SVĚT: Zajímavosti v přetváření kurdské situace
Jak jsem napsal v předchozím textu s názvem Kurdové převážně přehlížení (NP, 26.3.2013), při hodnocení nynějšího stavu světa se nelze zbavit dojmu, že žijeme ve stavu selektivního mravního rozhořčení. Jen někdy někde vášnivě reagujeme, kdežto v jiných situacích býváme postiženi pohodlnou, vyhovující slepotou a hluchotou. Svět dodnes s velikánskou mediální podporou soustřeďuje svou pozornost na Palestinu, příjemce obrovské materiální pomoci po dobu již přemnoha desetiletí, nikoliv však na Kurdy bez vlastního státu, národa to značně rozsáhlejšího. Jeho počet se totiž odhaduje na 30 až 38 milionů, sídlících vesměs v oblasti zvané Kurdistán, součásti čtyř států, s nejvyšším procentem obyvatelstva (25 %) v Turecku: tam počet Kurdů je odhadován na 11 až 18 milionů.
Většina kurdsky mluvících jsou sunnitští muslimové. Na mohamedánskou víru je v 7. století přivedli či dokopali Arabové. Ty v 11. století vystřídali Turci a v 13. až 15. století Mongolové. Po nich započalo období Osmanské říše, jíž se nejen Kurdové snažili zbavit. Toto neduživé impérium vydrželo až do konce první světové války, ke slibu vytvořit autonomní kurdský stát nikdy nedošlo.
- - -
Kurdský nacionalismus je potlačován na všemožných adresách. Prozatím nejlíp se mu vede v Iráku, kde 6 až 8 milionu Kurdů tvoří téměř čtvrtinu (23 %) všeho obyvatelstva, s de facto fungující samosprávou, téměř k nerozlišení od autentické nezávislosti. Toť případ severní části Iráku, s velkým městem Mosul a ekonomicky ještě významnějším Kirkukem, centrem ropných aktivit. Značně prosperující je Erbil, hlavní město kurdské části Iráku, kam se kromě politiků sjíždějí zájemci investoři, poslední dobou i turisté.
Turecko, člen západního paktu NATO, se rozhodně nemínilo s Kurdy mazlit. Došlo (v roce 1982) k zákazu používání kurdského jazyka, nedovoleno dávat vlastním dětem kurdská jména. Značně se ale začala zviditelňovat Kurdistánská dělnická strana PKK, která odvolala pět roků trvající příměří s Ankarou. Přibývalo přepadů, bombardování, sebevražedného zabíjení. Na seznamu USA a Evropské unie se tato PKK ocitla s označením teroristické organizace. Útoky na turecké vojenské posádky vedly k drastickým represáliím, s použitím dělostřelectva a letectva. Abdullah Ocalan, hlava PKK, se stal prchajícím psancem, s marným pátráním po správném azylu, až konečně v roce 1999 v Keni, přístavu Nairobi, byl lapen, do vlasti dopraven, k smrti odsouzen, leč nepopraven. Od té doby dlí v samovazbě na ostrůvku v moři Marmara.
Dvojici prokurdských poslanců se po značném úsilí podařilo získat povolení k jeho návštěvě. Nejen to: v prosinci 2012 k smrti odsouzeného předáka - teroristu, v doprovodu Hakana Fidana, šéfa turecké špionáže, návštěvou poctil nejdůležitější politický velikán, premiér Recep Tayyip Erdogan, netající se svými proislámskými sympatiemi, ne však radikalismem, natož fanatismem, postřehnutelným u nejednoho předáka v blízkém sousedství. Teď, po 29 letech nevyhlášené války, s násilnostmi, zabíjením na obou stranách, Erdogan zamířil ke kobce k Ocalanovi jako nejvýznamnější kurdské osobnosti s požadavkem, aby přiměl PKK k odzbrojení.
Důvod víc než jeden, i s mezinárodním dopadem: sousední Sýrie, cloumaná probíhající občanskou válkou, se ztrátou desítky tisíc životů, s nedobrovolným exilem statisíců uprchlíků, z nichž nejvíc jich zamířilo do Turecka, které se pak o ně muselo postarat.. Prezident Assad, stále v čele již notně ohroženého režimu, loňského roku (červen 2012) předal kontrolu místní samosprávy v oblastech s kurdským vlivem politické straně, která je spojencem Ocalanovy PKK. Erdoganovým záměrem je naopak s podporou PKK posílit syrskou opozici proti Assadovi.
