Když vytahovali z chilského dolu prvního horníka, údajně to v televizi či prostřednictvím jiného média v přímém přenosu sledovala miliarda lidí na světě. Bude to jedna z největších mediálních událostí tohoto roku, ne-li celé dekády. A berme jako dobré znamení, že je to zpráva veskrze pozitivní. To na okraj stereotypu, že média zajímají z drtivé většiny pouze zprávy negativní. Není to pravda. Média či lépe řečeno jejich konzumenti vyhledávají emoce, pokud možno silné. A ano, silné emoce jsou ve zpravodajství spojeny nejčastěji s negativními událostmi. Ale globální zájem o záchranu zavalených horníků z vyjetých mediálních kolejí nijak nevybočuje.

Ono je to spíš naopak, ten strašlivý humbuk jakoby pod lupou ukazuje spíše to všechno špatné a divné, co soužití dnešní civilizace s médii přináší. Nic proti samotné události. Nabídla vzrušující příběh zaživa pohřbených lidí, kteří v extrémních podmínkách dokázali přežít. A prokázala i technickou a logistickou vyspělost, bez které by záchrana všech nebyla možná. Vlastně to jediné, co není pozitivní a povzbudivé, je role médií.

Především přece není normální ten přehnaný zájem. V táboře nedaleko dolu bylo podle některých odhadů až 2000 reportérů. To je šedesát novinářů na jednoho horníka! Byl mezi nimi i zvláštní zpravodaj České televize, ale také třeba zpravodaj ze Severní Koreje. To je země, kde média stejně jako žádná jiná demokratická instituce nefungují - a přesto poslala svého člověka, aby reportoval o záchranné akci v Chile.

Tomu se podřídilo i chování horníků.

Vždyť si jen vzpomeňme, jak po vystoupení z „klece“ vypadali elegantně a vymydleně.

Někteří si prý před záchrannou akcí nechali dolů poslat i leštidlo na boty. Jak napsal kanadský deník Toronto Sun, horníci ještě v závalu absolvovali intenzivní mediální trénink.

Bývalý novinář je učil, jak se vyhnout nepříjemné otázce či jak během hovoru změnit jeho téma. Horníci zkrátka absolvovali to samé, co například politici či byznysmeni.

Může to znamenat i to, že si horníci připravovali konkrétní odpovědi. Vezměme jen ta vůbec první slova, která jeden z horníků řekl do kamery: totiž že se v zavaleném dole „Bůh pral s ďáblem a Bůh vyhrál“. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale to není spontánní reakce zachráněného horníka. Asi si dokážeme představit, co by prohlásil takový zavalený havíř z Ostravy: byl by to nejspíš krátký úderný slogan, ve kterém figuruje jméno jednoho fotbalového oddílu a jisté místně velmi oblíbené vulgární slovo. Ale že by použil metaforu o Bohu a ďáblovi? To by musel absolvovat zatraceně dobrou mediální „nalévárnu“.

Každý reportér čekal především na nějaké vypjaté zážitky z 69 dnů, které muži pod zemí strávili. Moc se toho však nedozvěděli, a jak napsal britský Guardian, v novinářském táboře se možná odehrávala větší dramata než v zavaleném dole. Běžné byly strkanice o přístup na toalety a údajně se i poprali jeden japonský a americký novinář, a to kvůli dobrému místu pro satelitní anténu.

Nelze se tomu divit, ve sledovanosti trhaly přenosy všechny rekordy. Zpravodajská CNN, která má problémy s klesající sledovaností a je vděčná za více než půl milionu diváků, si v době záchrany prvního horníka pyšně „připsala“ pět milionů Američanů. Porazila dokonce svého úspěšnějšího rivala FoxNews. Rekordy však trhala i angažmá uživatelů webu. Zpravodajské organizace silně zapojily i takzvaná sociální média, takže o události se diskutovalo také tam, zejména na Facebooku a Twitteru.

Jenže čeho je moc, toho je opravdu moc. Tradiční média, zejména v Americe a západní Evropě, za sebou mají ekonomicky nejhorší roky své existence. Řada novin zkrachovala, drtivá většina musela drasticky omezit své rozpočty i počty zaměstnanců. Ruší se zahraniční redakce, nejsou peníze na investigativní žurnalistiku. A za této situace vyšlou média dva tisíce lidí na druhý konec světa? Zlobně to komentovali například dva známí američtí profesoři žurnalistiky, Jay Rosen a Jeremy Littau. „Vidím šílenstvím stižené odvětví, které v honbě za počty zhlédnutých stránek plýtvá lidským i ekonomickým kapitálem,“ napsal Littau na svém blogu.

Kritiky se dočkala veřejnoprávní BBC, která za zpravodajství ze záchranné akce utratila přes 100 tisíc liber. Šéf zahraničního zpravodajství Jon Williams v interním mailu (zveřejněném Guardianem) zaměstnance varoval, že to bude mít konsekvence pro plánované zpravodajství z nadcházejících událostí. Omezit se budou muset rozpočty pro zpravodajství z listopadového summitu o klimatu, ze summitu NATO v Lisabonu a z lednového Ekonomického fóra v Dallasu. To všechno proto, aby si britští poplatníci mohli poplakat u záběrů na učesané horníky s vyleštěnými botami.

Je to mediální šílenství. Ale jakákoliv záchrana je v nedohlednu.

LN,19.10.2010