Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Nevím pane Fištejne, zda jsem vás pochopil,

ale to co líčíte, já považuji za úpadek a po dlouhé době s vašimi názory nesouhlasím.

"stále méně je režimů schopných lámat přes koleno vůli většiny".. no, kéž by..

"Plánování patřilo době Velkého stylu, Velkého státu, Velké moci. Taková moc dnes možná není, leda jako divadelní kulisy." Souhlas, a jsem moc ráda, že je to, alespoň v naší části světa, pryč..

Jenže... je sen o Velké moci a Velkém "státu" opravdu pryč? Nepřetransformoval se jen do mírně jiné formace a jiné sféry zájmu? On ten Velký styl - machrování přes železnou oponu i s ní spadl do do nižšího patra a měl by být bližší reálným možnostem tady a teď..

Ale Velký stát a Velká moc - se obávám, že tahle idea se jen geopoliticky přesunula. Merkozy a další, zcela otevřeněji a zřetelněji odmítají vnímat fakt, že národní zájmy jednotlivých zemí jsou v lecčems různé a vycházejí z podmínek geografických a hospodářských i ze společenského uspořádání. Jejich úsilí o centralizaci a fiskální unii tohle zcela znivelizuje, zunifikuje, pokud naopak nedojde ke skutečnému konfliktu.

Zapomínají na existenci "optimální velikosti", nebo spíš nezapomínají, ale oproti zdravému rozumu to chtějí zlomit! Technicky zdatní jistě znají meze pružnosti, přehlednosti, kontrolovatelnosti a řiditelnosti.... překročí-li se tato mez, je to začátek konce a ten už v EU nastal !

Eurohujeři už roky ve společnosti pěstují lhostejnost k vlastním tradicím a hodnotám, zato nás oddaně přesvědčují, že cizí společenské normy jsou přinejmenším stejně dobré a že nějaká národní suverenita je přežitek. Jsou to především P&L a ryzí levičáci, kteří tím následují ty, kteří nás "smiřovali" s nacistickými německými nároky před a po začátku války, a taky s rokem 1948 !!! I po roku 1968.. Přispívají tak k tomu, že si naše společnost přestává vážit sama sebe, aby tím lehčeji odevzdala svůj osud do Bruselu.... Jsou pátou kolonou..

Re: "stále méně je režimů schopných lámat přes koleno vůli většiny".. no, kéž by..

Vidím to asi stejně.

Pouze to dnešní (evropské) režimy dělají chytřeji, o to více nebezpečněji.

Evropa zřejmě směřuje k byrokraticko/sociálnímu/socialistickému/direktivnímu modelu státu, kdy každá nevyzkoušená, ale "moderní" myšlenka, bude prosazována stylem "zítra je již pozdě"!

Zbaveni strachu

> není žádná viditelná vnější hrozba. ... Zbaveni strachu

lidé raději volili přítomnost.

Zajisté; z čeho by v naší idylické přítomnosti mohli mít lidé strach? A pokud se snad najdou tací, kteří přesto strach mají, tak je přece evidentní, že mají nějakou fobii a mělo by se jim asi dostat psychiatriké péče, která by jim ty jejich smyšlené "hrozby" z hlavy vymyla. 

Re: Zbaveni strachu

Jamam islamofobii. Akutni. Je to na ustavni peci?

.

Re: .

teda pani Kanioková, dneska jste poněkud stručná

Nádherný článek

A není to důvod ke znovunastolení monarchií? Pod vládou krutého i spravedlivého monarchy bychom mohli znovu začít uvažovat o jiném, než konzumním pokroku.

Plánovat se navyplácí

V druhé polovině života člověk většinou zjistí, že naplánované, ač splněné, nepřineslo očekávané naplnění. Můžete plánovat u dětí jejich vystudování a po jejich ukončení studia nenajdou práci v oboru ke kterému studovaly. Můžete naplánovat pořízení domku a po splnění toho snu zjistíte, že nemáte síly na jeho údržbu, protože zdravotní stav se vám rapidně zhorší. Můžete naplánovat pořízení auta a po jeho koupi zjišťujete, že je příliš nákladné a měli jste vybrat jiné. Můžete plánovat úspory a nakonec zjistíte, že vám jejich navýšení sežrala inflace. Můžete plánovat úrodu, počasí v roce je ji nepříznivé a úroda je moc malá.

Skepse? Ne, realita života a poznání. Daleko lépe je věnovat se neplánovaným radostem. Ne užívat si slastí, protože to vede do pekel. Neplánované radosti jsou jiného druhu, než slast. Je to potěšení z dětí, které tak krásně zlobí. Je to potěšení z partnerky(ra), která má tak krásné tělo a rozumí vašim myšlenkám. Je to potěšení z každého dne, v kterém se práce daří. To plánované je zátěž, povinnost k uskutečňování. Jistěže krok za krokem se k naplnění plánu blížíte a je to potěšující také. Výsledek je po splnění plánu však vždy jinak uspokojující, než jste čekali.

V druhé polovině života vás splněné plány sice potěší, ne však tak, jako ony běžné radosti, které vás potkaly cestou. Řeknete si - plán splněn a co dál? další plán? Z bývalých drobných radostí vám zůstane nejen vzpomínka, ale i pouta mezi minulostí a současnem. To je k nezaplacení!

Re: Plánovat se navyplácí

Máte pravdu, ale poněkud pesimistickou.