Za Ocalanův slib ve prospěch unitárního státu, s odvoláním požadavku krajské autonomie, vláda pozmění ústavu z roku 1980 (formulovanou generály po uskutečněném převratu), zruší zákaz školní výchovy v kurdské řeči, poskytne amnestii tisícům uvězněných PKK příslušníků. Takovou dohodu ve své prozatímní podobě Erdogan oznámil národu.
Zásluhou omluvy izraelské vlády za námořní incident z dřívější doby došlo k podstatnému vylepšení vztahů s Tureckem. Rovněž vzrostla Erdoganova prestiž v jeho mezinárodní roli vlivného činitele regionální mocnosti. Přibývá dohadů o jeho příštích politických plánech Nyní jako premiér dosluhuje svůj třetí a tím i poslední možný termín a vesměs se mu přisuzuje ambice zmocnit se prezidentského úřadu, poté, co jeho nynější držitel Gül bude příští rok končit. A snad ultimální ambicí by měla být úspěšná kandidatura Istanbulu jako pořadatele letních olympijských her v roce 2020.
- - -
Nynější,, zejména hospodářsky úspěšný režim pod již dlouhodobým předsednictvím Erdogana, je spíš ohrožen ambicemi islámských radikálů než tureckou armádou, tou druhou nejsilnější v celé NATO alianci. Vojenští páni vládli v zemi už od doby kolapsu osmanského impéria, v neochvějné tradici Atatürka, zakladatele přísně sekulárního státu. Ten je však nyní ohlodáván ústupky muslimským tradičním zvyklostem, způsobu oblečení, zahalování spatřitelného při prvním vstupu na tamější půdu - a čím dál na východ, tím jsou prosazované konzervativní obyčeje zřetelnější. Definitivně pominula tvrdá ruka vojenských vládců, neváhajících věšet svržené politiky-civilisty s jakkoliv znamenitou mezinárodní reputací.
Několik pokusů o anti-islámský převrat se nezdařilo. Víc než polovina všech admirálů, komandantů ostatních ozbrojených sil, nyní tuze odzbrojena dlí ve vězeňských kobkách. Reputaci vojenských pánů ublížily i jiné nepřístojnosti. Nusret Guner, druhý nejvyšší admirál, rezignoval poté, co 75 námořních důstojníků se ocitlo před soudním tribunálem kvůli nedůstojným intimním radovánkám včetně instalace kamery do ložnice jeho mladičké dcery.
Erdogan, přísný abstinent, nepřítel nejen alkoholu, ale i potratů, apeluje k příslušníkům mladé generace, jejíž energie v jeho porozumění je cestou k celonárodní prosperitě, mít aspoň tři děti (v notném kontrastu s čínskou postmaoistickou politikou nenáviděného limitu jednoho dítěte pro rodinu). Premiér získal na popularitě zásluhou podpory islámského teologa (Ali Riza Demircan), který v televizi informoval národ, že "sex je součástí bohoslužby" - použito slovo namaz - erotická intimita jako muslimská modlitba, s potenciálem všelijakých poťouchlých interpretací. V televizi vznesena otázka o přípustnosti orálního sexu. Islámská poradkyně Sibel Uresin (anglicky doslova "should reproduce") se příznivě vyjádřila k legitimitě polygamie, což dokazovala ochotou nabízet kamarádky svému manželovi k příjemnému použití.
- - -
Primárním akutním bolehlavem prozatím zůstává vyřešení kurdského problému. Po 29 letech hanebné zkušenosti se zabíjením, hojným krveprolitím, náhlý povel k mírumilovnému přesunu nemůže přece být snadno dosažitelný. Lze slyšet skeptiky, že pouhým vládním dekretem vyhlášeného míru, jakkoli vítaného, si nelze poručit amnézii a začít se autenticky bratřit. Nejen Češi, Poláci by v roce 1945 byli též souhlasili.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče