivé okolnosti:  - obyvatelstvo státu (české koruny) se rozdělilo podle jazykového principu a za národ se považovala dále jen jedna polovina, což nemůže dlouhodobě obstát,  - a říše habsburků v konfrontaci s moderním světem se ukázala býti spíš říšičkou a nakonec svou modernizaci nezvládla. Její národy se rozešly.

Nicméně národ jak ho chápu je skutečně takto určen teprve dnes. Proč? Protože velká část světa se globalizuje, jaksi znovu, po tragických světových válkách, na jiné bázi, než jak byl svět globalizován (více než dnes) před 1.světovou. Prostě se totéž děje znovu, ale za účasti mnohem většího množství národů, z nichž některé jsou velmi mladé (Slovensko) a některé se teprve doufejme zrodí (Irák).

M. Prokop 1.11.2010 10:14

Jo, dost přesný.

K. Janyška 1.11.2010 9:31

Kajan

Vůbec nerozumím termínu demokratická a nedemokratická tržní ekonomika ! Existuje jen ekonomická katalaxe ! Dzp.

P. Čech 1.11.2010 9:53

Re: Kajan

Zde máte pravdu. Ekonomika je samostatný fenomén a nemůže být ani demokratická, ani nedemokratická. Demokratickým či nedemokratickým může být a je pouze lidské společenství. A jsme opět u těch pojmů a jejich definic. V různých textech jsou bez ladu a skladu vedle sebe kladena slova, která k sobě nepatří, nebo dokonce jedno potírá druhé.Stejné je to i s různými přívlastky, které můžeme vidět spojené se slovem "demokracie". Křesťanská demokracie, sociální demokracie, lidová demokracie, socialistická demokracie. Největší nesmysl je ovšem "občanská", nebo "lidová" demokracie. Demokracie je totiž vždy občanská a je vládou lidu(lépe řečeno občanů). Jsem ochoten akceptovat pouze dva přívlastky v této souvislosti a to demokracie přímá a nepřímá. Přímá v klasickém slova smyslu vzala  v Athénách rychle za své a to po prohrané válce se Spartou. Nepřímá je dnes chápána jako zastupitelská ovšem jako taková opět není nikde jednoznačně definována.

K. Janyška 1.11.2010 12:52

Re: Kajan

P.Čechu, mám vždy pravdu, když prezentuji dílo mistra mistrů Hayeka ! Jen, že byste ho uměl napadnout ! To však neumíte ! Na to nemáte ani Vy, ani nikdo jiný tady ! Dzp.

J. Kanioková 1.11.2010 18:31

Ekonomika je čistě tržní a nebo regulovaná shora

a to je sakra rozdíl

P. Čech 1.11.2010 8:48

Opět ten "národ".

Jeho přesná a nezpochybnitelná definice není nikde uvedena. Povětšinou se operuje společným jazykem a historií. Je to ovšem velmi nepřesné a zavádějící. Stejně tak, jako různé "národy" mluví stejným jazykem, nebo jeden "národ" mluví jazyky vícerými, i historie není mnoha jedincům v "národě" společná. Malý příklad. Čechům, žijícím mimo území ČR a počítaným k jiným "národům" je více, než Čechům- občanům ČR. Dám k dobru ještě jeden, osobní příklad. Narodil jsem se české matce a moravskému otci. Pátral jsem v genealogii rodu a našel nezpochybnitelné předky německé, židovské a švédské. Jaké jsem tedy národnosti? Žádné. Kromě toho, že jsem se narodil v ČSR a že se tak jmenuji (nic z toho jsem si svobodně nevybral), mne k ČR váže pouze jazyk český. Mám za to, že je to trochu málo pro identifikaci s nějakým "národem".

O. Kadlec 1.11.2010 8:52

Re: Opět ten "národ".

Pane Čech, nepleťte si národ se zajímavým původem - to je téma k debatě v kruhu rodiny. Definici národa potřebujeme stejně málo jako definici ženy.

P. Čech 1.11.2010 9:03

Re: Opět ten "národ".

Přesnou definici každého pojmu potřebujeme velmi silně a to proto, abychom věděli o čem mluvíme. Jak je vidět, v tomto případě to nevíme. Pojem "národ" byl vymyšlen uměle a pouze se záměrem ohloupit obyvatele určitých území za účelem jejich ovládnutí. O nic jiného nejde.

O. Kadlec 1.11.2010 9:14

Re: Opět ten "národ".

Pane Čech - vůbec mi není jasný jak vy můžete existovat. "Potřebujeme přesnou definici každého pojmu"...nejste nemocnej nebo tak něco?

