Příspěvek k debatě o klimatických změnách

Co se dozvídám ze světového tisku: jest lidstvu souzeno nepřežít polovinu tohoto století! Pochopitelně v důsledku klimatické katastrofy, na niž si řečené lidstvo pilně zadělává na následky nepomyslivši. Nebo to alespoň vyplývá z práce dvou významných australských vědců, tím tématem se zabývajících a k takovému výsledku dospěvších.

Nuže, ještě než začnu ronit slzy lítosti nad zánikem lidstva: rád bych věděl, v kterém oboru nauk jsou onino dva zmínění vědci činni. Mám totiž ještě v živé paměti ty křiky a vády, co se jich svého času strhlo kolem jaderné energetiky; i tehdy to byli dva významní vědcové, kteřížto pozvednuvše hlasy své varovali před zhoubnými účinky jaderné technologie. Ukázalo se však, že jeden z obou mužů vědy je historik a druhý teolog, i nebyla přesvědčivost jejich varovných hlasů, jaká býti měla. Pročež, má-li v současném případě být jeden ze zmiňovaných vědátorů dejme tomu sinolog a druhý sociolog, ještě bych s žalozpěvy nad neodvratným osudem hříšného lidstva posečkal.

I když… kdoví. Jestli bělošská (máte mě vidět, jak se mi třesou prsty, klada na papír tento rasistický výraz) část lidstva nepřestane dost brzy bláznit, den zániku opravdu nemusí být daleko. Pro upřesnění: naštěstí jsem vychovával své dva potomky ještě v dobách, kdy dětská školka byla místem her a předčítání pohádek, ne natloukání nesmyslů do čtyřletých hlaviček. Dnes… nevím, jestli bych ještě chtěl mt děti, a když, jestli bych je posílal do školky, aby jim tam někdo vykládal, že není tak jisté, jsou-li chlapeček nebo holčička, a že o tom mají rozhodnout samy. Východiskem by mohla být školka katolická, řádovými sestřičkami vedená, ale tam může být za těch okolností dosti značný nával. Ani na vyšších stupních to není příliš jiné, jak došlo sluchu mého. S velkou slávou jsou zřizována tzv. demokratická gymnásia, jejichž studentům sice nikdo nedoporučuje, aby si sami určili své pohlaví, zato si ale mají sami stanovit, co se chtějí učit a co je nebaví… a tak vám nevím. K čemu jsou takovéhle školy? Nijak nepřeceňuji své pedagogické schopnosti, ale dokázal bych sám a bez součinnosti se školským systémem, zjevně se účelem minuvším, poskytnout svému harantovi potřebnou míru užitečných, v praktickém životě upotřebitelných vědomostí, aniž bych mu zatěžoval mysl dogmaty platícími dnes za posvátná, a za pár let po nich neštěkne pes.

Něco se nám zpřeházelo v tomto z cest rozumu a veškeré zkušenosti sešedším čase, že jevy vcelku pominutelné jsou kladeny nad podstatné, a okrajové životní styly nad způsoby sdílené vysokou většinou populace. Aby mě hned někdo nevyhlašoval za homofoba: já, prosím, ničeho nemám proti homo-, trans- a ještě jakým sexuálům, spíš je mi jich líto. Příroda je zatraceně nespravedlivá, někoho vrhne do života jako slepce, někoho jinak znetvořeného, no, a ještě jiným upřela schopnost plnit, co jest jediným a skutečným účelem sexuálního vztahu – svým dílkem se zasloužit o další pokračování lidského rodu.

Ale i bez ohledu na tuto okolnost: mít děti – stačí jedno – je oběť. Nikdy nebývalý objem volného času je velkou předností naší doby, ale neoblomný diktát školních prázdnin z ní hned ukrojí polovinu. Pozdního jara a raného podzimu, kdy je v ubytovacích zařízeních příjemně volno a zlověstné slůvko „bohužel“ nezaznívá v odpověď na zájemcův dotaz, mohou si užít bezdětné páry; údělem těch, kdož se obtížili ratolestmi, je horko, hlava na hlavě a vyšroubované ceny. A neodpovídá-li potomek učitelským představám, projeví-li se jako odbojník, lajdák či nepořádník, tu teprve nastává rodičům soužení, zvláště když výchovný záhlavec může být klasifikován co domácí násilí a stát se předmětem soudního popotahování. I nelze se diviti, že s takovouto perspektivou před očima si nejeden potenciální rodič řekne - než tohle, lepší je žádné děti nemít. Nevylučoval bych tudíž, že co se týče lidstva bílého, po obou stranách Atlantiku usedlého, dojde předpověď oněch dvou australských vědátorů naplnění, třebaže to asi mínili jinak. Lidstvo jak se lísavě říká rozvojové, nenechá-li rovněž dost brzy svého bezhlavého množení, vyčerpá dříve či později zdroje své existence a zanikne také. Netvrdím nezlomně, že to tak musí přjít, a také ne hned v polovině století; snadno ale může.

Jen mi ještě vrtá hlavou… bude-li planeta Země zbavena své lidské přítěže, znamená to, že tím pádem bude konec i klimatickým změnám? Že bude zemské klima pro všechny věky příští jako hřebíčkem na prkýnko přibité? Některý klimatolog-samouk nechť mě o tom poučí.

Hannover, 16. června 2019