Před dvěma lety se mezinárodní vzdělávací a kulturní organizace UNESCO uvolila být spoluorganizátorem velké výstavy s názvem "Lid, kniha, země – aneb 3500 let svazku židovského lidu a izraelské země". Tuto výstavu sponzorovalo mimo jiné Centrum Simona Wiesenthala, v jehož pařížském sídle se měla konat, autorem byl Robert Wistrich, profesor evropských a židovských dějin na jeruzalémské Hebrejské univerzitě. Spoluúčast UNESCO byla v Izraeli chápána jako vstřícné gesto a znamení dobré vůle na cestě k vzájemnému poznání a porozumění.

Jak ale informoval zpravodajský portál Stand for Israel, provozovaný mezinárodním židovsko-křesťanským sdružením International Fellowship of Christians and Jews, jen pár dnů před zahájením výstavy došlo k nečekané události. Výstava byla zrušena, a to na základě stížnosti arabských členů UNESCO, kteří ve svém dopise napsali doslova, že "výstava může ohrozit izraelsko-palestinský mírový proces". K zákazu došlo, což činí celý fakt ještě bizarnějším, jen pár dnů před 27. lednem, což je celosvětový den vzpomínky na oběti holocaustu. Není divu, že autor výstavy Robert Wistrich v reakci na její zákaz reagoval pro deník Izraeli Times jednoznačně. Řekl, cituji: "Je to normální zrada. Tento čin je ostudný. Znamená to, že UNESCO zcela ignoruje své poslání být nositelem tolerance, porozumění, úcty k druhému, podporovatelem občanské společnosti a vzdělávacích aktivit." Mimochodem, asi není náhodou, že naše média tuto událost zcela pomíjí. Jako by šlo o něco, co bychom se neměli dovědět.

Rabín Yechiel Eckstein, zakladatel Mezinárodního křesťansko-židovského sdružení, konstatuje v té souvislosti, že ze strany OSN to není zdaleka první krok, který lze interpretovat jako výraz asymetrického přístupu k Izraeli na jedné a Palestině na druhé straně. Připomíná rezoluci Rady bezpečnosti OSN z roku 1975 s názvem Sionismus je rasismus. Uvádí také příklad profesora Richarda Falka, který byl řadu let zvláštním pozorovatelem OSN pro oblast lidských práv na okupovaných palestinských územích. Falk proslul svými protiizraelskými postoji, o něž se opírá řada kroků a stanovisek samotných Spojených národů.

Faktem zůstává, že světová organizace, která dokáže na základě jednostranného nátlaku změnit názor v tak zásadní a vlastně nediskutabilní věci, jako je historická spjatost Židů s územím, na němž žijí už od biblických časů, ztrácí důvěru a vlastně i samotný smysl své existence. Jak připomněl izraelský premiér Netanjahu, "jednání má smysl jen tehdy, když je založeno na faktech, na pravdě, protože pravda a fakta ničemu neškodí." Pokud ale světová organizace na základě nátlaku několika svých členů historická fakta ignoruje nebo popírá, tak sama zakládá na rozvrat jednání znesvářených stran, v Palestině, nebo kdekoli. OSN totiž může leccos, ale nesmí jediné: stranit jedné nebo druhé straně. Pokud to činí, postrádá oprávnění k tomu, aby mluvila jménem všech.