Většinu života jsem strávil v Americe a ověřil si zkušenost, zaznamenatelnou v jakémkoliv prostředí: že snáze se sympatizuje s tvory zajímavými, vtipnými, než s nudnými užvaněnci. Ovšem i monosylabičtí homulkulové dovedou náramně odpudit. Vtipný býval John F. Kennedy, jakož i Ronald Reagan. George W. Bush se rovněž pokoušel laškovat, někdy uspěl, kdežto při jiných jeho pokusech posluchači právem trnuli. Naopak Richard M. Nixon nebyl žádná příliš veselá kopa a po získání takového dojmu nebažil.

Nepřehlédnutelná byla rozdílnost v projevech, počínání, celkové atmosféře v prostorách Kongresu ve Washingtonu a britském parlamentu v Londýně. Tam zatvrzele přetrvávala tradice, procedury k potěše staromilců. Pompézní ceremoniál , ale koexistující s dost disharmonickým počínáním v poslaneckých řadách, s výkřiky, přerušováním mluvčích, pokusy o jejich ztrapňování, zesměšňování.

V Dolní sněmovně ve Westminsteru předsedající Speaker – takto zvaný, poněvadž většinou mlčí – toto pravidlo porušuje občas obtížně dosažitelnou snahou o dosažení harmonie.. Té se nedosáhne při slovní přestřelce, šperkované insinuacemi o blbcích, šarlatánech, prostitutech. Speaker pak i v roli cenzora rozhoduje o přípustnosti nelaskavého hodnocení, taková slova odmítne jako "unparliamentary", s předpokladem a požadavkem, že mluvčí se o nich bude distancovat, vezme je zpět.

Je pak na provinilci, jak obratně zareaguje. Benjamin Disraeli, významný státník devatenáctého století, nejnáramnější doby britského impéria, nad nímž slunce nikdy zcela nezapadalo, dovedl reagovat s brilantní pohotovostí. Když například pokárán za vyslovený názor, že polovina členů sněmovny jsou oslové, vyhověl požadavku předsedajícího - ujištěním, že polovina členů sněmovny oslové nejsou. Při jiné příležitosti, na výrok opozičního politika "Vy umřete buď na šibenici, nebo druhem choroby, o níž raději pomlčet" Disraeli velepohotově zareagoval slovy: "To bude pouze záležet na tom, zda obejmu vaše principy nebo vaši milenku."

Tak znamenitým talentem rovněž vynikal Winston Churchill, titán dvacátého století. Výtku za použití nepřípustného výrazu "lhář" vyřešil elegantní sémantickou eskamotáží, přeformulováním lháře v "purveyor of terminological inexactitudes" – cosi ve smyslu "dodavatele, tvůrce pojmových nepřesností".Mezi nejznámnějšími slovními přestřelkami s perfektní pohotovostí byla Churchillova reakce na rozhořčený výbuch Lady Astorové "Vy být můj manžel, dala bych vám do čaje jed," jeho ujištěním "Vy být má manželka, okamžitě bych to vypil." (V jiných verzích zmínka je o kávě, nikoliv čaji.)

Eufemismy, přikrášlování, s případnou dávkou jedovatostí. "Měl všechny ctnosti, které nesnáším, a žádnou z neřestí, které obdivuji." Nevylučuji, že adresátem tohoto Churchillova výroku byl vegetarián George Bernard Shaw, břitký kritik domácích poměrů a velikánský obdivovatel Stalina, Sovětského svazu, pochvalující si tamější vysokou životní úroveň a vlídné socialistické vládnutí tehdy v době hladomoru a teroru třicátých let. S určitostí byla ale potvrzena tato korespondenční výměna:

Shaw Churchillovi: "Posílám vám dvě vstupenky na první představení své nové hry. Přijďte s přítelem, máte-li nějakého."

Churchill Shawovi: " Nemohu přijít na první představení, ale přijdu na druhé, pokud k němu vůbec dojde."

