V českých dějinách se kvůli našemu význačnému geograficky politickému umístění vždy dost výrazně promítaly světové souřadnice a silokřivky. A naše postavení vždy záleželo a bude záležet na tom, jak je jsme či nejsme s to pochopit, uchopit a ovlivnit. Právě proto a podle toho jsou české dějiny tak vyhroceně dramatické, naplněné jak nespornými světovými vklady a přínosy, tak hanebnými pády do bezvýznamnosti. Takto osudovým dějinným výzvám a zkouškám jsme vystaveni i nyní.

Jaké tedy jsou ty hlavní? Dnešní silně propojený svět se rychle a ostře polarizuje. Tento světový dějinný pohyb je zcela přirozený. Střetávají se v něm obecně prvky a síly centralizační s autonomizačními, tedy individualizačními. V konkrétní politické poloze velmocenského rázu je dominantní stále se vyostřující konflikt na jedné straně totalitní komunistické Číny, přirozeně spjaté s ruskou postkomunistickou diktaturou, a na druhé straně stojí dosud stále ještě demokratické Spojené státy s jejich různorodými spojenci, kam patří i Česká republika. Tento hlavní světový konflikt se často dost krátkozrace a populárně vykládá jako přesun zájmu USA z Evropy do asijského Tichomoří, aniž by se brala v úvahu důležitá strategicko geopolitická propojenost obou oblastí. Přístup do Asie totiž pevninsky snáze vede přes Evropu a Blízký východ než např. přes Japonsko, anebo spojenecky stále nejistou Indii. A je to v Evropě právě pás národů a států mezi Německem a Ruskem, který v daném klíčovém geopolitickém směru sehrává rozhodující úlohu. Toho si je vědomo nejen Rusko a Čína, tak jako tradičně i Německo, ale naštěstí již i USA. Tato zásadní skutečnost se v americkém případě zřetelně projevuje v jednoznačné podpoře původně americko-polské strategické Iniciativy Trojmoří, jež cílí právě na onu geopoliticky klíčovou evropskou oblast mezi Německem a Ruskem. V americkém Kongresu uvedenou iniciativu totiž souvisle a svorně prosazují obě vyhroceně rivalizující stranická uskupení, tedy jak republikáni, tak demokraté. Je nynější česká politika tuto aktuálně hlavní globální geopolitickou výzvu, jež se nás přímo týká, pochopit, uchopit a ovlivnit? Zatím jen zčásti to první, ne to druhé, a proto dosud vůbec ne to třetí.

S uvedenou hlavní geopolitickou výzvou nynějšího světa ale svými geopolitickými důsledky souvisí druhá závažná výzva: Probíhající zásadní vnitřní ohrožení samotné podstaty jak americké demokracie, tak i charakteristicky rozrůzněné demokratické civilizace Evropy. V USA zjevně vrcholí vlna militantního neomarxistického extrémismu zaměřeného na likvidaci svobody slova jako samotného jádra americké státní ideje. Spojené státy jsou tímto zcela zásadním politickým střetem přirozeně do značné míry pohlceny, a proto i navenek významně zatíženy. V obdobně vypjaté kritické situaci se nyní zmítá i Evropa kvůli výrazně stupňované dominanci Evropské unie, zacílené na postupnou likvidaci jednotlivých evropských demokracií ve prospěch demokraticky nelegitimního centralistického ovládání. Po celkem logickém odchodu Velké Británie z EU, způsobeném právě tímto principiálním konfliktem, se spor a střet o samotnou existenci demokratické civilizace Evropy v současné době viditelně přesunul na geopolitickou oblast mezi Německem a Ruskem, kde se propojují a vyvolávají přirozený odpor dvě významné nedemokratické složky hlavního politicko-ideologického proudu Evropské unie.

Je to jednak její vůdčí, federalisticky superstátní ideologie, nelegitimně hlásající a prosazující nadřazenost tzv. evropského práva nad právem a ústavami členských států. V případě Polska se tento principiální politický konflikt nyní otevřeně a propagandisticky okázale vyhrotil, přestože v zamrzlé, mlčky obcházené podobě existuje i u Německa. Takto nápadný rozdíl v přístupu prokazuje zjevnou existenci diskriminačního, politicky se projevujícího rasismu západní Evropy vůči postkomunistickým demokraciím evropského kontinentu. Druhou význačně nedemokratickou složkou hlavního politicko-ideologického proudu Evropské unie je její nynější totalitně extremistický program označený jako Evropský zelený úděl. Je zacílený na výlučné direktivní zavedení obnovitelných zdrojů energie včetně zákazu automobilů na benzinový či naftový pohon bez ohledu na jeho drastické ekonomické dopady. A ty se týkají v první řadě středovýchodní Evropy. Uvedený zelený extremismus se nadto po nedávném vzniku nové německé vlády stal dominantní vládní politickou doktrínou a normou Německa, tedy mocensky zřetelně nejvlivnějšího a fakticky dominantního členského státu Evropské unie.

Působení a vnucování obou dvou nedemokratických složek hlavního, uměle federalistického politicko-ideologického proudu Evropské unie tak vyvolává ve středovýchodní, geopoliticky klíčové oblasti Evropy zcela přirozený odpor, jenž se projevuje ve výzvách k jeho odmítnutí v Polsku, Maďarsku a o vánocích i v poselství prezidenta České republiky. Zároveň se množí úvahy o možném vystoupení z Evropské unie, například poslední dobou v českém tisku. Jak americké, tak evropské, zevnitř působící význačné ohrožení demokratické civilizace oficiálně prosazovanou ideologií a politikou objektivně povzbuzují ke stále větší troufalosti čínsko-ruský velmocenský diktátorský tandem. Demokratický svět se jeho agresivnímu jednání zatím brání nepříliš důrazně. Obdobně jako ve třicátých letech a v počáteční fázi druhé světové války demokracie reagovaly na Hitlerovy provokativní kroky převážně politikou appeasementu, tedy bezvýchodného usmiřování agresivního totalitního protivníka. Československá republika, její demokracie, se tehdy bez boje staly jeho první obětí. Ale jak to na počátku první světové války a své osvobozovací akce v ní naplno vyslovil Masaryk: „Bylo řečeno, že dějiny jsou soudcem – že jsou učitelem: dějiny jsou především povinností.“

Politická scéna dnešní České republiky probíhající vůdčí globální dějinný pohyb chápe v jeho podstatě jen pozvolna a povrchně, reaguje spíše mdle a tápavě, a proto zatím převážně není schopna odpovídajícím způsobem rázně, statečně a houževnatě reagovat. A to je i důvod, proč zatím vůbec není s to jej ve spolupráci s přirozenými geopolitickými spojenci ovlivnit. Možnost svobodné dějinné volby ale ještě stále existuje. Využijeme ji?