"Šťastnej a veselej novej rok!" s kocovinou pokud možno krátkodobého trvání k prvnímu spánku v novém roce uléhati. S poučením precedentu právě absolvované zkušenosti s odešlým rokem s číslicí třináct - nakolik že úspěšnou či jinou.

V domácím prostředí na prezidentském trůnu k nemilému překvapení mnohých zasedl Miloš Zeman, zlými jazyky ztotožnován s výrobcem zelenavého opojného moku. V zámoří se dočítáme o jeho úmyslu či už snad i realizované kuráži přestěhovat českou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma, k čemuž se jiní Evropané, natož pak Afro-Američan Barack Hussein Obama určitě neodváží.

Krátce po nastěhování do Bílého domu přece odspěchal do Káhiry k mohamedánům s ujišťováním, jak mohutně svým počínáním ovlivnili, obohatili Ameriku. Už tehdy se leckdo podivil, s otázkami, kolik že muslimů začátkem sedmnáctého století spolu s původními poutníky připlulo ke zdejším břehům. Kolik se jich vzbouřilo proti britským koloniálním pánům, podepsalo deklaraci nezávislosti, podílelo se v občanské válce ve prospěch zrušení otroctví, kolik jich posléze se angažovalo v úsilí o emancipaci všelijakých menšin, o plná práva žen, této definitivně nadpoloviční většiny všeho lidstva. Za druhé světové války následovníci Alláha přece fandili Adolfu Hitlerovi a nikoliv Židům. Rovněž se marně rozhlížím po jejich blahodárném přínosu v oblasti filantropie, věd a umění.

Inattention, indecision, unpreparedness - čili nepozornost, nerozhodnost, nepřipravenost je druh prostřešků, které v nevlídně nazvané stati "Nero in the White House" (The Washington Times, 23.12.2013) zdůraznil bývalý velvyslanec John R. Bolton a jmenoval Severní Koreu, Sýrii, Afghánistán, Irák, Írán.

Reuel Marc Gerecht, publicista na vojenskou problematiku a diplomatickou strategii, v textu "Faith-Based Negotiations", se zabýval druhem vyjednávání založených na víře, s podtitulem co se stane, když liberálové se utkají s mullahy (The Weekly Standard, 9.12.2013). U představitelů se západním vzděláním a slušnou znalostí angličtiny se předpokládá dobrá vůle vzdor sérii předchozích důkazů o naprosté jejich nesolidnosti v jednání s ideologickým nepřítelem, nevěřícím psem, nedodržet svatosvatě daného slova. Mluvčí Jen Psaki jménem State Departmentu nicméně zdůraznila přesvědčení, že "my stále věříme, že obě strany jednají v dobré víře."

- - -

K nalezení jsou i myslitelé přisuzující tak dobrou vůli i státníkům jako Umar Hassan Ahmad al-Bashir, prezident Súdánu (prozatím jediný držitel tak vrcholné funkce právoplatně obžalovaný jako zločinec u mezinárodního trestního soudu), největšího státu afrického kontinentu, od něhož se v právě uplynulém roce 2013 odštěpil Jižní Súdán, bohatý sice na naleziště ropy, ale též na svou kmenovou rozmanitost. Výsledkem je již probíhající občanská válka již s docílenými a vehementně se uskutečňujícími horory.

V nedalekém sousedství, v Centrální africké republice, předchozím to císařství, na jehož trůně vysedával Jean-Bédel Bokassa poslulý lidožroutstvím, jimž se holedbal, motivace tamější občanské války kromě kmenové je též náboženská. Nadále probíhá vzájemné křesťansko-mohamedánské vyvražďování.

V Egyptě to je ale jen jednosměrná záležitost. Dochází pouze k ničení křesťanských chrámů a vraždění křesťanů za pasivního přihlížení na násilí se nepodílející policie.

- - -

Myslitelský útvar Stratfor předkládá pětici prognoz pro rok 2014:

1. Přetrvávající détente neboli "uvolnění mezinárodního násilí" mezi Íránem a USA.

2. Růst nacionalistických a extrémistických stran v Evropě.

3. Vyjednávání Ruska a Německa o politice týkající se zdrojů energie a vztahu ke střední a východní Evropě.

4. Domácí nepokoje a hospodářské napětí v Indii a Turecku.

5. Návrat Číny k politice tvrdé ruky (strongman politics).

Jiný zdroj jistěže bude uvádět jiné konfliktní preference a bude mít řadu varujících variant k dispozici. Čína, dosud nejpočetnější stát světa (Indie brzo ji však předstihne jako numero uno), zápolí nejen s poničeným ovzduším, ale i s množstvím bolehlavů jako radikálně se otevírající socio-ekonomické nůžky, stále nejasný právní status nemovitostního práva, demografický dopad limitu jednoho dítěte do rodiny atd. atd. Veleošidnou zůstává otázka primární důležitosti. Nedávno se jí na zasedání Ústředního výboru vládnoucí komunistické trany v provincii Guangdong zabýval nový vůdce Xi Jin- ping. (Materiálu se dopídily The New York Times, cituje je Patrick J. Buchanan v textu "Has the bell begun to toll for China?", The Washington Post, 11.3.2013).

