Poté, co se události na Ukrajině daly do zběsilého trysku, alternativy dalšího vývoje se dají spočítat na prstech jedné ruky. Ta první, která předpokládá zachování územní celistvosti, usmíření pravého a levého břehu Dněpru a jejich dobrovolné podřízení se ústřední kyjevské moci, je spíše zbožným přáním, než proveditelným záměrem.
Všichni se jí zapřísahají, leč všichni svorně dělají všechno pro to, aby se země roztrhla vedví. V lepším případě jihovýchodní regiony s ruskojazyčnou většinou zůstanou součástí jakési federace či spíše konfederace s vysokým stupněm autonomie. Ovšem i tento stav asi nebude mít dlouhého trvání. V horším případě se Rusko pokusí využít přetrvávající pnutí a uplácat jakýsi územní slepenec na způsob Podněstří, zajistit ho vojensky a hospodářsky a přimět k vyhlášení samostatnosti. Výsledkem by byl vznik dvou Ukrajin obrácených k sobě zády. Aby zabránilo zmatkům, bude pak Rusko muset z humanitárních důvodů druhou Ukrajinu anektovat. Možná předtím, jak se to osvědčilo při obsazování Jižní Osetie a Abcházie, zaopatří místní obyvatelstvo ruskými pasy – pak bude územní zábor vypadat jako ochrana vlastních občanů.
Územní zisk ovšem zdaleka nevyváží hlavobol, který si tím Rusko přivodí. Šachty Donbasu jsou dávno vybrakovány, uhlí nekvalitní, těžební kapacity předpotopní, infrastruktura po lhůtě životnosti, horníci věčně ohroženi závaly, nespokojeni a nabuzeni, lhostejno, zda mluví dialektem ruštiny či ukrajinštiny. Jsou to vesměs depresivní regiony plné končících výroben, vhodných leda tak do šrotu, hřbitovy excesivní industrializace z dob raného komunismu. Celý region je těhotný sociálním výbuchem, jen škrtnout sirkou. Po odtržení od mateřské země účinek výbuchu padne celý na vrub Ruska. Spolu s vytouženým poloostrovem Krym zdědí Moskva také neřešitelný problém krymských Tatarů. Tento mimořádně houževnatý a odbojný nárůdek již nyní oznámil, že se všemi prostředky postaví proti jakýmkoli odštěpeneckým snahám. Krymští Rusové totiž jsou zlatokopové, byli tam přesídleni odjinud, původními obyvateli Krymu jsou Tataři, Krymčaci, Karaimové. Jejich odboj bude určitě podpořen muslimskými komunitami uvnitř a vně Ruska. Navíc ukrajinský rozštěp může spustit dominový efekt – severokavkazské republiky, Tatarstán, Baškirie dávno čekají na svou příležitost.
Zásah radikálně měnící poválečné uspořádání, překreslující mezinárodně uznávané hranice nemůže skončit jinak než novou studenou válkou. Okamžitě spadnou pod stůl všechny bohulibé "resety" a snahy reálpolitiků vidět v Putinovi solidního partnera a budovatele demokracie. Pár let či desetiletí bude jistě otráveno každodenními politickými či hodnotovými střety. A přitom z hlediska přístupu k západním trhům energetických surovin Rusko zhola nic nevyhraje. Ropovody a plynovody mířící do Evropy budou nadále taženy přes zbytkovou Ukrajinu. A přivtělit celou Ukrajinu bez velké války nepůjde. Je to příliš velké sousto, než aby se dalo spolknout a přitom se neudusit.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus