O tom, že skutečným zaklínadlem olympijských her nejsou heroické výkony na pokraji fyzických možností, kázat netřeba. Moderní člověk sport na špičkové úrovni nastálo umístil do slovníku bezskrupulózního byznysu.

Nejzákladnějším znakem většiny sportovních odvětví je pohyb těla. Vida, také v obchodu bez pohybu ničeho nedocílíte. Pouze stačí dodat, že svaly a kosti nahrazují peníze. Kdo patřičně nerozhýbe své svalstvo, může na vysněnou medaili či trofej zapomenout. Kdo nechá stát peníze a nevloží je do oběhu, zbohatne jen s notnou dávkou štěstí.

Všechny ty turnaje, kvalifikace a šampionáty se tyršovským představám vytratily dávno z dohledu. Neoslavujeme talent cvičence, jenž v potu tváře utužil sílu paží a nalezl krásu ducha. Sledujeme přeplácené šašky, kejklíře a kdejaké další komedianty televizní zábavy skrz naskrz prošpikované manipulativní reklamou a nezastíraným kýčem.

Sportem ku zdraví! Ve zdravém těle, zdravý duch! Tato a jiná podobně nadšená hesla mobilizující široké vrstvy k zlepšování osobní kondice působí autenticky nanejvýš ve filmech pro pamětníky nebo ve vzpomínkách účastníků meziválečných všesokolských sletů. Správné znění oněch proklamací ve stínu profesionálního sportu naší doby by mělo být asi takové: Sportem k novým akciím! S napěchovaným účtem zdraví zajisté přijde samo!

A nabízí-li komerční lačnění po okázalých hodech se sportovní záminkou vrcholné zadostiučinění, tak jedině v olympijských hrách. Soustředění borci na startovních čarách v nich slouží jako lukrativní nosiče sponzorů, kteří nezávisle na rozdělení vítězných vavřínů neodejdou nikdy poraženi.

Vnadnou příležitost olympijské bakchálie však skýtají i pro politiky. Uznale pomrkávající lídři se při nich tetelí po boku sportovních celebrit, a nabírají tím body do nekonečné předvolební kampaně.

Letošní hry budou z tohoto hlediska ještě o něco zajímavější. Konají se v Pekingu. Ten je hlavním městem země, jejíž režim vládne bezohlednou rukou násilí a všudypřítomné tyranie. V upevňování moci se vůči svým občanům neštítí ničeho, zcela ničeho. Olympiádou chce získat zpátky část ztracené legitimity a využít ji k účelům jasně propagandistickým.

Kromě upoutávek na různé druhy zboží, bude divák od Špicberk až po Nový Zéland přítomen reklamě na čínský komunistický „ráj“ vysílané nonstop.

Chápu, že popíjení Coca-Coly na vitalitě nikomu nepřidá. Výrobci tohoto „černého zázraku z Atlanty“ na druhou stranu nikoho neomezují v jeho základních právech. Nediktují, která víra je jediná správná, které politické názory jsou přípustné a které už ne. A určitě nevyšlou do ulic armádu, když se dlouhá desetiletí uzurpovaný národ odváží na veřejnosti vyznat ze svého zotročení, o kterém ve světě málokdo pochybuje, ale proti kterému zahraničí používá zatraceně neúčinnou zbraň, kývání hlavou doplněné rukama složenýma v klíně.

Bezmoc Tibeťanů v boji se všehoschopnými vládci otevírá oči a blížící se „svátek sportu“ rozšiřuje o novou dimenzi.

Olympiáda je byznys. Ale nyní jako by v ní šlo o něco víc…

Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského