Klesající zájem mladých o sex? Existenční nesamostatnost není příliš sexy
Adolescenti a mladí dospělí se ve stále menší míře věnují sexu, zjišťují badatelé v oboru společenských věd. Dr. Peter Ueda z Karolinska Institutet ve Stockholmu k tomuto jevu publikoval překvapující statistiky. Každý třetí muž ve věku 18 až 24 let nebyl během uplynulého roku sexuálně aktivní. Mezi obdobími 2000–2002 a 2016–2018 vzrostla míra neaktivity z 19 procent na téměř 31 procent u mladých mužů; u žen stejného věku vzrostla z 15 na 19 procent.
Míra sexuální neaktivity navíc výrazně vzrostla u osob ve věku 25 až 34 let: ze sedmi na 14 procent u mužů, rovněž ze sedmi na 12 procent u žen. Naproti tomu věková skupina 35 až 44letých nezaznamenala pokles zájmu o sex. Studie byla provedena v USA, avšak podobné trendy jsou pozorovány i v Evropě. Mladí lidé mají menší zájem o sex. Nelze sice tvrdit, že zájem vyprchal úplně, ale rozdíl je patrný. Proč je nynější mladá generace jiná?
Mama hotel
Pokud jde o příležitostný sex, profesor Scott South (New York State University) a profesorka Lei Lei (Rutgers University) studovali pokles sexuální aktivity mladých během let 2007 až 2017. „Shledáváme, že jedna čtvrtina poklesu zájmu mladých žen o příležitostný sex spadá na konto nižší konzumace alkoholu,“ konstatují výzkumníci. Ostatní zkoumané důvody se neukázaly být statisticky významnými.
Pokles spotřeby alkoholu hraje roli také u mladých mužů. Není však jediným významným faktorem. Výzkumy ukazují, že hráči počítačových her jeví snížený zájem o příležitostný sex (zdali jsou hry rovnocennou aktivitou nebo jen náhražkou, není ze statistik zcela jasné). Jak je tomu s pornografií? Funguje jako snadno dostupná náhražka sexu? Nikoli. Kdo nesleduje pornografii, má méně sexu. Zdá se, že pokles zájmu o sex je plošný, zasahuje více či méně všechny skupiny. Dokonce i lidé, kteří se věnují sexu se stálým partnerem, mají řidší frekvenci styku než dříve.
Nejvíce postiženou skupinou však jsou mladí do 25 let. Svůj význam nepochybně má rostoucí tendence mladých bydlet delší dobu u rodičů. Zde je kauzalita celkem jasná: je mnohem snazší přivést si slečnu do vlastního bytu než do dětského pokoje v domě rodičů. Existenční nesamostatnost není sexy.
Autoři dále formulují hypotézu, že pokles zájmu o sex může být způsoben rostoucím strachem z obvinění ze sexuálního obtěžování či násilí – uvádějí v této souvislosti kampaň #MeToo. Pokud by se tento vztah prokázal, pak by této kampani s údajně ušlechtilou motivací mohlo být kladeno za vinu zhoršování demografické situace Spojených států i jiných vyspělých zemí. Od hypotézy k důkazům je však daleko.
Postupný pokles zájmu o sex lze vysvětlit různými dalšími teoriemi. Společenští vědci zdůrazňují trend, který bychom mohli nazvat novým puritanismem. Zahrnuje již zmíněnou kampaň #MeToo, ale také pokles spotřeby alkoholu nebo tabáku. Nepijte, nekuřte, nejezte maso, neprodukujte skleníkové plyny, raději se ani nemnožte, hlásají někteří novodobí proroci apokalypsy. Nic nového, podobnou agendu měly i chiliastické sekty před tisíci a více lety.
A co finance? South a Lei tvrdí, že finanční nejistota mladých dospělých, včetně výše studentského dluhu, nepatří mezi faktory ovlivňující příležitostnou sexuální aktivitu. Jinak tomu ovšem může být při formování dlouhodobých vztahů, manželství a rodičovství. Evoluční mechanismy zformované během milionů let vývoje lidského druhu vedou ženy k výběru partnerů i podle kritéria schopnosti postarat se o rodinu.
Typický absolvent americké univerzity, který má na hřbetě studentský dluh a od něhož se očekává, že si navíc vezme hypotéku, má hned na začátku kariéry značnou evoluční nevýhodu. Jeho evropský kolega možná nemá studentský dluh, ale ceny bydlení jsou zde obvykle ještě větší. Evropané navíc platí vyšší daně a řada evropských zemí má zákoníky práce, které silně znevýhodňují mladé uchazeče.
Snadné a rychlé řešení neexistuje
Za takovýchto okolností je mladý muž takřka ekonomicky vykastrován (a koneckonců nejen muž). Jako alternativa se nabízí „mama hotel“ a večery trávené před počítačovou obrazovkou. Není divu, že mnoho mladých propadá slibům jiných proroků – těch, kteří líčí radostný život za socialismu, kdy stačí zajít na úřad a člověk obratem dostane klíče od prostorného bytu s regulovaným nájemným.
Skutečnost samozřejmě byla nebo je úplně jiná, a to jak v zemích bývalého reálného socialismu, tak v západních zemích, kde se dnes regulace nájemného uplatňuje. Ve Stockholmu činí průměrná čekací doba na byt v centru města 18 let, v okrajových čtvrtích šest až deset let. Můžete bydlet i rychleji: pokud si pronajmete byt z druhé ruky od šťastného regulovaného nájemníka. Je to ovšem mnohem dražší. Také nedávné zavedení regulace nájemného v Berlíně ihned vedlo ke zhoršení dostupnosti bytů pro ty, kdo nebydlí. (Vydělali ti starší, kteří již bydlí, samozřejmě.)
Nikdo nezná snadné a rychlé řešení tohoto problému. Snadných, rychlých a chybných řešení jsou naopak plné sociální sítě.
LN, 5.3.2021
Autor je ekonom, Algorithmic Investment Management, a. s.