Posbírat lze přemnoho nelichotivých výroků, že třeba "Někteří lidé jsou zdrojem potěšení, kamkoliv přijdou, kdežto jiní, kdykoliv odejdou" (Oscar Wilde), že ten který dotyčný neměl nepřátele, ale všichni jeho přátelé ho intenzivně nesnášeli. Druh přiznání "Právě jsem se doslechl, že je nemocen. Doufám, že to není nic triviálního, banálního."

Mark Twain napsal: "Na pohřeb jsem mu nešel, ale poslal jsem velmi vřelý dopis s ujištěním, že s událostí souhlasím."

Bodrost lidových moudrostí typu "Vždy si pamatuj, že nejsi něco obyčejného – jsi unikát, jako každý jiný. Mnoho se nenaučíš, když se ti pusa nezastaví. Velká výhoda mluvit pravdu je v tom, že pak odpadá potíž si ji pamatovat. Nepokoušej se zjišťovat hloubku vody oběma nohama najednou. Jestliže jsi typ člověka, jemuž se na první pokus zpravidla nic nedaří, raději si nic nezačínej s parašutismem." Taková poučování, zpravidla starší generací, neublíží, používána-li s mírou.

Jak znamenitě si prozatím počínali čeští předáci – třeba Klement Gottwald, náš první dělnický a též syfilitický prezident? Jak dovedl oslňoval Milouš Jakeš?

I mezi předbolševickými velikány bývalo legrace poskrovnu, však doba přílišnému vtipkování nepřála. Prototypem suchara přece byl Edvard Beneš, Prezident Nadrobitel, o němž jsem se ledacos dozvěděl od očitých svědků z doby londýnského exilu. Tam ovšem vynikal Jan Masaryk, oblíbený v nejnáramnějších britských kruzích. Vím jen o jednom jeho politicky interpretovaném prohřešku na cestě přes Atlantik. Při vyplňování amerického formuláře , obsahujícím otázku o rasové příslušnosti, napsal, že "human" - rasa že lidská. Tamější tehdejší byrokracie takový názor neocenila.

Kdo z polistopadové garnitury takto prozatím vynikl? Pravděpodobně ex-prezident Václav Havel, zcela určitě i případný budoucí kandidát Karel Schwarzenberg, velmi bohatý, a proto neuplatitelný, leč též aristokrat v národě s plebejskými preferencemi, a proto téměř nezvolitelný. Jak sympatická by byla reakce na upřímný povzdych pana knížete "Nejdůležitější je zdraví – vše ostatní si můžeme nakrást"?

Jakožto outsider, netroufám si kibicovat o ošidnostech českého politického vkusu. Zkušenost z Ameriky ale nepodporuje předpoklad, že příliš smyslu pro humor by bylo kandidátům k prospěchu.Velmi vtipný pohotový senátor Bob Dole, v roce 1996 neúspěšný uchazeč o nastěhování do Bílého domu, je toho důkazem. Takové vlastnosti se mohou stát handicapem, vytvářením dojmu, že kandidát sebe, své úmysly a ambice nebere příliš vážně. Nevylučuji, že příští rok 2012 v prezidentských volbách témuž dojmu se nevyhne republikánský zájemce Mike Huckabee, jeden z kandidátů, pro něhož bych dovedl hlasovat.

V USA nutný tedy pozor na vtip, ironii, jež mívá zkázonosný potenciál bumerangu. Rivalové , jakkoliv nedotčení, se dotčenými mohou cítit – aspoň tak předstírat. Poněvadž jsme přece nation of victims – národ velesnadno zranitelných obětí, postačí záminka, nevinné innuendo, ozvou se popuzení odboráři, farmáři, pěstitelé burských oříšků, homosexuálové, feministky, ochránci přírody, ilegální přistěhovalci, kdokoliv rasově háklivý a momentálně se za uraženého mající.

To pak se výhody obratného jazyka, pohotového mozku, zvrtnou v pořádnou nevýhodu a je konec.

K O N E C