Pojmenuje primátor Hřib ulici před americkou ambasádou po této „osobností“?

Jak se postupně uklidňuje situace kolem koronavirové pandemie, pomalu mizí toto téma i z pozornosti světové veřejnosti. Ta si však rychle našla něco jiného. Nyní je totiž „top-tématem“ bělošský rasismus ve Spojených státech.

Stalo se jím v důsledku notoricky známé události, kdy ve městě Minneapolis při zatýkání znehybnil policista Derek Chauvin podezřelého George Floyda takovým způsobem, že mu tím pravděpodobně způsobil smrt. Aby se však mohlo toto podezření definitivně potvrdit, je třeba nejdříve celou záležitost řádně prošetřit. A pokud se vina pana Chauvina a jeho tří kolegů, kteří byli zákroku přítomni, skutečně prokáže, tak viníky v souladu se zákonem potrestat. Nejspíš by to tak proběhlo, kdyby... Kdyby oním zasahujícím policistou nebyl běloch a oním pacifikovaným podezřelým černoch. V tu chvíli se totiž z podezření na kriminální čin neúmyslného zabití (respektive vraždy třetího stupně), případně vraždy (druhého stupně) stal projev bílého rasismu. Což je vždy vděčný důvod k tomu, aby lidé vyrazili do ulic a strhla se pořádná mela...

Derek Chauvin byl mezitím obviněn, sedí ve vazbě a hrozí mu až 40 let vězení. Spolu s ním si vyslechli obvinění i jeho tři kolegové. Všechny čeká soud a jediné, v co mohou doufat, je to, že americká justice nepodlehne „tlaku ulice“ a dokáže odolat „poptávce“ po jejich co nejpřísnějším potrestání. Tedy že případ bude vyšetřen objektivně a rozsudky budou vyneseny spravedlivě. A ne, že dostanou pořádný flastr jen proto, aby se podařilo za každou cenu uchlácholit příslušníky černošské menšiny. Asi málokdo by chtěl být za takové situace v kůži porotců zvažujících vinu obžalovaných policistů, obhájců snažících se je ze všeho vysekat, nebo alespoň jejich odpovědnost za smrt pana Floyda zmírnit, a soudce, který jim v případě uznání vinnými vyměří trest. Všichni totiž budou nejspíš čelit takovému tlaku, že si to člověk ani nedokáže představit.

Pokud bude vycházet i od politiků, tak je to ta nejnešťastnější věc, kterou můžou udělat. Oni jsou vůbec obdařeni talentem zareagovat eufemisticky řečeno málo chytrým způsobem v případě, že se objeví událost mající potenciál hýbat světem. Jen si ostatně vzpomeňme, jak po havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě způsobené zemětřesením přispěchala paní Merkelová s plánem na postupné uzavírání těchto zařízení v seizmicky klidném, a tedy vůči podobným katastrofám velmi odolném Německu. Nebo jak po vlně teroristických útoků v Evropě přistoupila bruselská vrchnost k opatření omezující možnost legálně držet některé druhy zbraní. Jako by si je teroristé kupovali v běžném obchodě na základě předložení zbrojního průkazu. A obdobných myšlenkových perel bychom nepochybně našli povícero.

Politici zareagovali i v případě smrti pana Floyda a začaly z nich padat myšlenky, které mají ambici atakovat nejvyšší příčky hitparády blbých nápadů. Tak třeba v samotném Minneapolisu chtějí v reakci na tuto smutnou událost zrušit policii (zde) a zavést „komunitní systém bezpečnosti“. Není úplně jasné, co se tím vlastně myslí, ale dost to zavání nějakou formou domobrany. Pokud by to tak opravdu bylo, tak potěš koště. Dát zbraně a pravomoci do rukou nevycvičených amatérů je totiž cesta, ze které může mít radost jen místní pohřební služba.

Na přední příčky zmiňované hitparády nepochybně zaútočí i nizozemský premiér Mark Rutte, který prohlásil, že tamní tradiční postava Černého Petra působícího jako pobočník svatého Mikuláše, je až příliš rasistická (zde). Takže to má nejspíš spočítané. Tedy Černý Petr, nikoliv pan Rutte.

O přední umístění v této hitparádě ovšem neusilují jen politici, ale i některé firmy. Jako například LEGO, které požádalo svoje partnery, aby přestali propagovat jeho stavebnice s figurkami policistů, hasičů nebo zločinců (zde). Tato zpráva má hned několik rovin. Jednak je překvapující, že LEGO vůbec propaguje svoje hračky pomocí figurek zločinců. Jednak je tento požadavek neuvěřitelně neuctivý ke všem těm policistům a hasičům, kteří na celém světě denně riskují svoje životy, aby chránili ty naše. A jednak už samotný fakt, že někdo považuje to, co symbolizují jejich figurky, za stejně (ne-)hodnotné jako to, co představují figurky zločinců, svědčí o tom, že dotyčný nejspíš opomněl nejdříve počítat do deseti, než tak neuvěřitelně hloupé vyjádření zveřejnil. Nebo do tolika počítat ani neumí...

V hitparádě nejblbějších protirasistických počinů se zatím neumístili naši politici. Ale možná se ještě dočkáme. Panu primátorovi Hřibovi se třeba zasteskne si po nějaké době zase něco v Praze přejmenovat, a tak název ulice „Tržiště“, kde sídlí americké velvyslanectví, změní na „George Floyda“. Nebo pan starosta Prahy 6 Kolář by mohl využít prázdného místa po pomníku maršála Koněva a postavit tam památník připomínající boj proti rasismu ve Spojených státech. Alespoň by se měli kde scházet demonstranti požadující za asistence policie zrušení Policie (jak o tom velmi poutavě psal pan Cerman zde).

Vraťme se ale za oceán. Současné protirasistické protesty jsou možná největší od těch, co následovaly po vraždě Martina Luthera Kinga v roce 1968. Byl to nepochybně mimořádný člověk, který toho v boji proti rasismu a za práva černošské menšiny udělal opravdu hodně. Byť byly některé jeho požadavky nerealistické (například odškodnění za historické křivdy), je třeba mu přiznat nezpochybnitelné zásluhy v boji za volební právo a za ukončení rasové segregace. Byl to také člověk inteligentní a vzdělaný, který to dotáhl až na doktora teologie. Což bylo v době, kdy neměli černoši zdaleka tak otevřené dveře ke vzdělání jako dnes, obdivuhodné. Díky tomu všemu se stal symbolem boje proti rasismu. A dle mého soudu naprosto zaslouženě.

V dnešních dnech je však zastíněn panem Georgem Floydem. Tedy člověkem, který seděl za loupežné přepadení (zde) a nejspíš byl i drogově závislým (zde). Zkrátka mnohem nižší liga (nebo spíš okresní přebor) než Martin Luther King. Jak je vidět, tak současnost má na vlastnosti „osobností“ mnohem menší nároky než doba před půl stoletím. A je to z tohoto úhlu pohledu pořádný sešup...