"Proč se rozpadl Sovětský svaz?" takto otázkou započal vrcholný soudruh Xi, a pokračoval přiznáním, že "důležitou příčinou bylo, že jejich ideály a přesvědčení začaly kolísat..... Co drží národ pohromadě, když došlo k opuštění víry, základní ideologie jak elitou, tak masami?"

Významný historik Ma Jong: "Každý mluví o reformě a přitom každý se reformy bojí. Otázkou je, zda lze držet ji pod kontrolou, když se pohybuje směrem vpřed? To je ta zkouška."

- - -

Tou se zabývá týž Buchanan v eseji "Is Putin One of Us?" ( Op.cit., 23.12.2013) čili JE SNAD PUTIN JEDNÍM Z NÁS? On, anti-americký, ostře nabroušený kágébák, že by se byl tak byl změnil? Putinova slova: "V mnoha zemích v dnešní době mnohé mravní, etické normy jsou reconsidered (ve smyslu "znovu zvažovány"). Pravda - lež, svoboda - nesvoboda, poskytují mandatory ("povinné, samozřejné, automatické") rozlišení dobra a zla, čím se ovšem v očích politicky korektních relativistů dopouštějí neprominutelného prohřešku nadále tvrdohlavě surově paličácky rozlišovat manželství tradiční - jeden muž s jednou ženou - v kontrastu k všemožným variantám - lesby, teplouši, všelijak přetvářená individua.

Dle nejen Putina toto rozmetání tradičních hodnot se docílilo nijak demokratickými cestami, z více než 190 států na světě pouhých 15 jich uznává legitimitu biologicky tak bizárního, matrimoniálního uspořádání. Západní liberální media, kulturní elity to nacpala do chřtánu nijak se radující mlčící většiny. Nemůže to přece být důvod k nepochopení: buď a nebo, souhlasím nebo nesouhlasím s pochopením samozřejmosti, jak jedině se dělají děti a tudíž zachovává život na této planetě.

Putinovy iniciativy, ať už s jakoukoliv motivací, s pořádným zaangažováním dialektiky, v souvislosti se zimní olympiádou, přispívají k dobru pro všechna čtyři roční období. I když leckdo zapochybuje o blahodárnosti amnestie pro tři holčičky, v jejichž ponětí svobody a demokracie je rovněž řádění u oltáře v katedrále.

Nabízí se nijak frivolní otázka, do jaké míry se víc než Putin změnili s ním sympatizující Američané, zejména zásluhou jejich vzájemných, v podstatě rozumných, konzervativnich názorů.

Leckomu však budou i nadále vadit zvyklosti z jeho dřívějšího kágébáckého počínání, dodnes uplatňovaného v jednání s veličinami mimo jeho kontrolu - totiž úmyslně se dostavit k dojednaným schůzkám se zpožděním, tím se ve vlastních očích povýšit a čekajícího de facto potupit. Nedávno v Jižní Koreji, značně háklivé na dodržování protokolu, se k setkání s hlavou státu dostavil s půlhodinovým zpožděním. V Římě na audienci s papežem přišel se zpožděním téměř hodinovým. Před pár měsíci v souvislosti s pokusem o vyřešení syrské krize, John Kerry, americký ministr zahraničních věcí, letěl do Moskvy k domluvené schůzce s Putinem a ten ho nechal v Kremlu potupně čekat tři hodiny. (Nepřekonaný rekord v této disciplině/nedisciplině stále drží Stalin, jenž Mao Ce-tunga po vítězném dosažení čínské revoluce v roce 1949 a příjezdu do Moskvy na jejich první setkání nechal čekat dva měsíce.)

- - -

Ve zcela nepravděpodobném případě, že by došlo k vyschnutí všech apokalyptických prognoz, vždy nám zbydou environmentalisté, ochránci přírody, vod, luk a strání, Al Gore, Nobelův mírový laureát, vždy bude k dispozici s katastrofálními variantami oteplování či neoteplování planety. Bude global warming jakož i climate change. Napřed zaprší a budou záplavy. Pak nezaprší a vypuknou úmorná sucha. Před třinácti lety vědec na britské univerzitě East Anglia ve výzkumném oboru klimatických změn předpověděl, že v brzké budoucnosti sníh se stane vzácným fenoménem. James Hansen, pracovník u NASA, předpověděl že v desetiletí po roce 2020 teplota stoupne natolik, že zčervenáme jako lobsters - mořští raci, humrové.

Velmi sympatické přání, ač pramálo realistickou prognozu do nového roku vyslovil černoch Ben S. Carson, emeritní profesor neurochirurgie na Johns Hopkins univerzitě. Jeho vyslovení touhy, bažení po CIVILITY - laskavosti, zdvořilosti, vzájemné ohleduplnosti. Něco tak náramného si přát, i třeba s takovým bolehlavem se do nového roku probudit.

KONEC