Více než 60 německých osobností z politiky, ekonomiky, kultury a médií podepsalo výzvu, v níž varují před válkou s Ruskem a podporují novou politiku uvolňování napětí v Evropě. Svou výzvu adresují spolkové vládě, poslancům spolkového parlamentu a médiím.

V textu se mj. píše: „Nikdo nechce válku. Ale Severní Amerika, Evropská unie a Rusko k ní bez odchylek směřují, když se nepokusí zastavit neblahou spirálu vzájemných výhrůžek. Všichni Evropané, včetně Ruska, nesou společně zodpovědnost za mír a bezpečnost. … Ukrajinský konflikt ukazuje, že touha po moci a světovládě nebyla překonána. U Američanů, Evropanů a Rusů se vytratila hlavní myšlenka, že by měla být válka z jejich vztahů trvale vyloučena.

V tomto okamžiku velkého nebezpečí pro kontinent nese Německo obzvláštní zodpovědnost za zachování míru. Bez ochoty ruských lidí ke smíření, bez širokého rozhledu Michaila Gorbačova, bez podpory našich západních spojenců a bez prozíravého postupu tehdejší spolkové vlády by rozštěpení Evropy nemohlo být překonáno. To, že umožnily poklidné sjednocení Německa, bylo velké a rozumné gesto vítězných mocností. Bylo to rozhodnutí historické dimenze.

Z překonání rozdělení mělo vyrůst nosné evropské mírové a bezpečné uspořádání od Vancouveru po Vladivostok, jak se o tom dohodlo všech 35 hlav států a předsedů vlád členských zemí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v listopadu 1990 v „Pařížské chartě pro novou Evropu“. Na základě společně stanovených principů a prvních konkrétních opatření měl být vybudován „Společný evropský dům“ v němž se budou všechny zúčastněné státy těšit stejné bezpečnosti. Tento cíl poválečné politiky nebyl až do dneška dosažen. Lidé v Evropě už zase musí mít strach.

Signatáři výzvy apelují na spolkovou vládu, aby si uvědomila svou zodpovědnost za mír v Evropě a dostála svým povinnostem. Doslova píšou: „Potřebujeme pro Evropu novou politiku uvolňování napětí. To je možné pouze na základě stejné bezpečnosti pro všechny a s partnery, kteří mají rovná práva a jednají spolu se vzájemnou úctou. Německá vláda neudělá chybu, když v této bludné situaci bude vyzývat k uvážlivosti a k dialogu s Ruskem. Potřeba bezpečí, kterou mají Rusové, je stejně legitimní a zřetelná, jako potřeba bezpečí Němců, Poláků, obyvatel Pobaltí a Ukrajinců. Nesmíme vytlačovat Rusy z Evropy. Bylo by to proti historii, nerozumné a ohrožovalo by to mír.

Od vídeňského kongresu v roce 1814 patří Rusko k uznávaným mocnostem, které spoluvytvářejí Evropu. Všichni, kdo se pokoušeli to násilně změnit, na tom krvavě ztroskotali – naposledy šílené velikášské Hitlerovo Německo.

Apelujeme na poslance německého spolkového sněmu, aby se jako politici, pověření lidem, zachovali přiměřeně vážnosti situace a pozorně dohlíželi na závazek udržovat mír. Kdo jenom vytváří obrazy nepřítele a čachruje se svalováním viny na jednu stranu, zostřuje napětí v době, kdy by měly být vysílány signály snižování napětí. Včlenit místo vyloučit - to musí být leitmotiv německých politiků.

Apelujeme na média, aby dostála své povinnosti podávat zpravodajství s přesvědčivější absencí předsudků, než dosud. Úvodníky a komentáře démonizují celé národy, aniž by jejich autoři znali dostatečně jejich historii. Každý zahraničněpoliticky zaměřený novinář musí rozumět strachu Rusů od té doby, co členské státy NATO vyzvaly v roce 2008 ke vstupu Gruzii a nyní Ukrajinu. Nejde o Putina. Ti, kdo řídí stát, přicházejí a odcházejí. Jde o Evropu. Jde o to, aby lidé nemuseli mít strach z války.“

Mezi podepsanými najdeme bývalého prezidenta Romana Herzoga, bývalého ministerského předsedu Manfreda Stolpeho, bývalého ministra spravedlnosti Hanse-Jochena Vogela, dlouhou řadu dalších osobností německé politiky, ale také kultury, církve či médií.

Naše mainstreamová média – jak je v tomto kontextu už typické - o této výzvě poněkud pomlčela. Výzva však obsadila headliny desítek webových zpravodajských serverů, které jsou novinářům z tradičních médií obvykle jen pro smích. Nyní by se však od nich měli učit. Pokud ovšem vůbec chtějí.