... jistý rozdíl tu je

Barbaři z Islámského státu se chystají ničit další světové kulturní dědictví, tentokrát za pomoci buldozerů asyrské památky v iráckém Nimrúdu. A lidé v diskusích se ptají, proč už Spojené státy konečně nezasáhnou a ty šílence nezlikvidují.

Nechci si zde účelově přihřívat svoji polívčičku tvrzením, že možná stejní diskutující jindy kritizují zahraniční intervence USA, ať už jsou vedeny pod praporem boje proti terorismu či ve prospěch svobody a demokracie, což je v principu jedno a totéž.

Chci poukázat na něco jiného.

Když jsem se jednou v Kanadě ptal svého strýce, jestli ve městě, kde žije, poznají lidé rozdíl, zvítězí-li v místních volbách starosty liberál nebo konzertvativec, odpověděl: Ano, je v tom rozdíl zásadní. A uvedl konkrétní příklady.

Stejně tak je tomu s USA a Islámským státem. To, že Američané nereagují tak, jak by si někteří lidé přáli, tj. pozemní operací proti teroristům, je dáno tím, že si zvolili za prezidenta Baracka Obamu. Ten dělá takovou politiku, jakou dělá (pryč z Iráku, pryč z Afgánistánu, tedy protiintervenční ) – a díky ní se chytil tak trochu do vlastní pasti. Mezitím se v blízkovýchodní části našeho světa vyvinula situace, která po intervenci přímo volá (co může být horšího než to, jak se na dobytém území chovají barbaři v Alláhově jménu) – ovšem očekávejte intervenci od v zásadě „antiintervenčního“ prezidenta. Ostatně od Chamberlaina neblahé paměti svět také nemohl čekat nic jiného než appeasementskou podlost v podobě jeho podpisu na Mnichovské dohodě 1938.

Řečeno zjednodušeně: Američané s pozemní armádou nezasáhnou (možná lépe: dosud nezasáhli), protože si předtím zvolili do Bílého domu Baracka Obamu, jak již uvedeno. Je to pouhá spekulace, ale kdyby tehdy dali přednost Mittu Romneymu, mohlo být ledacos jinak.

Není tedy tak docela fér vinit USA, že vedou tuto „podivnou válku“, ale je správné být konkrétní. Není to „vina Ameriky“, že se s IS tak pářeme, ale „vina Obamy“. Stejná Amerika by bezpochyby zasáhla, kdyby Bílému domu šéfoval někdo formátu Bushe juniora.

Jsou prostě země, kde má smysl chodit k volbám a kde není jedno, komu dáte hlas. Týká se to jak měst na jihu Ontaria, tak Kanady jako takové, o Spojených státech nemluvě. A zatímco v Rusku je vcelku jedno, jestli je Putin prezidentem a Medvěděv premiérem či naopak, v Americe vskutku záleží na tom, kdo stojí v jejím čele.