Definice patří do matematiky. Že je váš požadavek nesmyslný už "z definice" by vám lépe vysvětlil ligvista, než já. Pojmy se totiž jen vyjímečně vytvářejí definicemi, obvykle jde jen o pojmy, které se běžně nepoužívají, a pro vymezení diskuse o nich je potřeba pokusit se o definici. Skoro všechny pojmy které v jazyce používáme ovšem nedefinujeme. Používáme je, milionkrát a milion lidí současně, takže za používanými slovy jsou pojmy. Definice ženy například je "věda", o níž občas někdo napíše zábavnou knížku.

Národ přecejen nepatří tak docela k jasným pojmům, protože se toto slovo u nás používalo i tak, jak ho používáte vy: pro pokrevní původ, tzv. národnost. To je ovšem většinově přežilá, nepotřebná spekulace.  Jazyk taky stárne a mění se. Jako vy. Konsensuálně národ dnes znamená hlavně to, čemu česky říkáme doslovně "státní příslušnost". A je po problému!

P. Čech 1.11.2010 9:40

Re: Opět ten "národ".

Zase vedle, zejména v poslední větě. Státní příslušnost znamená "národ" (ikdyž nepřesně) zejména v Evropě (také ne všude). V jiných zemích tomu tak není. Například v Kanadě. Žije tam mnoho "národů" a všechny jsou státními příslušníky Kanady. Nemají žádnou společnou historii a mluví různými jazyky (oficiálně dvěma, zanedlouho budou mít tři). Jediným, který lze bez uzardění nazvat "národem" tam jsou t.zv. first nationes (indiáni).Mýlíte se, když si myslíte, že pojmy není třeba definovat. Dochází tak totiž ke zmatení jazyka.Exemplárně je to vidět na našich zákonech. Nejsou zde definovány používané pojmy a potom je zhusta potřeba ustanovovat instituce, které pojmy vykládají, aby dotyčné zákony byly vůbec jakž takž srozumitelné. Nakonec dochází k tomu, že použitým pojmům nerozumí ani samotní tvůrci zákonů. O tom to je.

O. Kadlec 1.11.2010 9:51

Re: Opět ten "národ".

Nevím co to melete o Kanadě. Dějiny Kanady, i příčiny její dvojjazyčnosti stručně znám. Ale národ je tam jen jeden. Kanaďani. Paul Tracy je Kanaďan. Jacques Villeneuve je taky Kanaďan. Jejich rodné jazyky byly rozdílné.

Samozřejmě že některé národy mají potřebu se ještě vevnitř nějak rozlišovat. To není nic proti ničemu. Ale o tom Petr Robejšek nepsal, tak nemá smysl v souvislosti s jeho článkem rozebírat tyto "vnitrokanadské" otázky. Stejnětak nepsal Robejšek o kmenech, které ovšem taky existují. Psal o národních státech a normálnímu smrtelníkovi je to jasný. Vy si však hrajete se slovy jejichž obsah svévolně měníte. Problém je jedině v tom, že nikdo si nechce hrát s vámi. Je to proto, že každý si všimne, že svou hru nemíníte jako hru, že tyto spekulace berete vážně. Asi dětinštíte.

P. Čech 1.11.2010 10:04

Re: Opět ten "národ".

Kanadu jsem uvedl pouze jako příklad, protože tam je to markantní. Podobné je to i ve Švýcarsku, ikdyž společná historie tam je. Zato se tam mluví čtyřmi jazyky. Poukazuji pouze na to, že pojem "národ" není definovaný a, dle mého názoru, je nedefinovatelný.Pokud tomu tak ovšem je, mluvíme o něčem a nevíme o čem. Přisuzujete mi něco, co není pravdou. Neměním obsah žádných slov, naopak proti tomu brojím. Definice pojmu totiž stanoví obsah slova. Není-li takové definice, stává se slovo bezobsažným a takovýmto slovem je právě "národ".

O. Kadlec 1.11.2010 10:15

Re: Opět ten "národ".

Tak ještě jednou:  - definice pojmu nestanoví obsah slova. Nevím kde jste tohle vzal. Je to holý nesmysl.

 - slovo někdy sice obsah nemívá, ale většinou ano - je-li za ním nějaký pojem. Definice je nadbytečná. Kladivem okno neumyješ.

 - to vůbec nevylučuje, že někteří lidé některým slovům nerozumí. Vy nerozumíte, jak pozrazujete v diskusích, mnoha slovům komplexnějšího charakteru. Kvůli tomu nebude slovo "národ" bezobsažné".

 - ve Švýcarsku se sice mluví čtyřmi jazyky, ale Švýcarům (všiměte si: Švýcarům...) to nevadí, učí se jazyky docela rádi.